Společný debut novému kouči a ženskému národnímu týmu vyšel. Reprezentantkám se premiérově v 8leté historii EFT povedlo na jednom turnaji vyhrát 2 zápasy, v tabulce skončily prvně na 2. místě a i když hra ani ve vítězných duelech se Švýcarskem a s Finskem rozhodně nebyla kdovíjaká, výsledky platí. Růžové brýle však nejsou na místě a po pražském turnaji to ví i trenér Miroslav Janovský.
Po Švýcarkách jste včera porazili po nájezdech i vicemistryně světa z Finska. Je to pro vás na začátku nové etapy hodně cenný výsledek?
„Vítězství nad Finskem je pro mě podobně cenné jako nad Švýcarskem. Potřebovali jsme, aby nějaká výhra přišla, aby s tou chutí, která byla doteď, to bylo ještě okořeněné. Aby hráčky viděly, že i když máme před sebou fakt spoustu práce, směr, kterým jdeme, je správný. Cítil jsem z holek před turnajem takové lehké napětí, bály se, že by to případně nemuselo vůbec výsledkově vyjít. A výsledky se Švýcarskem a s Finskem jsou úplně super, ale nepřeceňuji je z hlediska našich výkonů. Protože jsme z mého pohledu tak na 30% toho, kde bychom na mistrovství světa chtěli být. Především se to týká čistě florbalových věcí.“
Co tedy budete chtít zlepšit do další akce týmu, jíž bude začátkem příštího roku kvalifikace na mistrovství světa?
„Na začátku tohoto cyklu jsme hráčkám řekli, že v téhle první části se budeme soustředit na obranný herní systém. Při trénincích jsme vůbec nic jiného nenacvičovali. Jsou tam ale pořád věci, které nejsou dobré. Je potřeba, aby i v té obraně byly zažité automatismy, to, co má hráčka dělat, aniž by o tom přemýšlela. Ale zlepšuje se to. Pro mě byla takovou nejlepší známkou první třetina se Švédskem, kdy to opravdu fungovalo i proti top týmu. Druhá věc, na které budeme dělat, souvisí s kvalifikací na mistrovství světa. Na ní a na soustředění předtím chceme zapracovat na rozehrávkách. Souvisí to s tím, že tam budou přece jen trochu slabší soupeři, kteří by nám to měli na úvod toho učení trochu ulehčit. Bude tam 5 zápasů v 5 dnech, 5 různých soupeřů a různé způsoby obran. Tam bychom to chtěli otestovat. V té další části cyklu by to měl být rychlý přechod do útoku, který budeme ladit směrem k EFT, kde budou zase silní soupeři. A těsně před mistrovstvím světa přijdou na řadu přesilovky a oslabení.“
Když byla řeč o 1. třetině se Švédkami, v té další soupeřky začaly napadat ve 2 a českému týmu se nedařilo dostat míček byť jen za půlku. Byl to záměr nechat se zatlačit a naučit se hrát pod enormním tlakem, nebo ta pomalá rozehrávka byla důsledkem toho, že to hráčkám prostě jenom vůbec nešlo?
„Určitě to nebylo schválně. Chtěl bych říct, že se nám velice podařila 1. třetina (1:1), s tím jsem hodně spokojený. A když vezmu podle výsledků, ta 3. část vypadá (1:2) dobře, ale hráli jsme stejně špatně jako ve 2. třetině. Naše rozehrávka? V současné době zatím nedokážeme hrát pod tlakem soupeře. Ukázal to i zápas s Finskem. Naším cílem je, aby se protivník stáhl do obrany. Pokud chceme, aby to udělal, musíme ukázat, že máme dobrý, rychlý přechod do protiútoku a že z toho dokážeme hrozit. Proti Finsku už pár světlých chvilek bylo. Hodně jsme se tomu věnovali právě po zápase se Švédskem, na poradě jsme si ukazovali, jak chceme balónek posílat, ale fakt to ani zdaleka není to, co chceme hrát. Ve chvíli, kdy dokážeme soupeře párkrát vykoupat z protiútoku, se prostě zatáhne. A to je naším cílem. Stejně tak, jako jsme to udělali s juniorkami a pak se proti nám všichni soupeři na mistrovství světa zatahovali. To se naučíme a ukážeme, že nemáme respekt z jejich presu, z jejich vysunuté obrany. Ale teď to fakt nebylo téměř vůbec ono.“
Martina Čapková pod tlakem 2 švédských napadajících hráček. Foto: Martin Flousek.
