Herbadent porazil ve šlágru víkendu Vítkovice 4:3 a udělal velký krok směrem k prvenství v základní části nejvyšší soutěže. Trenérka Pražanek Markéta Šteglová po utkání rozebírala herní systém svého týmu a poměrně otevřeně se zamyslela také nad kvalitou extraligy.
Její los proti sobě postavil Vítkovice a Herbadent těsně před finále poháru v Opavě, nyní navíc nešlo jen o 1. místo v základní části, ale vzhledem ke stavu soutěže také o to, kdo si zajistí schůdnějšího soupeře do případného semifinále.
Herbadent má teď těžký program, 2 zápasy s Vítkovicemi si proloží duelem s Chodovem. „Letos je liga naší prioritou, loni jsme v podobném dvojduelu s Chodovem upřednostnili pohárové finále, nicméně těch skutečně kvalitních utkání letos ubylo,“ vrací se Šteglová o rok zpět.
Není divu, některé týmy prožívají ústup ze slávy. „Takový Liberec je dnes třeba 23 bodů od 1. místa, přitom to vždy byl kvalitní soupeř,“ dává trenérka vicemistryň příklad.
I opavského duelu si ale nesmírně považuje. „To neznamená, že se na pohár nesoustředíme. K takovým super zápasům se skvělými týmy přistupujeme vždy maximálně zodpovědně, protože tým dokáží jen posílit,“ pochvaluje si.
Účastníci minulého Superfinále jsou zárukou kvalitní bitvy, teď ještě okořeněné bitvou o případného schůdnějšího soupeře v play off. „I kdyby to tak nebylo, pořád je to super utkání se super soupeřem,“ říká zkušená trenérka.
Herbadent svedl s Vítkovicemi tuhou bitvu
Oba týmy postavily do obrany rozené útočnice, u Herbadentu to byly Tereza Pilíková s Luciou Košturiakovou. „Pilíková hraje v obraně už delší čas, snažíme se o agresivní a aktivní pojetí, přičemž v rámci toho točíme jednotlivé hráčky na různých postech,“ popisuje Šteglová.
A ve stejném duchu chce svůj tým vést nadále. „Pokud na to budou hráčky, budeme to tak praktikovat. Rozhodně to takto uděláme ve finále poháru, to mohu slíbit,“ míří už myšlenkami do Opavy.
Ruku v ruce s agresivnějším pojetím šel také počet obranných chyb, který byl v utkání poměrně vysoký. „Určitě, ale čekala jsem to právě u té agresivnější pětky, protože se to stále učíme a k chybám prostě dochází. Navíc si to můžeme natrénovat jenom v těchto zápasech. Samozřejmě se o to snažíme pořád, ale prostě pokud na vás soupeř nevytvoří tlak, tak jak to můžeme zkoušet?“ pokládá řečnickou otázku.
Kvalitních utkání je totiž v extralize ještě méně, než bývalo. „Když mám být upřímná, sice občas poslouchám komentáře různých lidí, že se liga vyrovnává, ale ne té absolutní špičce,“ říká otevřeně Šteglová.
A v témže duchu pokračuje. „Na 3 top týmech je vidět nějaká práce, ale stejně, také z hlediska nějakých nákladů, ať mi nikdo netvrdí, že takové Vítkovice baví jezdit přes celou republiku, vyhrát o 15 gólů a jet zpátky,“ kroutí hlavou. „Nikoliv, ony tam jedou z povinnosti. Tvrdím, že 12 týmů je strašně moc, je to hrůza!“ lamentuje.
Na současném vývoji se ale snaží najít něco pozitivního. „Je vidět, že třeba v Židenicích a některých ostatních týmech se snaží pracovat. Držím jim palce,“ vzkazuje do Brna.
Navíc jí vadí nedostatečný počet tréninků jednotlivých týmů. „Četla jsem článek, ve kterém bylo uvedeno, že extraligový tým trénuje pouze 2x týdně, ale to přeci nejde! Myslím si, že trénovat alespoň 3x za týden je dnes absolutní základ,“ pokračuje v ostrém tónu.
Michaela Šponiarová v souboji s Martinou Čapkovou
Právě tréninky jsou podle ní to nejpodstatnější. „Musíme si položit otázku: Kam se má florbal posunout? Někomu se to nemusí líbit, ale bezpodmínečně se začíná od tréninku,“ odvolává se na starou známou pravdu.
Jako bývalá trenérka reprezentace měla na paměti také tuto stránkou věci. „Někdo by se nad tím měl zamyslet a pokusit se soutěž zkvalitnit, také směrem k tomu, abychom byli schopni vychovávat větší počet potenciálních reprezentantek. Vždyť to pak dopadne tak, že si některé hráčky budou jezdit jenom zahrát, to přece není dobře. Nemyslím si, že takto dokážeme vychovat reprezentantky,“ říká žena, jejíž názor nelze brát na lehkou váhu.
Hráčkám přitom nechce odpírat florbal samotný, jen by jej podle ní neměly hrát na nejvyšší úrovni. „Vůbec nic nemám proti hráčkám, které si prostě a jen chtějí zahrát, nicméně bych byla ráda, aby prostě v extralize působily týmy a hráčky, kteří jsou ochotni na sobě pracovat,“ prozrazuje svůj pohled na věc. „Extraliga by měla být výkladní skříní, a to rovněž přístupem,“ dodává.
Foto: Martin Flousek – xflorbal.cz a Vlaďka Zoubková – florbalvitkovice.cz
Autor: Michal Dannhofer
To mi povídej… 🙁
U nás v týmu chybí vzory. Těžko se pak těm mladejm vysvětluje, že tak jak trénujou, že to nestačí, že je to na nějaký reálný výkonostní posun málo. Chybí prostě srovnání a konkurence. Přitom talentované by byly, i podmínky jsou lepší, než když jsme začínali my.