Kdysi to nebylo nic neobvyklého: přední čeští florbalisté ve světě tolik neznamenali, reprezentanti se leckdy, hlavně ve Švýcarsku, museli spokojit s angažmá v nižších soutěžích. Ale teď? Přesto se čtyři členové národního týmu – Aleš Zálesný, Štěpán Slaný, Michal Rybka a Tomáš Chrápek – v létě z nejrůznějších důvodů uklidili do ústraní. O šanci na MS tím však nepřišli.
S trenérem Tomášem Trnavským všichni změnu konzultovali, Michal Rybka a Tomáš Chrápek dokonce šli do Langenthalu, který reprezentační kouč vede. Aleš Zálesný a Štěpán Slaný si zvolili ještě těžší cestu: první z nich šel do klubu ze 4. švýcarské ligy, Slaný se o místo v týmu na MS bude pokoušet dostat ze druhé nejvyšší české ligy, v obou případech by to byla opravdu rarita.
Jak změnu vnímají sami? A jak jejich pozici vidí reprezentační kouč?
Aleš Zálesný
Langnau => Verbano Gordola (Švýcarsko, 4. liga)
„Jestli je to ode mě risk? Udělal jsem si perfektní letní přípravu, trenérovi jsem řekl, že když na to v reprezentaci nebudu mít, zabalím to. Ale kousnul jsem se do toho, udělal jsem pro to maximum, myslím si, že jsem připravený. Teď je otázka času, jestli se to potvrdí.
Herní rozdíl za ty tři měsíce nepocítím, před MS je ještě EFT, navíc herní kvalita musí být ve mně. Tu už se teď nenaučím a ztratit bych ji neměl.
Mnozí si možná myslí, že mi ve 4. lize bude stačit odevzdat 30 procent, ale podle mě to nestačí. Zápasy budu muset někdy urvat sám, což je zpravidla těžší, než když si to s někým dám. Víc mě to motivuje, víc mě to bude nutit k tomu, abych i tady něco zkoušel sám. Jsem většinou takový, že tvořím hru a teď se to trochu otočí, budu muset zkusit i něco sám.
Teď jsem si navíc na souhru naučil jednoho spoluhráče, který to umí trochu narazit, dá mi to, bude mít pro mě pochopení. Poslední dobou se ani v reprezentaci, dá se říct, nedostávám do nějakých loženek, vždycky jsem byl ten tvořič.“
Očima trenéra: „Aleš má zájem na MS hrát. Byla jeho věc, jak si svou kariéru plánuje dál. Já mu řekl, že mu dveře nezavírám, ale že to záleží všechno na něm. Musí být připravený, musí nám pasovat do herního systému, musí pracovat pro tým.
Nevěřím tomu, že by za tři, nebo čtyři měsíce ve 4. nejvyšší soutěži zapomněl hrát florbal, obzvlášť hráč jeho kvalit. Je to jen o jeho přípravě, o tom, co chce dokázat. V Gordole trénují třikrát týdně, v tom by problém být neměl.
Kvalita té soutěže je určitě na jiné úrovni, ale zase co se týče jeho využití, bude asi o 40-50% ještě vyšší, než tomu u něj bylo v Langnau. Na hřišti bude pořád, v oslabení, v přesilovkách, bude chodit ob střídání, nebo na prodloužené střídání. Tahle stránka fyzické a herní činnosti by měla být určitě v pořádku. Budou mu chybět jen kvalitní spoluhráči, aby si s nimi balonek pořádně vyměnil, nebo aby mu nahráli do zakončení.“
Štěpán Slaný
Mladá Boleslav => Česká Lípa (Česko, 1. liga)
„Hodně jsem o změně přemýšlel. Extraligu jsem hrál 11 let a díky tomu, jak se 1. liga zlepšuje a v České Lípě působím na pozici nějakého šéfa a klub postoupil do 1. ligy, cítil jsem, že mnohem větší impulz, než když budu na střídačce, dám Lípě tím, že za ni budu hrát a zkusili jsme výhledově do nějakých dvou, tří let postoupit do extraligy. Mluvil jsem o tom s trenéry reprezentace, řekli mi, že v tom nevidí problém, že takový rozdíl mezi extraligou a 1. ligou není.
