Po zápase byl psychicky dole. Dobře věděl, že svým spoluhráčům a kamarádům zkazil nadějně rozehraný zápas o finále mistrovství světa. Finové v přesilovce za jeho klukovsky nenechavé sáhnutí po míčku, který letěl za mantinel, zvýšili svůj náskok na 5:3 a české myšlenky na vysněný boj o zlato začaly slábnout.
Dá se ten moment vůbec nějak vysvětlit?
„Samozřejmě jsem se klukům už nějakým způsobem omlouval, ale na to není omluva. V tom okamžiku mě obránce v souboji rozhodil, balónek letěl, já jsem po něm instinktivně sáhl. Byla to moje neskutečná hloupost, nikdy jsem takovou věc neudělal, ale přišla… Kalich hořkosti jsem si na té trestné lavici vypil až do dna. Věřil jsem, že to kluci ubrání – a padne tam takový hloupý gól, kdy to leží na brankové čáře a někdo to tam jednou rukou píchne. Všem se omlouvám…“
ZKRAT TOMA ONDRUŠKA (ČAS 2:35)
Finské přesilovky jsou přitom pověstně nebezpečné…
„…proto byl první pokyn hlavně se nenechat vyloučit. Když se nechám vyloučit za takovou s prominutím debilovinu, je jasné, že jim nějakých 15 minut do konce dovolíme šanci odskočit na rozdíl 2 gólů. To už je na takové úrovni těžké… Přesilovky a oslabení rozhodují klíčové zápasy, my jsme je nedali, oni ano. Jak je dali, je už věc druhá… Že se odrazí balón hloupě nebo projede gólmanovi smolně mezi nohama… Rozhodují detaily, ale bohužel dneska nerozhodl detail, ale moje úplná hloupost, a to je neomluvitelné.“
Byli podle tebe Finové k poražení?
„Myslím, že v určitých chvílích zápasu jsme byli lepší a v určitých zase horší. Dokázali jsme Finy dostat pod tlak v docela klíčových situacích, bohužel oni je zvládli trošku líp. Za stavu 3:3 jsme byli lepší, škoda, že jsme dostali laciný gól z náhozu, sražený balón doklepnutý ze vzduchu. Tam se zápas lámal – a pak samozřejmě při tom okamžiku, který snad už dneska neuslyším…“
Ještě je tu šance, jak to alespoň částečně odčinit, zítřejší zápas se Švýcary o bronz. Většině tohoto týmu medaile z mistrovství světa chybí…
„Nevím, co si o tom mám myslet, jsem na 4. šampionátu, když to spočítám i s juniorskými – zatím mám jen pamětní medaile a v zápase, kdy saháme po finále, udělám takový zkrat. Doufám, že nejsem takový smolař. Snad se dáme hlavně psychicky dohromady a zítra je prostě přejdeme. Na Švýcary si, myslím, můžeme věřit, doufám, že to zvládneme.“
Autor: Pavel Petr, Radiožurnál
