Anet Jarolímová v semifinále mistrovství světa proti Švédkám.
19. 9. 2014 Ženský florbal (1) KOMENTÁŘŮ

Jarolímová se po kolapsu rozhodla přerušit kariéru v reprezentaci

 



Na konci minulého ročníku si došla pro ocenění Florbalistka sezony. Na start toho dalšího se přitom Anet Jarolímová vůbec nemusela postavit. A to rozhodně ne kvůli tomu, že v pauze zvažovala, zda s florbalem dál pokračovat. Útočnici totiž o prázdninách postihl nenadálý kolaps, kvůli němuž byla v ohrožení života. Doma ji zachránil známý, její kariéru pak přestup na Chodov. Nebýt jeho, skončila prý po ošklivém zážitku nadobro. Takhle se přeci jen zase zaobírá myšlenkami na titul…

Na začátku prázdnin ovšem prodělala šok. Doma na zahradě sekala trávu, když zničehonic zkolabovala. „Bohužel v tu chvíli doma nikdo nebyl, takže bylo štěstí, že nám tam známí zrovna dělali omítku. Sekačka se vypnula, jeden z nich šel náhodou kolem. To mě zachránilo, protože jsem se při pádu bouchla do hlavy a byla jsem v bezvědomí. Zároveň jsem se kousla do jazyku, dostala jsem křeč do obličeje a dusila jsem se,“ popisuje Jarolímová kritické momenty.

Pár minut na to už jela sanitkou do nemocnice, kde prošla veškerá vyšetření mozku. Lékaři jí nejdřív tvrdili, že prodělala epileptický záchvat, poté to však vyloučili. „Takže to byl spíš těžký otřes mozku s následkem toho, že jsem byla v bezvědomí,“ přemítá.

Proč tedy zkolabovala? Na to jí doktoři odpovědět jednoznačně nedokázali. Ona sama hledá vysvětlení v tom, co tehdy prožívala. Vyrovnávala se s psychickým útlumem. S fyzickým vyčerpáním po dlouhé a náročné sezoně. „Myslím, že to vyvrcholilo veškerou únavou a zkolabováním,“ uvažuje.

Celé prázdniny nevěděla, co bude. Vyšetření se táhla, výsledky žádné. V nemocnici jí pouze doporučili, ať se vyhýbá fyzické zátěži. Na srpnovém Czech Open přesto hrála. „Nebylo to úplně povolené,“ přiznává. I tak se hlídala, ale hlavně nad ní bděla chodovská trenérka Michaela Marešová. „Míša o všem věděla, všechno jsme konzultovaly. Ani mě nepustila do tréninku, nechtěla, aby se něco stalo,“ říká Jarolímová.

Tahle událost přitom přišla jen pár týdnů po tom, co se rozhodla, že si tedy kariéru ještě prodlouží. Kdyby se její přestup z Herbadentu do Chodova vlekl, asi by se rozmyslela jinak. „Pokud bych nebyla v Chodově, okamžitě končím. Protože to, co se stalo, bych nechtěla kvůli rodině i kvůli sobě v životě už nikdy zažít. Ten strach, co se vlastně děje…“ Jenže ona už v novém týmu byla, navíc čerstvě, se vší pompou… Cítila závazek. „Chodovu jsem tehdy nemohla po 14 dnech, co jsem tam byla, říct, že prostě končím s florbalem,“ podotýká útočnice.

Nejméně na pár měsíců u jejího jména nenajdete přídomek reprezentační. Národní tým šel v jejích plánech stranou. „O tom, že za daných okolností nebudu pokračovat v reprezentaci, abych měla klid, jsem měla jasno hned,“ pokračuje.

Anet Jarolímová v dresu Chodova.

Anet Jarolímová v dresu Chodova.

Teprve se dostává do kondice, do formy i do psychické pohody. Bude se teď na hřišti víc hlídat? „Samozřejmě to v hlavě mám, ale zase si říkám, že jsem měla vykloubenou kyčel a taky jsem se z toho dala do kupy. I když tohle je trošku jiné zdravotní měřítko. Ale věřím doktorům, věřím, že v pořádku jsem, teď mě čeká další tvrdá práce s Brábou (jejím kondičním trenérem Petrem Brabcem – pozn. aut.).“

Letní přípravu totiž musela z většiny vynechat, teprve minulý týden se rozhodlo, že může hrát dál. „Řekli mi, že jsem v pořádku, že to bylo z nenadálých událostí. A abych na sebe dávala větší pozor než doteď,“ tlumočí verdikt lékařů.

Což je u ní někdy problém, občas podle svých slov neumí rozeznat, kdy polevit a dát si přestávku. Další úkol pro trenérku Michaelu Marešovou. „Když mi řekne dost a dá mi pauzu, poslechnu,“ přesvědčuje Jarolímová. Na kontroly do nemocnice totiž chodit nemusí, pokud se bude cítit dobře. „Teď mám každopádně v přípravě co dohánět,“ upozorňuje.

Ano, myšlenky už jí zase běhají po hřišti. S Chodovem má velké plány. „Pokusíme se vyhrát jak pohár, tak ligu a postoupit na Pohár mistryň,“ prohlašuje. „Tým je nachystaný dobře. Holky mi říkaly, že to byla jedna z nejnáročnějších příprav v životě,“ těší se.

A kdo ví, třeba se přece jen ještě objeví v dresu reprezentace. I tahle kapitola totiž měla původně dopadnout také dobře. „Po mistrovství světa pro mě bylo strašně těžké hledat motivaci, hodně dlouho jsem se rozhodovala, jestli reprezentovat, nebo ne, protože času, který strávíme akcemi národního týmu, je opravdu moc. A když jsem se rozhodla, že ano, přišly do toho ty zdravotní problémy,“ vrací se ještě na nešťastný začátek července.

Takže – smůla? Nakonec se s trenérem Miroslavem Janovským dohodla tak, že jí dá čas na to, aby pořádně natrénovala. „A na přelomu listopadu a prosince si sedneme a domluvíme se, jestli on má zájem o to, abych reprezentovala a jestli jej mám i já,“ uzavírá Jarolímová. Jedna věc je jistá: už to, že je v pořádku, je velká výhra.


Autor: Pavel Křiklan



KOMENTÁŘE

Napsat komentář

*