Vznikl v Austrálii, dnes si bez něj nedovedeme představit jediný zápas. Stal se tradicí, rituálem, fenoménem. Jeho domovem je každý tým, jeho náplní práce je motivace. Seznamte se, je tu Pan Pokřik.
Na posledním světovém šampionátu patřila společná předříkávačka českého týmu k jedné z nejlepších. Vedle zvukové stopy v sobě schovávala i taneční kreace. Letos sáhl český tým ke konzervativnějšímu způsobu hecu.
„Dal jsem za úkol Aleši Zálesnému, ať vymyslí nový pokřik. Je to obrovský hecíř, tak jsem věděl, že úlohu skladatele zvládne,“ prozradil kapitán českého výběru Milan Fridrich.
Nový pokřik ve znění: „Všichni co tu stojíme, v jeden cíl věříme. Hej, hej, jdem si pro něj!“, pilovali hráči na závěrečném soustředění v Bystři nad Pernštejnem.
„Museli jsme udělat pár úprav. Řešili jsme, jestli tam dáme jedno, dvě, nebo tři hej, jaké pauzy a podobně. Nakonec se nám povedl pokřik vyladit do dokonalosti,“ uvedl Fridrich.
Vytváření nového pokřiku netrvalo dlouho. Stačila jedna dobrá myšlenka. „Milan Fridrich mi poslal e-meail, abych něco vymyslel. Jsem totiž známý skladatel pokřiků. Byla to chvíle. Zamyslel jsem se, dal dohromady myšlenku, proč do Finska jedeme, a bylo to,“ usmíval se textař Aleš Zálesný.
Autor: admin