Vědí, že jsem dobře připravený fyzicky, takže jsem nakonec dospěl k tomu, že do toho půjdu. Pro mě je důležitá Česká Lípa, protože se jí dlouho věnuju, je to takové moje dítě a cítil jsem, že je potřeba, abych tam šel. Samozřejmě jsem nechtěl přijít o reprezentaci, ale bral jsem to tak, že když půjdu do České Lípy a trenérům se to líbit nebude, v reprezentaci prostě nebudu.
Asi jediný problém je, že 1. liga mi nevynahradí to extraligové tempo. Na druhé straně mám v reprezentaci úkoly buď totálně defenzivní, nebo teď budu mít asi totálně ofenzivní, mám být na hrotu v roli velkého bojovníka. Není to tam moc o nějaké technické vytříbenosti, spíš o té bojovnosti a o fyzičce, kterou bych měl mít a věřím, že ji mám.
Přes léto se už asi šest let připravuju sám, vím, co mé tělo potřebuje, s tímhle nemám problém. Protože o prázdninách pracuju v Rumunsku, v Banátu, trénuju individuálně. Myslím, že každý rok to vyšlo v pohodě. Příprava v Rumunsku je, jak se dá. Teď jsem organizoval festivaly, když jsem měl chvilku, sednul jsem na kolo, nebo jsem si šel vyběhnout kopce. Třeba možnost posilovny nemám. Maximálně té rumunské. Totiž, že jsem v lese a řežu motorovou pilou a chystám něco na festival.“ (usmívá se)
Očima trenéra: „Štěpán je ctižádostivý člověk. Co se fyzické stránky týče, to není jeho slabina, naopak je to jeho nadprůměrná část přípravy. A co se týče florbalu, vím, že Česká Lípa je jeho de facto malé dítě, které vybudovává, má na všechny velké nároky a určitě by tam nezůstal, kdyby ti kluci nešli s ním a nechtěli něco dokázat.
Přípravu si tam řídí sám, má ji nastavenou na vrcholový florbal a určitě se budou chtít poprat o postup do nejvyšší soutěže, co jsem slyšel jeho plány. Takže nemám strach o to, že by mu to nějak uškodilo. To, co po něm budeme chtít v reprezentaci, nám, myslím, bez problémů splní.
Štěpán mi kvůli tomu volal, říkal, že už nebyl v Boleslavi spokojený, já ho ujistil, že s tím problém nemám, že nevěřím tomu, stejně jako u Aleše, že za tři, čtyři měsíce florbal zapomene.“
Michal Rybka
Langnau => Langenthal (Švýcarsko, 2. liga)
„Pro mě se přestupem nezměnilo vůbec nic. Na cizince jsou ve Švýcarsku všude stejné nároky, jestli to je 1., nebo 2. liga, je úplně jedno. Nás v Tigers bylo strašně moc reprezentantů, ti švýcarští si svým způsobem nárokují místo v přesilovce a tak dále, takže jsem ten krok spíš udělal proto, abych směrem k mistrovství světa, když tu šanci mám, stoprocentně věděl, že budu hrát. Ale nechci, aby to vyznělo tak, že jsem měl v Tigers strach, že bych nehrál, to určitě ne.
Další věcí byli trenéři. O Vánocích ho v Langnau vyměnili a s tím novým jsme si vůbec nepadli do oka. Do té doby jsem normálně hrál i přesilovky, sezona probíhala perfektně. Pak už jsem hodně seděl a v play off už jsem nehrál vůbec, maximálně jsem šel na trestné střílení.
Po sezoně se změnil trenér opět a vznikl komunikační problém. Klub o mě pořád stál, já chtěl zůstat, protože jsem šéftrenérem mládeže, mám pod sebou všechny děti a trenéry, v Tigers se mnou plánují budoucnost. Všichni hráči dostali s příchodem nového trenéra výpověď, hodně se změnilo, sestavoval se vlastně nový mančaft. Ani hráči jako Dysli nebo Krähenbühl, švýcarští reprezentanti, nevěděli, jestli opravdu budou hrát v Tigers, nebo ne. A mě tahle komunikace vadila. Spíš jsem chtěl vyvolat takový impulz, že se mi to takhle nelíbí a Trnek už měl delší dobu zájem, abych k němu šel, tak jsme se domluvili.
