Chytil i střely, o nichž byli všichni v hale přesvědčeni, že musejí skončit gólem. Pomohli mu i rozhodčí. A české střelce přivedl dánský gólman Mike Trolle Wede ve čtvrtfinále mistrovství světa k šílenství a ve druhé polovině zápasu i na mizinu. Všech 5 branek totiž národní tým vstřelil v úvodních 32 minutách, zbytek utkání prohrál 0:1. Vítězové z toho vedle gólmana vinili i dánskou nechuť hrát.
Trenér Radim Cepek poháněl své svěřence svými tradičními slovními biči, ale příliš toho nezmohl. „Jestliže stojí 5 hráčů na brankovišti, je to velice těžké… Kluci tvořili hru, snažili se hrát aktivně celých 60 minut, hráli hodně dokola, pokoušeli se rozhýbat obranu. Bohužel Dánové to nechtěli…“ uvedl. „Myslím, že zápas byl v pořádku. I když možná nebylo tolik brankových příležitostí,“ uznal.
Centr 3. formace Ondřej Mikeš patřil k těm, kteří zápas odjezdili od začátku do konce. „Soupeř se zatáhl do betonu a ani se nesnažil hrát, čekal na nějakou naši chybu. Takže to bylo o tom, jaký si ten zápas uděláme my. Snažili jsme se být v pohybu, postupem zápasu se to zlepšovalo, ale možná tomu chybělo větší tempo,“ připustil.
I gólman Jan Barák necítil, že by před ním ochabla touha střílet další branky a zápas by se dohrával z povinnosti. „Jasně, v poslední třetině jsme nedali ani gól. Ale rozhodně jsme nepolevili, takové pokyny jsme neměli, právě naopak. Šlapat dál a buď to tam spadne, anebo se tam zjeví čarodějova ruka a vytáhne to,“ popisoval. „To nebyla odfláklá třetina. To, že skončila 0:0, je zásluhou toho trolla,“ dodal s úsměvem.
O Mikem Trollem Wedem totiž ve slovní hříčce mluví jako o „šíleném trollovi“ – a je to trefné přirovnání. Nejen, že dánský čahoun vystřihl několik stěží pochopitelných zákroků, ale každý pak ještě doprovodil vítězným gestem, a když viděl, že to má v publiku odezvu, začal mácháním rukama povzbuzovat diváky na tribunách. „Troufnul si na halu Scandinavium – proč ne?“ ocenil Barák.
Mike Trolle Wede a jeho vítězné gesto.
Sám také párkrát zaťal ruku do oslavného gesta, tím prý ale dodává sílu jen sám sobě. Pár vteřin od sebe přitom oba gólmani chytili velké šance, a zatímco Dán vstal a pohyby rukou donutil publikum k aplausu a skandování, český obr jej nenapodobil. „Na tohle jsem stydlivej,“ svěřil se.
Oba gólmany dělí jen 10 centimetrů, vyšší je Barák (204). „Trošku jsem se v něm viděl, je velký, má takový neurovnaný styl, ale byl všude dobře. A když něco chytil, užil si to, a to je super. Divácká atmosféra byla díky němu někde jinde, lidi prostě zbláznil. Při podávání rukou jsem mu řekl, že je pro mě muž zápasu,“ vykládal český gólman.
Výbornému Dánovi pomohlo břevno, ale také rozhodčí, kteří upřeli Mikešovi regulérní gól. Chodovský útočník doklepl v oslabení Jendrišákovu vyraženou střelu, míček se však od břevna odrazil do země tak rychle, že rozhodčí nestihli postřehnout, zda to bylo za čarou. A branku neuznali. Podle televizních záznamů chybně. „I tak si myslím, že jsem to měl trefit líp. Běžel jsem přes celé hřiště, nějak jsem do toho z posledních sil plácnul a bohužel to rozhodčí asi neviděl,“ líčil Mikeš.
Přesně pro takovéhle případy by bylo užitečné video. „Tam ještě florbal není. Navíc tohle je ojedinělý případ, moc takových se jich ve florbale nestává, nedokážu říct, jestli by to pomohlo,“ přemítal chodovský forvard, který se ovšem radoval, jako kdyby byl přesvědčený o tom, že se trefil. „Samozřejmě jsem na rozhodčího zkoušel, že to gól byl. Hodně jsem si přál, aby to byl gól,“ přiznal útočník, který v Göteborgu na svou premiérovou trefu čeká.
Třeba se jí dočká zítra proti Finům… „Proti nim ale už z těch šancí, které jsme dnes neproměnili, musíme dát 3, 4 góly,“ tušil Barák.
Autor: Pavel Křiklan
