Před pár lety by ho to ani nenapadlo. Za pár hodin se to stane skutečností. Gólman Tomáš Kafka si na mistrovství světa zachytá proti florbalovým vyslancům země, v níž se narodil a prožil tam první dva roky života – Japonsku. Jeho rodiče totiž kdysi v zemi samurajů pracovali na velvyslanectví.
Jak se těšíš na zápas proti svým skorokrajanům?
Moc ne. Přemýšlel jsem o tom, jestli si vezmu dva dresy, nebo jeden, protože v hale je docela zima. Ještě musím promyslet, jak se budu zahřívat. Nevím, co v té bráně budu dělat. Ke všemu jsem trochu nachlazený. Blbne nám topení na hotelu, nezvládali jsme ho seštelovat.
Vypíšeš na zápas prémie, když je takhle pikantní?
Ještě nevím. Mně by pobavilo, kdyby Japonci věděli, že jsem se tam narodil. Ale oni to nevědí. Spíš doufám, že nedostanu blbý góly. Ono je vždycky nepříjemné, když člověk udělá jeden zákrok za pět deset minut. Rypi (David Rytych – pozn. aut.) se s tím s Itálií vypořádal výborně.
Umíš vlastně nějaká japonská slovíčka?
Do 10 napočítat zvládnu: iči, ni, san… Pak klasické zdvořilostní výrazy jako arigato, koničiva, sajonara. Ale to jsem se naučil v Česku, vždyť jsem se tam batolil do dvou let.
Byl jsi se tam od té doby podívat?
Když mi bylo asi 25, letěli jsme tam s tátou. Pojal to jako projekt, že si mě postaví přesně do těch pozic, kde jsem byl vyfocený jako mimino.
Napadlo by tě, že někdy na MS potkáš Japonce?
Já už proti nim na mistrovství světa hrál, na akademickém. (usmívá se) Bylo to před pár lety ve Švýcarsku. Musím říct, že po zápasu s Itálií mám smíšené pocity z toho, jestli je dobrá cesta rozšiřovat počet týmů na šampionátu a jestli nám to pomůže. Ty rozdíly jsou hrozný i pro diváky. Když si vezmu, že Itálie je 10. na světě, že je rozdíl mezi 4. a 10. na světě 16 branek, to je prostě strašný.
Nezkoušeli tě proto Japonci kontaktovat, jestli bys jim nepomohl a nechytal za ně?
Na to mám čas. Až mi bude 40, zkusím zjistit, jestli můžu získat japonský občanství. A že bych jim pomohl teď v zápase? Trenér možná riskuje, že mě nasadí proti nim. (směje se) Ale i kdybych opouštěl bránu, vždycky když se dostanou k nám, stejně bychom vyhráli. Když dají kluci třeba 15 gólů, byl bych překvapený, kdyby na mě letělo 15 střel.
Máš doma něco japonského?
Rodiče mají doma spousta věcí. Sošky, obrazy… Já mám doma na stěně obraz přístavu, kde je spousta rybářských lodí. Takový pozitivní…
Chodíš na suši, tradiční japonské jídlo?
Vůbec. Protože nemám rád mořské plody a ryby, jde to mimo mě. Jíst hůlkami mi taky nejde. Ani bych se nepouštěl do takových delikates jako jsou smrtelně jedovaté ryby a podobně. (usmívá se)
Autor: admin
