Do extraligy vlétl Martin Pražan v minulé sezoně jako kometa. Napevno se zabydlel v sestavě Chodova, zahrál si i Superfinále. I když v tomto ročníku potkalo klub z Jižního Města zklamání, mladý obránce si aspoň částečně spravil chuť – juniorský tým dovedl k postupu do G2 ligy.
Nešťastné čtvrtfinále s Otrokovicemi ale z hlavy stále nedostal. „Zapomenout se nedá, ještě teď to hodně mrzí,“ přiznává. V sezoně se totiž soustředil hlavně na působení v A-týmu.
Na rozdíl od Filipa Chmelíčka nebo Adama Havránka, kteří nastupovali poctivě v obou kategoriích, Pražan za juniorku ve 2. lize odehrál pouze 4 zápasy. „Už před sezonou bylo dohodnuto, že kvůli velkému vytížení u mužů budu hrát za juniorku jen když bude potřeba,“ vysvětluje. Největší současný talent chodovského florbalu má navíc rodinu v severočeském Ústí nad Labem, odkud navzdory svému příjmení pochází. „Takže jsem potřeboval taky někdy jezdit domů,“ dodává.
Právě tým z Ústí přitom osud chodovským mladíkům přihrál jako soupeře do bojů o postup. „Hodně jsem přemýšlel o tom, zda mám hrát proti svému mateřskému klubu,“ nezakrývá Pražan vztah k rodnému městu. „Nakonec jsem si ale řekl, že musím. Nenastoupit by ode mě nebylo fér vůči spoluhráčům, ani vůči Chodovu. Především kvůli loňskému sestupu,“ vrací se s hořkostí k neúspěchu, na kterém se sám částečně podílel.
Možnost zahrát si v Ústí pro něj byla vítaným zážitkem. „Přišlo se podívat pár kamarádů a hlavně rodina,“ říká. „A většinu kluků z týmu Ústí znám. I když přímo se mnou hrál stabilně jen Filip Kučaba,“ vzpomíná Pražan na společné působení s nynějším kapitánem Severočechů.
Martin Pražan v dresu Ústí
Ve „svém“ městě se chtěl ukázat. „Ale jak už to tak bývá, nehrál jsem moc dobře,“ tvrdí, přestože si připsal 4 body za gól a 3 asistence. I díky němu tak Chodov slaví. „Byl to můj poslední rok v juniorech, takže jsem postup bral spíš jako povinnost,“ neopájí se nadšením šikovný bek.
Nebýt loňského sestupu, našlapaný chodovský kádr by navíc mohl v této sezoně určitě pomýšlet na úspěch i v nejvyšší soutěži. „To samé jsem si říkal hned po tom, co jsme spadli,“ uvědomuje si sílu letošního týmu Pražan. „Ale kdoví, co by kdyby…“
Student pražského Gymnázia Opatov už se i přes své mládí zúčastnil dokonce několika reprezentačních soustředění. „Na každou takovou akci se těším, nepochybně si odsud vždy odnesu cenné zkušenosti,“ říká.
Šlo jen o sběr zkušeností, nebo myslí i na účast na mistrovství světa? „V nominaci doufám, to nebudu skrývat,“ tvrdí hráč, který by si na šampionátu mohl zahrát proti svému strýci Petrovi, jenž je kapitánem reprezentace Austrálie. „Jsem mladý a konkurence je velká. Ale i kdybych měl zůstat jen u toho doufání, na 100% se do toho obuju a v přípravě i v zápasech nechám všechno,“ prohlašuje odhodlaně.
I v příští sezoně se na mladého bojovníka mohou těšit fanoušci z Jižního Města. „Nemám důvod odcházet. To, že jsme letos vypadli ve čtvrtfinále neznamená, že příští rok nemůžeme vyhrát titul,“ míří vysoko Martin Pražan.
Autor: admin
