Poprvé řídil tým jako hlavní trenér na Poháru mistrů. Michal Deus převzal vítkovický trenérský stolec po Radomíru Mrázkovi a na elitním florbalovém setkání nejlepších klubů světa vedl svůj tým do neúspěšného boje s Happee a GC Curych. Po turnaji poskytl obsáhlý rozhovor, ve kterém pojmenoval problémy českého florbalu, a nastínil, jak by měla vypadat jeho cesta vzhůru.
Michale, Vítkovice na turnaj přijely s obměněným a mladým kádrem. Jaké byly ambice?
„Do každého zápasu jdeme s cílem vyhrát, Pohár mistrů nebyl výjimkou. Tento turnaj je však specifický v tom, že tyto zápasy jsou pro nás extrémně složité, nemáme dostatek zkušeností s úrovní této hry. Při inkasovaných brankách rozhodovaly detaily, na které nejsme zvyklí. Stejně tak rozhodovaly i detaily při neproměňování našich šancí. Zkrátka, v lize se s nimi nesetkáváme.“
Měl jste možnost v akci vidět nejlepší týmy světa. Z tohoto pohledu vychází srovnání meziroční úrovně českých týmů a zahraničních jak?
„Bohužel, když nepočítám lotyšský tým, nedobře. Individuální kvalita hráčů je zkrátka na vyšší úrovni než u nás. Proč tomu tak je, je na dlouhé povídání a detailní rozbor. Ve zkratce se jedná o dílčí problémy, které se na sebe nabalují a v komplexu to vypadá tak, jak to vypadá. Chybí kvalitní výchova hráčů, spojená s nedostatkem kvalitních trenérů, u dětí se klade důraz na druhořadé prvky, zcela se nerespektuje jejich přirozený vývoj a hlavně žádný tým nevychovává individuality, rozhodně ne správně. A když ano, tak o ty kluky za 2, 3 roky přijde. To se pak odráží na kvalitě celé naší soutěže, která není konkurenceschopná. Když k tomu přidáte srovnání tréninkových podmínek ve Švédsku nebo Finsku s těmi u nás, dostanete reálný obraz našeho florbalu.“
Utkání s Happee rozhodla v podstatě jedna 5minutovka. Jak pro příště předejít takovému zkratu?
„Nenazval bych to zkratem. Je to přesně to, na co narážím. V českých podmínkách nejsme schopni udržet vysoké tempo po celý zápas, v utkání máme nějakou hluchou pasáž, protože nám ji zkrátka něco dovolí. A co hůř, v drtivé většině případů nejsme za to potrestáni, takže si to leckdy ani neuvědomíme. Tady ty týmy jako Falun nebo Happee jedou v šíleném nasazení celý zápas. A to je ten rozdíl. Na 5 minut vypneš a máš problém.“
Nicméně ve 3. třetině utkání s finskými šampiony tým zabral a dokázal manko alespoň snížit. Je to pro vás důkaz nějaké vnitřní síly týmu?
„Vnitřní sílu máme, o tom víme a pěstujeme ji. Nevzdáváme se za žádného stavu. Oba zápasy jsme odehráli kvalitně, na druhé straně v obou jsme nepředvedli úplné maximum. Mohli jsme hrát ještě lépe.“
Bylo vidět, že český tým se obecně na jednotlivou branku strašně nadře, potřebuje několik šancí, kdežto jeho soupeři jednu, dvě. Co je potřeba změnit v tomto ohledu?
„Zase se vrátím k individuální kvalitě a kvalitě soutěží. Když to vztáhnu na Vítkovice, my se na této úrovni na branku nadřeme proto, že na ni nemáme tolik času jako v české lize. V naší soutěži na vše máme čas, situace přehráváme, zkrátka nás týmy nedonutí zakončit dříve, nebo nevyvíjejí takový tlak jako ty zahraniční. Na Poháru jsme si vytvořili dostatek šancí, ale neuměli jsme je vyhodnotit, protože nám chyběl čas. A řešení? Není jednoduché. Ale existuje. Musíme přetavit atributy mezinárodního florbalu do naší soutěže. Hráči se musejí naučit vyhodnocovat řešení situací na hřišti co nejrychleji. K tomu je potřeba, aby trénovali pod co největším tlakem. A to už je zase zodpovědnost trenéra, tedy moje.“
Směrem do budoucna, co si Vítkovice odvážejí z Poháru mistrů?
„Zase další zkušenosti, na které jsem částečně poukázal. Pokud udržíme kádr stejný také do příští sezony, podaří se nám vyhrát českou soutěž a budeme tvrdě pracovat, ty zkušenosti zúročíme. Přesně jsme si řekli, kde byly naše mezery, víme o nich. Teď budeme pracovat na jejich odstranění.“
Autor: Michal Dannhofer
