Předloni měl národní tým v sestavě na mistrovství světa ze Švédska 3 hráče. Nyní jich odtamtud přijelo už 5, čili třetina základní sestavy do pole. A dá se říct, že na první pohled poznáte, kdo nejlepší ligu světa hraje. S míčkem je klidnější, jistější, sebevědomější… Strůjci bronzového úspěchu tuší, že jestli se má národní tým ucházet o finále šampionátu, je k tomu zapotřebí, aby daleko víc hráčů působilo v Superlize.
Tu hrají vedle pionýra nové vlny odchodů Milana Tomašíka, jenž po vážném zranění a roční pauze určitě půjde herně výš, také hvězdy duelu o bronz Martin Tokoš a Patrik Dóža i konstantně spolehlivý a tvořivý obránce Patrik Suchánek. A od září zároveň Matěj Jendrišák, jednoznačně nejlepší Čech na šampionátu.
Jemu Švédsko vysloveně pomohlo, navíc mu skvěle vyšla forma. Reprezentační kouč Radim Cepek na jeho příkladu dokumentuje, že s odchodem do zahraničí, obzvlášť pak do Švédska, není třeba spěchat. „Všichni říkali: ‚Ale to je dlouho, dlouho, co hraje v české extralize!‘ Já osobně si myslím, že Matěj odešel v pravou chvíli. Na Superligu byl připravený, je momentálně jedním z jejích nejlepších hráčů a teď to prodal na mistrovství. Jakmile tam pustíme 22letého kluka, jenom ho zabijeme,“ soudí Cepek.
Kdo vlastně z reprezentantů, kteří nyní působí v extralize, na nejlepší ligu světa má? První týden mistrovství se ve výborném světle ukazoval Ondřej Mikeš. Zářil tak, jako by už ve Švédsku chtěl po turnaji rovnou zůstat. O finálovém víkendu zase vyrostly výkony obránce Tomáše Sýkory, který se konečně přestal bát útočit a najednou byl možná nejlepším českým bekem. V dobrém světle se ukázali i Jan Natov a Jiří Curney, těm ale přeci jen do toho, aby vyvolali opravdu vážný zájem švédských klubů, maličko chybí.
Pravý opak platí o Dóžovi, jemuž vyšel obzvlášť zápas o bronz. A možná už brzy se uvidí, kdo o něj stojí. V natřískané sestavě Pixba totiž nedostává tolik času na hřišti, kolik by si přál, proto uvažuje o změně dresu. „Uvidím. Mám nějaké možnosti, jak zůstat ve Švédsku, nebo i tady (v Göteborgu – pozn. aut), je to všechno otevřené,“ říká.
Zvědavý na odezvu svých výkonů je také Tomáš Sladký, který na sebe strhl pozornost 2 trefami v semifinále proti Finsku. Kanonýr prozradil, že ve švýcarském Churu jeho cestování po florbalové Evropě neskončí. „Mám v plánu se do Švédska vrátit, uvidíme, jestli jsem nějak zaujal,“ přemítá.
Radost Tomáše Sladkého po jeho trefě v semifinále mistrovství světa proti Finsku.
Absolvent 5 šampionátů byl v Göteborgu po Tomáši Kafkovi a Milanu Fridrichovi 3. nejstarším hráčem mladého týmu. „Ten věk je naše výhoda. Průměr je 25 let a tým je tak silný už teď, že na tom můžeme hodně stavět. Zkušenosti z takových zápasů se hráčům zaryjí do hlavy a do dalších utkání takového ražení přijdou s úplně jinačí hlavou,“ myslí si.
Jenže tohle samotné podle gólmana Kafky nestačí. „Můžeme růst z těch zkušeností a vyzrálosti. Ale problém je ten, že když budou 2/3 týmu z extraligy, Švédy prostě nikdy nemůžeme porazit. Abychom je poráželi, musejí kluci chodit hrát ty nejsilnější ligy a musejí tam být lídři týmů. Ano, hráli jsme super, předváděli jsme dobrý florbal, ale do Švédů nám chybí spousta věcí. Je to o rychlosti, o kondici, síle…“ pozoruje.
Sám chytal po minulém bronzovém mistrovství před 4 lety půl sezony v Balrogu, v Superlize to zná. „Prosadit se v ní je poměrně těžké. Na druhé straně Matěj Jendrišák nebo i trojice v Dalenu jsou hráči základní sestavy a jsou to opory. To zlepšuje pověst českých hráčů, která nebyla nejlepší. V minulosti byly problémy a švédský tým nepřemýšlel o tom, že by měl sáhnout pro posilu do Čech. Teď se to bude měnit,“ prorokuje.
Kouč Cepek ovšem varuje před unáhlenými odchody. „Kluci mají potenciál, ale nesmí se to uspíšit. Je strašně důležité, aby mladí hráči, kteří teď přicházejí z juniorské reprezentace, nešli okamžitě ven s první nabídkou odkudkoliv z ciziny,“ zdůrazňuje. Důležitý je podle něj postupný vývoj v extralize.
A týká se spíš charakterových než herních vlastností. „Mladý kluk se musí nejdřív naučit v extralize hrát ne první, ne druhou, ale třetí lajnu. Musí se naučit sedět. Nemůžeme spoléhat na 19leté kluky, kteří budou vyhrávat zápasy v české extralize. Je třeba, abychom měli daleko starší hráče v české extralize a taky zkušené…“ míní.
Autor: Pavel Křiklan
