Není to žádný „prduch“, jak se dřív vtipnou zkratkou říkalo pracujícím v důchodovém věku. S úsměvem o sobě prohlašuje, že je „důchodce podnikavej“. Baví ho i florbal. Hodně. Prý by byl i dobrý hráč, kdyby doba děrovaného míčku přišla o nějakých 40 let dřív. V Mladé Boleslavi si 63letého mecenáše a prezidenta klubu Josefa Volfa váží. A on to klukům, kteří ho před zhruba 15 lety oslovili, vrací.
Nedávno prodal podíl z firmy, kterou před lety zakládal, i proto zmizela z názvu boleslavského extraligového týmu značka BILLY BOY. Ale tu partu, které před dávnými léty slíbil pomoc, ve štychu nenechal. Ovšem není to tak, že by jen lousknul prstem. Za vším je vášeň a práce, kterou už nejen florbalová společnost začíná vnímat. I proto mohl Volf zavolat svému dlouholetému kamarádovi a obchodnímu partnerovi a zajistil klubu nového hlavního partnera – firmu Technology.
Josef Volf by si možná už jen mohl v penzi užívat peněz, které vydělal. Však už doposud byl vůči florbalu štědrý. Do rozvoje hodně investoval, každoročně přispíval do pokladny klubu částkou vyšší, než milion korun. Ale jen tak přestat? To by ho nebavilo. Podniká dál, obchoduje a – je zapálený do florbalu.
Při zápasech extraligového týmu sedává na tribuně a po zápasech často dlouho rozebírá s hráči zápasy v prosklené VIP místnosti u stropu mladoboleslavské haly. Je prezidentem klubu, který má dnes nejvyšší extraligové návštěvy, podruhé za sebou bude hrát finále poháru a na podzimním setkání nejlepších týmů světa v Mladé Boleslavi by rád reprezentoval český florbal jako jeho král…
Florbal v Mladé Boleslavi. Foto: Jan Pavlíček
Váš syn hrál florbal na špičkové úrovni. Stal se jednou i nejlepším střelcem extraligy. Byla proto vaše cesta k florbalu logická?
„Já si to ani netroufnu říct, kolik je to přesně let, co jsem klukům začal pomáhat. To už bylo dávno předtím, než byla v Mladé Boleslavi extraliga. Asi ještě v době, když byli ve 3. nejvyšší soutěži. Pochopitelně, Honza v tom roli hrál a mě to zajímalo, tudíž jsem kluky podporoval.“
Takže syn poté přišel domů a řekl: Tati, nemohl bys nám pomoct, nechtěl bys nám dělat prezidenta?
„Na to si tehdy asi netroufnul. Ale když jsme postoupili do extraligy, přišli za mnou tehdy Aleš Tůma a Viktor Hostinský. Kdo ví, možná je poslal on. (směje se) No, a já jsem to vzal. Zkušenosti ze sportu mám, takže pokud potřebujete pomoct, beru to. Ale tak na rok, na dva, než najdete někoho jiného, protože já dělám fotbal v Dobrovici, to už v té době byla divize, a nemůžu odtamtud odejít.“
Jan Volf (2007). Foto: Ing. Ladislav Káňa
A vidíte, prezidentem klubu už jste přes 10 let…
„Nakonec se to všechno seběhlo tak, že jsem v Dobrovici skončil a zůstal jsem u florbalu. Ale nebylo to kvůli fotbalu, prostě tam byly nějaké politické machinace a já jsem se rozhodl, že mi to za to nestojí, že končím. Rozhodně nebyli důvodem samotní fotbalisti. Jenže florbal mě chytil. Samozřejmě, jednak proto, že v týmu hrál syn, ale koneckonců – hráli jsme nejvyšší soutěž!“
Před 10 lety florbal tolik nestál, že? Dá se jeho financování nějak porovnat s fotbalovým prostředím?
„V době, kdy jsem působil v obou oddílech, stál divizní fotbal nepoměrně víc než florbal. A to už byla extraliga, podotýkám! Ale ve florbale se toho za posledních 10 let i v organizaci hodně změnilo.“
Dnes už má vyšší nároky. Takže fotbal v divizi, co se financí týče, předhonil?
