Sám už florbalku odložil kvůli vážnému zranění kolene, přesto je zase v reprezentaci. Bývalý obávaný útočník FBC Ostrava a Vítkovic Radim Polášek vyslyšel prosbu hlavního kouče českých juniorek Jiřího Uhra a rozšířil už tak početný a odborný tým vedení národního celku hráček do 19 let. Na starost má především kondiční stránku – a z její úrovně není u hráček příliš nadšený.
Sám kdysi v juniorské reprezentaci hrával, objevil se i v té dospělé. S Vítkovicemi dobyl stříbro na Poháru mistrů. Jenže poničené vazy levého kolene mu další kariéru škrtly. A tak se z něj stal kondiční trenér: tenis, golf, hokej… Ale i florbal, pomáhá třeba svým bývalým spoluhráčům z Vítkovic. „A teď mě Jirka Uher oslovil s tím, zda bych mu zaštítil kondiční tréninky pro Moravu a Slezsko. Potřeboval někoho, kdo by mu tam pomohl s kondičním programem na přípravu na šampionát,“ vypráví Polášek.
Takže se potkává s hráčkami na pravidelných trénincích mimo společné akce, jak je to už zvykem u všech českých národních týmů. V širším kádru má 25, 30 jmen, najednou se mu sejde v průměru 15, 20 reprezentantek. „Jezdí z Brna, z Olomouce, z Ostravy, z Frýdku-Místku, z Havířova… Tréninky jsou dobrovolné, zatím jich moc nebylo, ale průběžně uvidíme, jestli hráčky na sobě nějakým způsobem pracují,“ říká.
A to by podle něj potřebovaly jako sůl. Na pražském EFT, první konfrontaci tohoto výběru se světovou špičkou, Polášek minulý týden poznal, že mladé Češky za konkurencí zaostávají. Především fyzickou vyspělostí. „Nejsou zvyklé na rychlý, fyzický florbal vůbec v ničem. Ať už rychlostně s florbalkou, nebo koncentrovaně neumějí na téhle úrovni pracovat s tělem. Takže práce do budoucna je,“ tuší.
A není jen na něm a národním týmu, ale především na klubech a přípravě nad rámec požadavků v nich. „Tento turnaj holkám otevře oči, že v soubojích je fyzicky všechny přejedou. I rychlostně, na starty na 3 krocích, a to je to, kolem čeho se florbal točí. Tam je obrovská mezera,“ všímá si Polášek.
Ovšem nutno podotknout, že třeba Švédky jsou jako obvykle o hlavu vyšší než drobná česká „tintítka“. „Naše holky jsou malinkaté, zatímco na mezinárodní scéně jsou všechny hráčky vyspělé, obrovsky připravené. Normální obři. Fyzicky neskutečně disponovaní obři, kteří dokážou v rychlosti prodat své dispozice. A to nejdůležitější je, že v té rychlosti s tělem dokáží pracovat stejně jako s balónkem,“ pozoruje kondiční kouč reprezentantek do 19 let.
V rozhovoru s Karolínou Vachuškovou. Foto: Otakar Prášek.
I když doufá, že hráčky ještě fyzicky vyspějí, genetický kód prostě neošálí. „Kdybychom měli na výběr 40 holek se 185 centimetry a 70 kilogramy, samozřejmě by se nám pracovalo jinak. Ale nemůžeme po někom chtít, aby byl velký a měl silové pojetí florbalu, když mají jeho rodiče 160 centimetrů,“ uvědomuje si.
Tohle zažil i jako hráč Vítkovic, které také na mezinárodní scéně kolikrát žehraly na drobné postavy Suchánka, Kološe a dalších. „V českých poměrech to lze nahradit šikovností, nebo něčím jiným. Na evropské úrovni už bohužel. Když jeden parametr schází, to je vidět. Chybí ti rychlost? Jsi v háji… Chybí ti technika? Totéž. Tam už musejí být hráčky komplexně připravené jak po fyzické, tak po technické a taktické stránce,“ podotýká Polášek.
Budoucnost podle jeho názoru patří kondičním trenérům. „Protože naučit se nějakým způsobem koncepčně pracovat s lidmi tak, aby se výkonnostně posouvali nahoru, to už ‚taťkové‘, kteří přijdou po práci, nezvládnou. Ti žijí 100 let za opicemi a kondiční tréninky jsou už opravdu sestavené tak, aby měly hlavu a patu,“ říká otevřeně.
Leckdy je to pro kluby ovšem i otázka finančních možností. „Pro zabezpečené týmy jsou kondiční trenér, fyzioterapeut běžnými náklady. Ale bohužel, někdo si to dovolit nemůže a musí to právě nahrazovat někým takovým, jako je rodič, nadšenec, popřípadě i florbalový trenér. Ale už to nebude mít takovou kvalitu, jako kdyby to dělal někdo, kdo se tím živí, kdo má naleženo v knížkách, kdo prošel 5 lety studiem na rozvoj kondice u jednotlivců nebo u skupin…“ uvažuje Polášek.
Sám si v první řadě prošel hráčskou kariérou. Proto jej hlavní kouč Uher využívá i jako pozorovatele na tribuně. „Tím, že jsem celý život florbal hrál, tuhle juniorskou úroveň holek dokážu zvládnout i takticky, tam není zapotřebí nijak spekulovat. Proto jsem dostal vysílačku a využívám zkušenosti z toho, co jsem nasbíral za celou kariéru a předávám trenérům poznatky ze hry,“ přibližuje.
U juniorek se sešlo skutečně odborné kolokvium. Vedle Uhra a Poláška také někdejší reprezentační obránce Lukáš Nesměrák, donedávna i kapitánka Česka do 19 let Karin Vavrečková, kouč Tatranu a brankářský specialista Luděk Pasecký… „Poznatky ke hře mají všichni. Já taky někdy svůj názor řeknu, i na jednotlivé hráčky, když se mě někdo zeptá,“ objasňuje bývalý útočník.
Ještě jednu roli má u týmu, je pod ní dokonce vedený v oficiálních údajích o týmu na webu Mezinárodní florbalové federace. Fyzioterapeut. Když je Petra Landová, jež má regeneraci na starost, zaneprázdněná, pomůže jí s masírováním. Ovšem není to poněkud hra se sirkami u stohu, když Polášek není od juniorek zas tak věkově vzdálený? „To vůbec nehrozí. V tomhle jsem profesionál,“ směje se.
Autor: Pavel Křiklan
