Terezie Párysová neprožila florbalově šťastné období. Před necelým rokem si na Polish Open zlomila nohu, což ji připravilo o část ročníku a hlavně domácí šampionát. Když už nabrala zpět fyzickou kondici, přišel její vyhazov z Dietlikonu, pro podporu Zugu. A právě v tradiční švýcarské líhni českých florbalistek se nyní vrací mezi mantinely.
Bojovala o účast na domácím světovém šampionátu, v utkání s Finskem na Polish Open ale přišla florbalová stopka. Zlomenina lýtkové kosti a přetržené vazy v kotníku vystavily Párysové konečnou pro zbytek roku 2013. „Od ledna jsem pak postupně začala s týmem trénovat, ale do konce základní části už jsem se nestihla dohnat tréninkové manko natolik, abych se zapojila i do zápasů,“ vysvětluje.
Její angažmá v elitním švýcarském oddíle pak skončilo, jak sama říká „trochu hořce.“ „Byla jsem z týmu vyloučena kvůli tomu, že jsem byla podpořit své bývalé spoluhráčky z Zugu na finále poháru proti Churu,“ vzpomíná. Na tom by asi nebylo nic nezvyklého, vedení Dietlikonu ani nevadilo, že Zug vyřadil v semifinále právě Dietlikon, ale šlo prý o to, že za týden začínala vzájemná semifinálová série.
Ješitnost vedení Dietlikonu vzala Párysové chuť do florbalu. „Po té zkušenosti jsem neměla moc velkou chuť pokračovat s florbalem na vrcholové úrovni, ale nakonec se ozval Zug, kde se obměnili trenéři a domluvili jsme se pro další sezonu,“ popisuje univerzálka, které české florbalové kořeny sahají do Liberce.
Nicméně, tým prošel razantní proměnou. „Už to není ten Zug, který jsem znala,“ konstatuje sama hráčka. Tým přišel o své dvě hlavní hvězdy v podobě brankářky Helen Birscher a útočnice Prisky von Rickenbach.
Nové hráčky klub čerpal z farmářského Zugerlandu, kádr posílily kromě Párysové také tři Finky nebo německá reprezentantka Kuhlmann. „Nové hráčky jsou mladé, talentované, ale bohužel zatím celkem nezkušené, takže asi budou potřebovat nějaký ten rok, než se otrkají v nejvyšší soutěži,“ hodnotí Terezie Párysová.
Říká se, že všechno zlé je pro něco dobré. Zug zmíněné pohárové finále vyhrál, a tak si zajistil místenku na Poháru mistryň v Curychu, kde by se měl utkat o druhé postupové místo ze základní skupiny s Vítkovicemi, pokud se potvrdí papírové předpoklady a švédský Djurgardens splní roli favorita.
A tým, jehož název znamená v překladu vlak, dobře ví, že mladý kádr potřebuje především zkušenosti. „Jedeme tam s cílem neudělat ostudu,“ směje se česká legionářka. „Ne, teď vážně, rádi bychom hráli semifinále, ale jsme realisté,“ zvážní.
Sama tuší, že právě utkání s Vítkovicemi rozhodne o postupu. „Proti Švédkám si nedáváme moc velké šance a ani proti zkušeným Vítkovicím nebudeme s našim obměněným kádrem favoritem,“ hodnotí šance na postup do play off. „Ale každý zápas začíná za stavu 0:0 a když půjdeme štěstíčku naproti…,“ šibalsky mrkne a nedokončí myšlenku.
Autor: esport-test
