Šimáčková nehraje. Čeká, až se jí po operaci zahojí jizva na dlani

Zasloužila by si medaili za oddanost florbalu. Vždyť obránkyně Bohemians Olga Šimáčková hrála víc než půl roku s frakturou ruky! Aniž o tom věděla. Teď sleduje zápasy svých kamarádek jen z tribuny, na víkendovém kempu reprezentace chyběla. Na hřiště má totiž momentálně daleko: přes pravou dlaň se jí táhne jizva, následek nedávné operace. Z ruky, kterou ovládá florbalku, jí vytahovali ulomenou kost. A co je zvláštní: vůbec neví, jak se jí to přihodilo.
Vážně si nevzpomeneš, jak bys ke zranění mohla přijít?
„Nemám to vyloženě z nějakého úrazu. Nevím o tom, že bych na tu ruku spadla. Ale po čase jsem si řekla, že se mi asi něco stalo, když mě pořád bolí.“

Ani doktoři nenašli příčinu úrazu?
„Řekli mi, že tam můžu mít utlačované nějaké nervy. Tím, jak držím florbalku. Až když jsem zašla za doktorem do Motola, konečně mě pořádně vyšetřil, poslal mě na rezonanci, na cétéčko a tam zjistili, že mám v dlani zlomenou kost.“

Což tě muselo kdykoliv na hřišti ohromně bolet…
„Hrozně! Pořád jsem to cítila. Ale jak se kost zlomila, netuším. Asi to bylo únavové.“

Jak dlouho jsi s tím nastupovala?
„Trápilo mě to už před květnovým akademickým mistrovstvím světa. Jela jsem před ním na obstřik – vůbec to nepomohlo. Hrála jsem s tím i Czech Open a pak až do Vánoc, než se konečně přišlo na to, že je to zlomené. V půlce prosince jsem šla na operaci. Ruku mi rozřízli, kost vyndali a zase zašili. Přišla jsem tam ráno a večer jsem už byla doma.“

To zní jako rutinní zákrok…
„Ale nebyl. Dostala jsem celkovou narkózu, šli opravdu až dovnitř ruky. Přes nervy, přes cévy… Přesto se snažili, aby mi ruku poškodili co nejméně, abych s ní mohla ještě něco dělat. Teď už můžu trochu hýbat prsty, ale ještě v nich nemám moc cit. Funguju s nimi, jenže mi připadají jako cizí.“

Jizvu máš uprostřed dlaně, zrovna v tom nejhorším místě, kde držíš florbalku…
„Můžu jenom čekat, až se to zahojí a nebude mě to bolet. Pak podle doktorů můžu začít trénovat. Teď to ovšem ještě nejde.“

Cítíš, že se to zlepšuje?
„Citlivost se trochu vrací, jizva přestává bolet, jenže pořád to ještě není ono. Ještě tak dva týdny, než začnu něco dělat. Konec základní části bych ale měla stihnout. Hlavně musím začít fungovat, aby mě nevyhodili ze školy (Šimáčková studuje FTVS – pozn. aut.).“

Kvůli čemu?
„Chybí mi totiž nějaké předměty ze druháku. Z gymnastiky, kde tu ruku prostě potřebuju. Napoprvé jsem to neudělala. Cviky na hrazdě, prostná, jsem takový gymnastický střevo. (usmívá se) A teď to mám ještě ztížené…“

Copak nedostaneš kvůli zranění alespoň odklad?
„Myslím, že ne. U nás se na to moc nepřihlíží. (usmívá se) Rozhodně na to nespoléhám, proto se musím dát do kupy, udělat zápočty. Až když se to nepovede a bude mi hrozit vyhazov, začnu se ohánět papíry od doktorů. Doufám, že to nenastane…“

Autor: Pavel Křiklan