Matěj Jendrišák se raduje z rozhodující trefy zápasu o bronz se Švýcarskem
14. 12. 2014 Reprezentace - Muži (0) KOMENTÁŘŮ

V Göteborgu vyšla Jendristar. Chtěl jsem dokázat, že na to mám, říká bronzový střelec

 



Ze zápasu přišel do kabiny se třemi obtisky rtěnky na pravé tváři. Byly od přítelkyně, která za ním společně s jeho rodiči a sestrou dorazila. Velkou pusu by si ovšem možná Matěj Jendrišák zasloužil od všech, kteří přáli českému národnímu týmu. Nejen za to, že svou trefou vystřelil v duelu se Švýcary bronzové medaile, ale i za celý turnaj, na němž ukázal, jak velký hráč z něj vyrostl.

Národní tým zřejmě neměl na turnaji lepšího, Jendrišákova trefa na závěr českého vystoupení v Göteborgu byla víc než symbolická. Přitom mu jeho kritikové dlouho vyčítali, že je dobrý akorát pro extraligu. Že se ve Švédsku nechytí. Že je v národním týmu na mezinárodní scéně nevýrazný.

Spletli se… Jendrišák to dobře ví. Přesto pořád zůstává opravdu skromný. „Měl jsem tu nějaké role a naštěstí jsem to, když to řeknu blbě, nekazil jako třeba předloni, kdy jsem byl ve srabu,“ připomněl minulý šampionát, na němž Češi skončili až na 7. místě. „Chtěl jsem tu dokázat, že tu pozici, ať už ve Švédsku nebo tady v národním týmu, nemám náhodou a taky to, že na to mám. Že na mistrovství světa dokážu zahrát a ukázat dobré výkony,“ uvedl.

A to se mu dařilo vrchovatě. Vyrovnal se i s velkým očekáváním zbytku týmu, s pozicí tahouna. „Myslím si, že bylo jasné, co se ode mě čeká. Patřil jsem k užší skupince lídrů, na kterých měla hra stát. Jsem za takovou roli rád. Je sice trošku náročnější na psychiku, ale s tím jsem víceméně problém neměl. Zároveň mi to i umožnilo hrát to, co si představuju a strávit na hřišti čas, který bych tam měl rád,“ vyložil.

Kouč Radim Cepek jej označil za tichého lídra týmu. Jendrišák skutečně je mimo hřiště výrazně klidná povaha, ovšem dnes po 1. třetině, kterou Češi prohráli 0:2, zvýšil hlas i on. „Dneska jsem zrovna úplně nejtišší nebyl, byl jsem vyhecovaný. A například v 1. třetině bylo hrozně potřeba se povzbudit a klidně tým seřvat, to samé o přestávce. Klidný jsem možná mimo, ale na hřišti rozhodně největší kliďas nejsem,“ usmíval se.

Doma už má bronz z mistrovství světa 2010. Tehdy byl na šampionátu v 21 letech nováčkem, do hry naskočil až v semifinále se Švédskem do prvního útoku mezi matadory Aleše Zálesného a Radka Sikoru. „Na ten šampionát vzpomínám hrozně rád. Bylo to hodně se štěstím, ať už čtvrtfinále s Estonskem na nájezdy, nebo v zápase ve skupině s Norskem. Bylo to hrozně psychicky náročné, obzvlášť pro mě,“ líčil.

Teď už přijel s touhou odčinit předloňský propadák, byl centrem první lajny, chodil na přesilovky… Na ty, které se celý turnaj nedařily a z níž jeho nakonec „bronzový“ gól padl. „Jsem rád, že jsme rozhodli právě v přesilovce, které nám nešly úplně podle představ, i když střel jsme měli docela dost. Byla to taková šmudla, stejně jako třeba včera Finové rozhodli podobnými góly,“ připomněl semifinálovou prohru.

Ta ho bolela i den poté, i přes bronzovou euforii. Jendrišák by si raději zahrál o zlato, i třeba s vidinou debaklu od Švédů. „Samozřejmě je do budoucna super, že jsme vyhráli souboj o 3. místo a mohli jsme si užít tu radost. Ale finále je finále… Třeba by nám za týden přišlo mnohem cennější. Tím ale nechci snižovat bronzovou medaili,“ dodal.

Matěj Jendrišák s rodinou.

Matěj Jendrišák s rodinou.

Sám si její zisk náležitě užil. Když se ostatními chytili kolem ramen a skákali v řadě před českými fanoušky, hopsal snad ze všech nejvíc. „Dorazila za mnou rodina, máma, táta, sestra a přítelkyně s kamarádkou. Doufal jsem, že to neskončí jako před 2 lety, kdy za mnou rodiče přijeli taky a dívali se se mnou na tribuně. Jsem rád, že z toho něco měli a vyhráli jsme medaili,“ vyznal se.

Její oslavy ale budou skromné. Reprezentanti odjeli z haly na hotel na večeři, pak se vrátili na finále a večer mají pár hodin čas na party ve městě. Zítra brzy ráno totiž letí směr domov. Bez Jendrišáka a dalších legionářů. „Trošku smůla,“ lituje. Ale třeba přijdou další možnosti k oslavám reprezentačních úspěchů…

Kdysi, když totálně zářil v extralize, mu spoluhráči v obdivném žertu říkali Matěj Jendristar. Během mistrovství tahle hvězda vyšla i na věčně zatažené obloze nad göteborskou halou Scandinavium. Kam s ní národní tým dokráčí příště?


Autor: Pavel Křiklan



KOMENTÁŘE

Napsat komentář

*