„Myslím, že ne. Když vezmeme jeden tým, pořád ten divizní fotbal stojí víc než florbalová extraliga. Ale samozřejmě, pokud mluvíme o celém oddíle, vyrovnává se to. Myslím, že špičkové divizní fotbalové týmy mají ještě vyšší rozpočet. Často tam doplňují týmy na poslední chvíli hráči z vyšších soutěží. Ti mají samozřejmě smlouvy a kluby je přebírají. Pak se náklady podstatně zvyšují a nejedná se o zanedbatelné částky. Platy pro hráče, to florbal ještě nedostihlo. Zase je ale náročnější na pronájmy hal a na cesty.“
Jiří Curney. Foto: Jan Pavlíček
To florbalisté ještě s takovými požadavky nepřišli? Předpokládám, že také chtějí za svůj vynaložený čas nějakou kompenzaci, nebo ne?
„Jsem přesvědčený o tom, že to jednou nastane. Ale myslím si, že v dnešní době to ještě není možné. Žádný z klubů, které hrají extraligu, na to finance nemá. Kdyby se každému hráči mělo platit třeba jen 5000 měsíčně, je to obrovská zátěž. Ještě je čas, ale už to k tomu spěje. Kluby se tím směrem samozřejmě mohou vydat, ale musejí na to mít připravený rozpočet. Všechno souvisí se vším. Před lety jsem byl pro ty kluky partner a sponzor třeba jen já. Dneska jim táhne na 40 a začínají být na důležitých místech i velkých firem… Ale samozřejmě, sporty, které jsou tady 100 let, to mají jednodušší.“
Vám ale rozhodně to mecenášství dělá dobře. Je to tak, že když teď máte více času na záliby a koníčky, do florbalu dáváte i víc energie?
„Je to tak, že na florbal jsem moc času neměl. Já jsem takový ten podnikající důchodce, pořád potřebuju něco dělat. Ale je pravda, že se to možná trochu mění. To, že podnikám, neznamená, že prací trávím každý den. Florbal beru jako relax, ale taky zjišťuju, že na něm začínám být závislej. Něco jako člověk, který od toho chce víc…“
Ve vašem případě asi není o motivaci nouze. Dlouhá léta hrajete s klubem na špičce, ale ten krok aspoň do finále nikdy nevyšel. Prožíváte zápasy hodně? Byl jste třeba někdy v kabině o přestávce, když se nedařilo?
„Ne, do kabiny nechodím, to nedělám. Taky když jsem do toho vstupoval, říkal jsem: ‚Chlapci, ano. Ale florbal budete dělat vy a já budu vytvářet podmínky. Sportovní znalosti mám, ale tohohle se vyvaruju. Do sportovní stránky nechci zasahovat.“
Jiří Bouška a Josef Volf. Foto: Jan Pavlíček
Když se po těch letech ohlédnete, máte z té florbalové práce dobrý pocit?
„Určitě z ní mám radost. Vidím, že se to vyvíjí, že to má smysl. Odešel jsem sice od fotbalu, který jsem měl v krvi celý život a jsem u sportu, který jsem nikdy nehrál. Ale parta těch báječných kluků, samouků, kteří se prokousali do extraligy, mě dostala a vůbec toho nelituju.“
No vidíte, říkáte, že jste ho nikdy nehrál. Kdyby byl florbal v Česku třeba před 40 – 50 lety, myslíte, že by vám jako malému klukovi šel?
„Kdyby tehdy florbal byl, myslím, že by mě chytl. Já jsem byl sportovně zapálenej kluk s šikovnýma rukama. Nikdy jsem nebyl nějakej fofrník nebo tvrďas, ale byl jsem hrozně hravej.“
Petr Novotný. Foto: Štěpán Tomš, www.fotoms.cz
V Mladé Boleslavi to vypadá, že už definitivně tenhle sport zapustil kořeny. Statistiky uvádějí, že mezi mladými je ve městě nejvíc právě malých florbalistů (650), ani fotbal (570) tu tolik dětí nehraje. Myslíte, že je to díky trendu, nebo v tom má svůj podíl i extraligová příslušnost?
„Kdyby tady florbal nebyl na nejvyšší úrovni, tolik zájemců by určitě nebylo. Nedávno mi udělala radost jedna babička, když mi říkala, že její vnuk má v pokojíčku plakát Petra Novotného. To je hezké, ne? Už i děcka nacházejí své vzory mezi florbalisty.“
V říjnu vás čeká druhá účast na Poháru mistrů. V roce 2011 jste ho hráli jako pořadatel….
„…a teď věřím, že do něj půjdeme jako mistři. Po tolika marných snahách už by nám to snad slušelo.“
Radek Gwuźdź a Josef Volf. Foto: Štěpán Tomš. www.fotoms.cz
Autor: Tomáš Rambousek