Přesto se poprvé za 8 let trvání turnajů EFT povedlo vyhrát 2 zápasy a ženská reprezentace skončila premiérově na 2. místě. Nakolik v tom podle vás hrálo roli domácí prostředí?
„To vždycky může být jedním i druhým motivem. Buď může být svazující, nebo může být povzbuzující. Pro hráčky, které byly teď na mistrovství světa v Česku, to bylo povzbuzující, pro ty, které hrála v reprezentaci doma poprvé, to bylo naopak. Ale pozitivní na tom bylo, že jsem opravdu na všech cítil, jak se strašně těší na to, že budou hrát doma. Cílem trenéra je, aby hra vypadala stejně doma, nebo venku, přiblížila se nějakému ideálu. Když to řeknu blbě, na žádném mistrovství světa v Česku jsem na střídačce nebyl a vždycky ty výkony byly od podlahy. Takže proto věřím, že bude jedno, kde zrovna nastoupíme.“
Národní tým hraje se všemi 3 pětkami systém 2-2-1, přitom s výjimkou Elišky Krupnové se hrotové útočnice na tom postu na EFT buď trápily, nebo nebyly ofenzivně nebezpečné. Nemáte v hlavě nápad nechat hrát třeba jednu pětku jiným systémem?
„Zatím se učíme tohle a budeme určitě před mistrovstvím světa reagovat na to, jakým způsobem budou hrát soupeři. Chceme si je do té doby přečíst. Proto je důležité EFT, abychom věděli, co soupeři v současné době hrají. Například Švýcarky oproti minulému EFT úplně změnily herní systém, jejich trenéři o tom i dopředu mluvili. Teď víme, co hrají, také Finky to lehce změnily, byly daleko aktivnější než na minulém EFT ve Finsku. Asi viděly, jak jsme to měli se Švédkami problematické, když byly vytažené. I tohle je důležité a podle toho to budeme měnit, i podle rozehrávky soupeře. Ale na to se opravdu chceme soustředit směrem k mistrovstvím světa. Ono také není dobré vždy odkrývat karty úplně před šampionátem. Proto se třeba přesilovkám a oslabením se budeme cíleně věnovat až před MS.“
Máte už teď představu o tom, koho byste chtěl vidět na další herní akci?
„Mám. Jsou hráčky, jež měly zdravotní problémy a nemohly tu být. Eliška Křížová, která tu byla a hned se zranila (na konci duelu se Švýcarkami si natáhla vazy v kotníku – pozn. aut.), Anet Jarolímová, Hanka Lacková, Gabriela Tožičková, Denisa Billá a mám představu ještě o jedné hráčce, která se také zapojí.“
Je to Lucie Paulovičová?
„Je. Před tímhle turnajem jsem říkal, že každá hráčka, která na tomhle turnaji nastoupí, to zvládne odehrát a že ji pošlu na hřiště s naprosto klidným srdcem. A opravdu to všechny potvrdily. Neměl jsem žádné obavy nasadit kohokoliv z těch 22 holek. Ale konkurence je prostě potřeba. Ovšem ty hráčky, které jsem jmenoval, také nejdřív musejí dokázat, že do toho systému patří, že si spolu rozumíme po florbalové stránce. Pak mají šanci se úplně stejně jako ty, které byly tady, o místo na mistrovství světa porvat. V současné době nemáme příliš jasnou představu o tom, jakých 20 hráček bychom na šampionát chtěli vzít. Máme ji třeba o takových 8, 10 hráčkách…“
Autor: Pavel Křiklan
