Kráčejí po místech, kde to pro řadu z nich všechno začalo. Reprezentanti se v těchto dnech vrátili do hal, v nichž se mnozí úplně poprvé seznámili s velkým florbalem. Právě do Göteborgu, dějiště nynějšího mistrovství světa, ještě jako děti cestovali na slavný Gothia Cup, největší turnaj planety pro mladé.
Takový Jan Natov tu byl poprvé jako 14letý kluk. „Ještě za Havířov. Strávili jsme 26 hodin v autobuse. Tohle všechno jsem viděl úplně poprvé. Byl jsem tady v hale ve Scandinaviu jako divák a byl jsem unešenej. Hrálo Pixbo proti Jönköpingu a já si říkal, že bych si tu chtěl jednou zahrát. A teď se mi to po několika letech splnilo,“ vypráví vděčně.
Součástí Gothia Cupu je vždycky návštěva velkého zápasu (letos se místo Superligy konala demolice českého národního týmu), účastníci turnaje při něm zaplní arénu pro 12.000 lidí, je to zážitek na celý život. Zvlášť umocněný tím, že to vidíte jako malí. Proto – když se řekne Scandinavium, vyvolává to v mnohých reprezentantech dojemné (až na tu lednovou) vzpomínky.
Jako v Patriku Dóžovi, který turnaj dokonce s Tatranem v roce 2010 vyhrál. „Byli jsme se koukat na zápas Pixba ve Scandinaviu, byli jsme z toho paf. Hned jsme viděli, že je to tu úplně jiný svět, i mimo florbal a mě se to líbilo. Asi právě to pro mě byl první moment, kdy jsem si uvědomil, že bych do Švédska chtěl jít,“ líčí. A vidíte – dnes hraje za Pixbo sám a v lednu nastoupí právě jeho klub v duelu, na nějž se vypraví tisíce malých kluků a holek.
Martin Tokoš byl na Gothii před řadou let překvapivě v barvách Future. „Ještě s pár kluky z Vítkovic nás oslovili, jestli nechceme jet. Pamatuju si, že tam byli Kiprov, Šebek a takoví hráči. Tak jsme řekli, proč ne, podíváme se do Švédska, v té době jsme tu ještě nikdy nebyli,“ vzpomíná současný forvard Dalenu.
Jeho týmu se na turnaji dařilo, silným zážitkem byla také návštěva obřího zábavního parku Liseberg. „Bylo to něco neuvěřitelného, v životě jsem v ničem takovém nebyl. Byl jsem zvyklý na české kolotoče a tohle jsme si užili,“ básní. Zaplatili 300 švédských korun (zhruba 1000 korun) na celý den, lístek zahrnuje vstup na všechny atrakce. „Pro nás to bylo skvělé, s klukama jsme tam lítali všude, chtěli jsme vyzkoušet úplně všechno.“
A tak se třeba oddali volnému pádu. To vyjedete nahoru na nějakých 30 metrů vysokou věž a pak svištíte dolů. „Taky mě uchvátil takový ten klasický obrovský dřevěný kolotoč, který vidíte ve filmech a vždycky si ho chcete vyzkoušet, když jste mladí. Kluci už tam byli předtím, tak mě poslali dopředu a říkali, ať zkusím jet bez držení, tak jsme tam nadšení jezdili…“ přibližuje.
Matěj Jendrišák se na Gothii vypravil ještě v barvách Havířova a na halu, v níž v těchto dnech český tým trénuje, má živé vzpomínky. Cestou na přípravu si na turnaj vzpomněl, když procházel foyer haly. „Myslím, že jsme tady hráli čtvrtfinále s Jönköpingem, bylo to docela srandovní. Nechci říct, že nás rozhodčí řezali, ale hráli jsme ten pořád zápas ve 4, ve 3. A nakonec jsme prohráli 0:1 vlastním gólem,“ vybavuje si.
Slavnostní ceremoniál při Gothia Cupu v aréně Scandinavium.
Nynější forvard Linköpingu tenkrát zrovna začínal hrát extraligu za muže, i jeho ale tehdy udivilo, když na zmíněný „dětský“ zápas přišlo 300, 400 diváků. „Na tenhle turnaj vzpomíná každý rád, protože se do Švédska nedostávalo tak často jak asi mají možnosti kluci teď. Pro nás to byl určitě v té době jeden z vrcholů,“ ohlíží se.
Takový gólman Tomáš Kafka je z úplně jiné generace, pro kterou ještě cesta do Švédska v útlém věku nebyla myslitelná, i když už Gothia Cup běží od roku 1994. „Pro mě byl asi první turnaj venku Budapešť Open. Klasická letní, hrozně fajn akce,“ usmívá se. Do Švédska se však přece na začátku kariéry dostal. „Na Pohár mistrů v roce 1996. Bylo to v prosinci v Karlstadu, ve vnitrozemí, kde bylo -25, -30 stupňů, úplně strašný… Navíc jsme dostali 15:2 od Balrogu, 10:2 od Rot Weiss Chur… Spali jsme tenkrát v tělocvičně, ve spacácích, na žíněnkách…“
Takové ubytování je běžné i na Gothii. A zanedlouho tak čeká i Natova, i když si teď coby reprezentant užívá pohodlí jednoho z göteborských hotelů. „To, že teď můžeme spát v hotelu je vlastně bonus, já spím kdekoliv, je mi to jedno,“ směje se útočník národního týmu, ale také hlavní trenér starších žáků střešovického klubu. „Loni jsme tu byli s dětma na karimatkách ve spacácích. Vůbec mi to nevadí,“ říká. Do Göteborgu se vrací za pár dní znovu. „Jedeme sem znovu s Tatranem, v lednu, takže se sem opět těším,“ culí se.
Třeba sem s ním pojedou malí budoucí reprezentanti, kteří budou snít o tom, že si v rozlehlém Scandinaviu zahrají jako dospělí. Jako se to nyní splnilo jemu…
Autor: Pavel Křiklan
