Tomáš Trnavský & Radek Sikora: Švýcarsko je náš domov

Ke Švýcarsku mají oba vřelý vztah. Vždyť Tomáš Trnavský, nynější trenér národního týmu, se jako první z českých legionářů pod Alpami usadil. A Radek Sikora, jeho svěřenec z první reprezentační formace, jej v zemi dnešních soupeřů Česka v boji o bronzové medaile brzy následoval. Oba už léta žijí v Grünenmattu, městečku zhruba 50 kilometrů vzdáleném od hlavního města Bernu. O to víc si dnes budou přát uspět.
Změnil se nějak váš vztah, když jste byli dlouhá léta spoluhráči a teď jste v roli trenér-hráč?
Sikora: Ne nijak výrazně, Trnka jako trenéra respektuju.

Takže jste spolu na pivo chodit nepřestali…
Sikora: Zajdeme tak jednou za měsíc…
Trnavský: Nemáme s tím problém, dokážeme rozlišit sport a soukromí. I když se pohádáme na tréninku, pokaždé potom na pivo jít můžeme.

Koušeš to teď, Radku, hůř, když je na tebe Tomáš jako trenér ostrý?
Sikora: Chvilku jo. (dlouze se směje) Teď už čím dál méně, ale tak dva roky zpátky byl problém. Trnek měl třeba jinou představu o standardkách než já. Byl na mě tehdy hodně zlý, křičel, že jsem to ještě ani nezkusil a už mi to vadí. Ale už je to v pohodě. Standardky už zjednodušil, mě se teď víc líbí a už je to v pohodě. (směje se)

V Grünenmattu už bydlíte řadu let. Kolikrát jste se za tu dobu stěhovali?
Trnavský: Během těch 10 let jsem změnil bydlení čtyřikrát. Teď už žiju na vesnici kousek od Grünenmattu.
Sikora: Já když jsem tam přišel, asi chtěl klub ušetřit a zřejmě špatně rozuměli tomu, že přijedu i s rodinou, takže mi dali jen jednopokojový byt. Pro tříčlennou rodinu to bylo málo. Tak jsem přišel za vedením, že potřebuju větší a měli jsme 6+1. (směje se) Pak to stačilo i ve chvíli, kdy přišel Aleš Zálesný a bydleli jsme i s jeho rodinou dohromady.
Trnavský: Na začátku jsi ovšem byl u mně.
Sikora: To bych zapomněl, první měsíc jsem bydlel u Trnka.

Dá se, Tomáši, říct, že jste v klubu všem Sikorům, Zálesným, Chrápkům a Šebkům prokopal cestu?
Trnavský: Tenkrát v roce 2000 přijeli lidi od nich z klubu na Czech Open hledat cizince. Oslovili mě, já se rozhodl, že půjdu a když jsem z Grünenmattu odešel do Wileru, cizince jako klub ve 3. lize mít nemohli. Potom se změnily evropské zákony, najednou to bylo možné a Siki byl z Pepina volba číslo 2.
Sikora: Ten přestup se přece domluvil na tvojí svatbě, že?
Trnavský: Pozval jsem na ni spoluhráče ze Švýcarska, i mého trenéra a dohodlo se to.

Jak dlouho se vlastně spolu znáte?
Trnavský: Jejda… Začátek florbalu? V hokeji jsme se moc neznali, já byl o trochu starší…
Sikora: Já si na to přesně vzpomínám. Tehdy jsem skončil hokejovou juniorku ve Vítkovicích a měl jsem se hlásit v Porubě. A během letní přípravy tam přišel Trnek už jako florbalista, že s námi bude trénovat. Byl to pro mě nový sport, bavili jsme se o tom, že to chodím občas pinkat. Mohl to být tak rok 1996. Dá se říct, že mě Trnek k florbalu přivedl.

Máte za těch 14 let nějakou historku, na kterou vzpomínáte často?
Sikora: Hodně a žádnou. (směje se) Určitě Czech Open.
Trnavský: Jo, v roce 1998, to byl zážitek, když jsme vyhráli.
Sikora: Jako první Češi. S igelitkou, hokejka do ruky a vlakem do Prahy.
Trnavský: Ale už tehdy to začalo být organizované. Sehnali jsme sponzora, oblečení, měli jsme dresy s reklamami. Jen hokejky byly na domluvu a Siki hrál s takovou tyčí a aby na tom něco bylo, nalepil si na to americké vlajky. A s tím rozhodl finále. (usmívá se)

Ve Švýcarsku bydlíte kousek od sebe. Chodíte navzájem na rodinné návštěvy?
Trnavský: Bydlíme od sebe asi 5 minut autem, ale máme každý svůj život.
Sikora: On to má jinak než já: práce, trénink, reprezentace, do toho 2 děti, manželka…

Ale když se ti, Radku, stane doma něco s elektrikou, vytočíš hned Tomášovo číslo, ne?
Sikora: No, u mě v bytě kromě žárovky nic s elektřinou nebylo, a to si spravím sám. (usmívá se) Trnkovi jsem ale pomáhal na baráku s topením.

Oba máte syny. Hrají v Grünenmattu florbal?
Sikora: Můj Radek hraje. Je mu 11 let a jde mu to. Zkouší i fotbal.
Trnavský: Roste s hokejkou. Je důležité, aby dělal i fotbal, protože florbal není ani ve Švýcarsku u dětí tak daleko, aby je připravil komplexně.

Ale doma má dobrého trenéra, ne?
Sikora: Já mu nemůžu nic říct. Vždycky mi odpoví: ‚Podívej se na sebe, jak ty to hraješ!‘ A jsem zticha… (směje se)
Trnavský: Jo, takový tvrdohlavější Siki. (usmívá se)

A váš Trevor hraje?
Trnavský: Ještě ne, je mu teprve 6 a půl. Florbalku doma má, ale ještě je čas. Chodí jednou týdně na hokej i na fotbal, je lepší, když si vyzkouší víc sportů.

V Grünenmattu hrají i další Češi, Tomáš Chrápek s Danielem Šebkem. Pohlídají vám občas děti?
Sikora: Když nestíhám nějaký odvoz z tréninku, pomůžou. Tedy Šéba ne, tomu bych volant nesvěřil. (směje se) Ale Mažna pomůže.

Kdy uvidíme v Grünenmattu českou pětku druhé generace?
Trnavský: Tak to bude těžké. To bychom ještě museli zvýšit produktivitu. (smějí se)

Autor: admin