Dnes bude v semifinále mistrovství světa hrát tak trochu proti „svým“. Obránce finského TPS Turku Michal Podhráský našel na severu, o kterém se často říká, že je chladný nejen počasím, ale i lidsky, bezvadné, srdečné známé, díky kterým se prý cítí i daleko od Prahy jako doma. A to tak, že bude v práci dokonce možná mluvit česky.
S vedením klubu totiž řeší změnu zaměstnání. Doposud „plantážničil“ v zahradnictví jednoho z partnerů TPS. A být 7 hodin ohnutý v zádech je pro florbalistu asi totéž, jako kdyby pianistovi jezdila po stejnou dobu po rukou tramvaj. „Když zjistili, co přesně ve firmě dělám, věděli, že to není úplně ideální,“ vykládá diplomaticky reprezentační obránce.
Jenže před šampionátem se s vidinou měsíce pryč sháněla práce těžko, tak to musel vydržet. „Teď mají v kontaktu nějakého člověka, který shání do Turku někoho, kdo mluví česky, což by byla velká pecka. Předběžně to bylo domluvené od příští sezony, ale snaží se to zařídit tak, abych tam mohl nastoupit už v lednu,“ těší se.
Pár měsíců v zahradnictví za městem, kde pěstoval saláty a rajčata, mu stačilo. „Byl jsem na začátku překvapený. Původně to vypadalo, že budu něco rozvážet autem, ale nakonec pracuju přímo s plodinami a vzhledem k tomu, že rostou na zemi, dost času strávím ohnutý v zádech…“ posteskne si.
I proto zintenzivnil spolupráci s týmovým fyzioterapeutem, aby už tak přetíženou část těla alespoň napravil kompenzačními cviky. „A díky tomu se dá říct, že se víceméně nic nestalo. I v práci se mi pak snažili vyjít vstříc, dělal jsem činnosti, u kterých jsem stál nebo seděl,“ popisuje.
Jako malí měli se starším bratrem Davidem, nynějším koučem Chodova, na chalupě vlastní záhon, kde si mohl zkoušet budoucí práci „nanečisto“. „Ovšem ten záhon byl tak 2×2 metry, tady jsme saláty osazovali plochu třeba 150×150 metrů. To je práce na týden, kdy člověk jenom jede a hází sazenice do země. Samozřejmě ty jsou zase na zemi, takže je zase ohnutý…“
Rodiče mu nejdřív nevěřili, mysleli si, že si stěžuje z dlouhé chvíle. „Ale když viděli fotku toho skleníku, kdy z jednoho rohu skoro není vidět na druhý, jen se jim protočily oči a uznali, že si tedy nevymýšlím, že to asi fakt je náročné,“ směje se Podhráský.
Teď už se z role ohnutého plantážníka může narovnat. Vlastně musí, vždyť dnes jej čeká první semifinále mistrovství světa v kariéře. A navíc proti Finsku, kde za pár měsíců stihl zdomácnět. „Už před čtvrtfinále mi lidi z Finska psali – protože viděli, že na sebe na 90% narazíme, pokud my to nějak nezkazíme, o sobě vůbec nepochybovali – ať se opovážíme je vyřadit. Někteří mi naopak posílali vzkazy, že si myslí, že na ně letos fakt máme, když viděli naše výkony,“ prozrazuje zadák Turku.
Michal Podhráský se raduje z gólu za TPS Turku. Foto: Anssi Koskinen.
V tamním klubu našel velmi milé prostředí. „Kluci, kteří hrají ve Švédsku, mi říkali, že se tam rodiče zapojují do chodu klubu a úplně stejně je to ve Finsku. Znám 50% rodičů od spoluhráčů. I když jsou to třeba 25letí kluci, jejich rodiče tam stejně chodí pomáhat pořádat zápasy a podobně,“ líčí.
Reprezentační spoluhráč Jan Jelínek, který předminulou sezonu působil ve finském Nokianu KrP, jej varoval, že Finové jsou chladní, ať nečeká nějaké vřelé přijetí. „Ale mám velké štěstí v tom, že bydlím asi 3 minuty od jednoho spoluhráče, který má naprosto fantastické rodiče a v podstatě kdykoliv potřebuju s něčím pomoct, pomůžou mi. Chodím k nim tak jednou týdně na večeře, i jeho ségra s přítelem mě zvou na party, když vidí, že se nudím… Jsou přátelštější, než jsem čekal,“ pochvaluje si Podhráský.
U spřízněné rodiny si pochutnává na speciálních finských moučnících a pozor – tahle kulturní sonda funguje i opačně. „Když jsem k nim šel na první večeři, dělal jsem takový piškotový dezert se zakysanou smetanou, máma mi poradila jedinou nepečenou věc, na kterou si vzpomněla,“ vypráví.
Za vzhled by prý body nezískal, ale chuťově to účel splnilo. „Asi to nebylo žádné skvělé jídlo, ale je hlavně potěšilo, že jsem tam nepřišel jenom tak. A možná i proto jsem si s nimi udělal tak dobré vztahy. Cítím se ve Finsku jako doma, prostě je to tam krásný…“
Sám říká, že doteď všichni jeho známí Finové drželi Čechům usilovně palce. „Teď už zas tak moc ne,“ usmívá se.
Kdo ví, třeba dnes Finy překvapí stejně silně jako oni jeho…
Autor: Pavel Křiklan
Na dnešní utkání se velmi těším,myslím že pokud budeme výborně pokrývat střední pásmo tak šance vyhrát rozhodně je…:)vyvíjel bych na ně tlak,a také hodně bránil Kohonena,a Tituho, mohlo by to být ok…hlavně nebránit a snažit střílet,a hrát dost tvrdě.