Radek Sikora prožil zápas, na jaký možná nejde nikdy zapomenout. A i přesto, že dal dva góly, a byl vyhlášen nejlepším hráčem utkání, nejraděj by jej vymazal z paměti. Po utkání totiž nepříliš sportovně odmítal pozdravy švýcarských hráčů při závěrečném podávání rukou.
„Není na to omluva ani vysvětlení,“ říká s odstupem pěti dnů, ve kterých si vše urovnal v hlavě. Na adresu švýcarského svazu pak také zavolal s prosbou o uveřejnění omluvy.
„Místo opojení po mistrovství světa jsem tři dny, které jsem strávil v Ostravě, přemýšlel. Když jsem dorazil ve čtvrtek ráno do Švýcarska, hned jsem volal na Swissunihockey. Ti mojí žádosti okamžitě a ochotně vyhověli. Ve čtvrtek na tréninku byli švýcarští kluci v pohodě a přijali mě skvěle. Jak to bude v zápasech proti švýcarským reprezentantům, to nevím. Myslím ale, že horší než předtím už to být stejně nemůže,“ myslí si Sikora a naznačuje, že česká legie není v zemi sýrů příliš oblíbená.
V neděli 21. prosince už ale bude hrát v dresu Grünenmattu proti Usteru a dva dny po novém roce se střetne s Antenerem, Billem a Wannerem, kteří hrají za Köniz.
Celá story vlastně začala vyrovnávací brankou na 1:1. Sikora poté, co se z voleje trefil za Tönzova záda začal slavit. Spoluhráči mu odřízli cestu přes hříště a šťastný střelec si to namířil přes švýcarskou střídačku na druhou stranu hřiště.
„Bylo to spontánní. Najednou mě bliklo hlavou,že chci pozdravit svého syna s mou přítelkyní. Bohužel seděli na 104, tedy v úplně opačném rohu a já běžel tam, kde bylo volno,“ líčí Sikora. Radost však náhle překazil verdikt rozhodčích.
„Trest mně přišel nepřiměřený, nebyla to střídačka jako někde v tělocvičně a já neudělal žádné provokativní gesto. Myslím, že daleko horší je, když Gillek ještě extra dopadne na Pavla Bruse a pohoupe se na něm tak, že ho vyřadí na šest týdnů. A za to nejsou ani dvojky,“ vypráví český legionář.
Sikorův prohřešek byl potrestán. A křídlo druhé formace zůstalo na trestné ještě při osobním trestu.
„Nevím jak to přesně bylo, ale já měl pocit,že si ten trest Švýcaři u rozhodčích vybrečeli. Pak když dali gól na 1:3, tak se jich pár otočilo na mě na trestnou a vysmáli se mě do očí. Opravdu to ve mne vřelo,“ vzpomíná na nepříjemné chvíle Sikora a přiznává, že už ani nedoufal, že ho trenér vrátí na hřiště.
„Já toho na turnaji zažil tolik, že v to, že se na hřiště ještě dostanu, jsem už nevěřil,“ připomíná forvard skutečnost, že v průběhu turnaje vypadl ze základní sestavy.
Trenér ho ale poslal zpátky na hřiště a hříšník nakonec zařídil vyrovnání. „Tak to byl parádní pocit, byl jsem extrémně namotivovaný. Jenže jsme to nezvládli až do konce,“ vzpomíná Sikora.
A pak přišel druhý zkrat.
„S Emanuelem Antenerem, jsme dobří kamarádi, jenže já prostě v tu chvíli neměl chuť se s ním fotit, ani se nějak vzájemně se chytat. Potom bylo podávání rukou. Ruku jsem jim nastavil a někteří si jí i vzali. Ale nemohl jsem se na ně prostě dívat,“ popisuje inkriminovaný moment, který jej uvrhl do špatného světla Radek Sikora.
Zkušený florbalista prožil několik světových šampionátů a na památném mistrovství světa v roce 2004 získal na švýcarských hřištích dokonce i stříbrnou medaili. Přesto letošní bramborové mistrovství řadí nejvýš.
„Sám za sebe musím říct, že to byl opravdu nejlepší šampionát českého týmu v historii. Nakonec z toho bylo jen čtvrté místo, ale pro mě osobně to bylo velice zvláštní mistrovství, ve kterém jsem prošel snad vším. No a ten závěr jsem prostě nezvládl,“ lituje Sikora.
A tak je možné, že si na konec reprezentační kariéry přichystal opravdu zápas, jak se patří. „Nejsem si jistý, jestli budu ještě vůbec dva roky hrát. Uvidím, co bude za nabídku na příští rok, ale už si i klidně dokážu představit, že s florbalem skončím,“ předpovídá. A o kontraktu na příští sezónu vůbec jasno nemá.
„Mám smlouvu do konce sezony, ale když jí nevypovím do konce roku, tak se automaticky prodlužuje. Takže mám ještě týden na to, dát výpověď. A po sezoně se uvidí,“ přemítá o dalších krocích český reprezentant.
Jisté je jedno, návrat zpátky do Ostravy neplánuje. „Tak to určitě ne. Ne, že bych nechtěl. Ale kdo by mě a mou rodinu živil? Už jsme si tady až moc zvykli, říká Radek Sikora.
Foto: www.wfc2008.cz
Autor: admin