Bude nás mít s Tomášem Chrápkem na očích. Myslím, že nás dokáže k tomu tréninku a k výkonům daleko víc motivovat.“
Očima trenéra: „V Langnau změnili trenéra, a ten nový s ním nechtěl počítat. Potom, když jsme Michala vzali na EFT do Bernu a ten trenér ho tam viděl hrát, najednou zase změnil názor, že by ho zase chtěl, ale Michal se už rozhodl, že půjde ke mně. Aspoň ho budu mít víc na očích a budu moct po něm požadovat to, co by měl předvádět v reprezentaci.
Jestli to bude stačit, nebo ne, to nám ukáží hlavně takové reprezentační akce, jako byl turnaj v Pardubicích. Mezinárodní konkurence je přece jen o něčem jiném než ta klubová.“
Tomáš Chrápek
Grünenmatt => Langenthal (Švýcarsko, 2. liga)
„Vzhledem k tomu, že mě Trnek trénoval v Grünenmattu i v reprezentaci, ví, co ode mě může čekat. Je si samozřejmě vědom toho, že ten půlrok budu hrát nižší ligu, tedy, pokud mi to koleno dovolí. Uvidí se. Jestli na to budu mít výkonnost a prosadím se v reprezentaci, proč by to nemělo jít?
Jasně, do sezony vstupuju se zdravotním handicapem. Aktuálně jsem pět měsíců po operaci, nemám žádné komplikace, koleno neotéká, můžu už i lehce trénovat florbal. Do plné zátěže bych se mohl dostat tak během měsíce, měsíce a půl, zmeškám nějaké tři, čtyři zápasy.
Mohl jsem zůstat i v nejvyšší švýcarské lize, měl jsem nabídku z Könizu. Zvažoval jsem to hlavně kvůli reprezentaci, protože v Könizu byly podmínky řekněme totožné jako v Langenthalu. Jenomže tam nebyla jistota, že bych se dostal do nějakého zápasového tempa před mistrovstvím světa, což rozhodlo.
Já potřebuju mít nějaké zápasy, nějakou sebedůvěru před šampionátem, a nejde po zranění jenom naskočit a začít hrát. Neměl jsem zkrátka takovou záruku vysokého vytížení jako v Langenthalu.“
Očima trenéra: „O Tomáše už Grünnenmatt neměl zájem, myslím, že to bylo docela nefér, vzhledem k tomu, že se jim zranil v posledním zápase sezony a zraněného ho nechali na holičkách – a starej se. Tak jsem navrhl, že se v klubu zeptám, jestli by neměli zájem i s tím zraněním ho angažovat a on kývl, že by byl rád.
Nějaké jednání měl ohledně týmu z nejvyšší soutěže, ale nikdo si nechtěl vzít riziko, jestli bude zdravý, jestli bude moct hrát, nikdo mu nechtěl dát smlouvu, která by mu zajišťovala nějaký lehký příjem s tím, že je zraněný. Od Grünnenmattu to nebylo úplně fér.“
Autor: admin
neznám žádný jiný kolektivní sport, kde by něco podobného bylo možné , vzácné vyjímky spíše potvrzují pravidlo – ve hře je velké množství věcí, které vám prostě nižší soutěž nemůže dopřát a je možné snést celou řádku argumentů . není to nic proti těm hráčům ani proti trenérovi – je to jeho zodpovědnost a snad se to neprojeví negativně na hře celého mužstva.
Nechci se plést, ale nejel nahodou Prospal a Dvořák na MS do Vídně kde naši výhráli v možná v nejlépe obsazeném MS titul. Prospal s Dvořákem vytáhli Budějovice zpátky do extraligy a pak Dvořák dal gól v prodloužení proti Švédům v semifinále. A Prospal, dal góla ve finále. 🙂 Mám dojem že dokonce vítěznehé na 1:0. A to nehráli v Budějkách 4 měsíce, ale 8 měsíců. 🙂
však také píšu o vyjímkách potvrzující pravidlo