Tomáš Martiník: Výsledek semifinále je zklamáním, celkově ale o něm nemůže být řeč

Kouč Tomáš Martiník musel společně s celými Vítkovicemi skousnout v semifinále po roce opět porážku od Bohemians 0:3. Jeho tým tak místo vysněného finále zopakoval „jen“ loňský bronz. Přesto Martiník sezonu hodnotí pozitivně. Radost mu udělalo i béčko v 1. lize, kterou podruhé za sebou vyhrálo.

Bohemians vás vyřadili po výhře 3:0 na zápasy. Je to velké zklamání?
„Zklamání prožíváme, přiznávám. Porážka 0:3 v sérii je pro nás krutá, myslím si, že jsme měli na to potrápit Bohemku o mnoho víc. Herně jsme obstáli, propadli jsme střelecky. Bohužel jsme za celou sérii nedokázali dostat soupeřky do krizových momentů, vždy byly po polovině zápasu ve dvoubrankovém vedení a mohly hrát relativně v klidu. Dokázali jsme si místy vytvářet i tlak, ale čím více se nám střelecky nedařilo, tím si byly soupeřky jistější. Bohemka vyhrála zaslouženě, my smutníme z toho, že jsme ji nedokázali alespoň jednou porazit.“

Několikrát jste se nechali slyšet, že chcete letos do finále. Berete tedy jako neúspěšnou celou sezonu, když se to nepovedlo?
„Proklamovali jsme, že do finále chceme a budeme se o něj rvát. Ne, že tam určitě budeme. Cílem byla medaile, finále spíše takovou touhou či snem. To se sice nepovedlo, ale medaili máme, takže o neúspěšné sezoně nemůže být ani řeč. Navíc ta letošní bronzová má pro nás úplně jinou hodnotu než ta loňská. Je naprosto zasloužená, v celé sezoně jsme předváděli slušný florbal, snažili se hrát ofenzivně. Slabší soupeře jsme vesměs jasně přehrávali a s těmi papírově silnějšími, vyjma Herbadentu, jsme taky většinou bývali spíš tím lepším týmem. Semifinále s Bohemkou nám sice výsledkově moc nevyšlo, ale herně jsme určitě i v něm obstáli. Sezonu hodnotíme jako povedenou a o ty naše tužby a sny se budeme pokoušet dále. Oproti loňské sezoně jsme se zase v mnoha věcech posunuli o kus dále a chceme v tom pokračovat. Těch věcí ke zlepšování je ještě hodně, ale myslím, že jsme na správné cestě a holky samy teď mají chuť na tom pracovat.“

V základní části jste Bohemians dvakrát porazili. V play off jste s nimi ale prohráli všechny tři zápasy. V čem byl ten rozdíl?
„Všech šest letošních zápasů s nimi bylo hodně vyrovnaných, v žádném z nich jeden tým ten druhý výrazně nepřehrál. Vždy rozhodovaly maličkosti: herní nekázeň, zbytečná hrubka a podobně, nebo nějaký výjimečný individuální výkon. A právě v těch individuálních výkonech byl v play off soupeř lepší, například v prvním zápase Szotkowská, ve třetím Horňáková. Nám zahrály všechny tři formace velmi slušně, bohužel žádná nedokázala přidat nic nadstandardního.“

Opět po roce se vám rozpadla před semifinále sestava. Čím si to vysvětlujete?
„Loni jsme neměli chybějící hráčky kým nahradit, letos tomu bylo jinak. Široký kádr a šance pro juniorky či dorostenky v základní části se ukázaly jako správné. Zranění ke sportu prostě patří a nás letos zrovna potkaly takové ty horší varianty jako přetržené vazy a zlomená ruka. Zranění Ferenčíkové a Mandátové přišla opravdu nevhod, ale vznikla v soubojích. To je sport, bohužel… Absence Gaidové byla nečekaná a překvapivá nejen pro nás, ale i pro ni samotnou. Hanka Sládečková se už téměř zotavila, nabízelo se i její možné nasazení do zápasu, ale nakonec jsme se společně rozhodli neriskovat a Hanka se v klidu připraví na novou sezonu. O tom, jak by to vše dopadlo, kdybychom byli kompletní, spekulovat nebudu. V tuto chvíli je to už naprosto nepodstatné.“

Před odvetou v Ostravě jste se rozhodli nasadit Monikou Adamovou. Jak k tomu nápadu vlastně došlo?
„Vlivem vícero zranění jsme měli jisté problémy se sestavou v útoku a po ne zrovna ideální zkušenosti ze druhého zápasu jsme ji nechtěli dále moc překopávat. Nabízelo se nám použít další juniorku, anebo někoho zkušenějšího. My se rozhodli pro Moniku, měla výbornou sezonu v 1. lize. Znám ji dost dlouho na to, abych si mohl dovolit odhadnout, jestli nám mohla krátkodobě pomoci, nebo ne.“

Dá se říci, že i přes prohru splnila to, co jste od ní očekávali?
„Předně chci říct, že jsme od Moniky neočekávali, že zrovna ona nás spasí a dovede do finále. Měla zacelit díru v sestavě, využít své bohaté zkušenosti a pokusit se dát týmu něco ze svého umu. Zápas zvládla dobře, ale i jí, stejně jako celému týmu, nebylo v sobotu přáno.“

Pojďme nyní k posilám. Jak hodnotíte jejich přínos v průběhu sezony? Třeba mladička Enenkelová se, alespoň podle statistik, chytila velice slušně…
„Je třeba rozlišovat pojmy posila a mladé nadějné hráčky. Jako velká posila se projevila Denisa Ferenčíková, brzy si zvykla na spoluhráčky a postupně se z ní stával lídr týmu. Je vidět, že, ač mladá, má už něco za sebou. Jen škoda toho zranění v semifinále. Docela slušně zvládla návrat do extraligy Monika Léblová, zvlášť ke konci sezony plnila očekávání. A teď k těm mladým nadějným hráčkám: šanci dostalo hodně juniorek nebo i věkem ještě dorostenek a jsem rád, že většinou svou šanci chytily za pačesy a výrazně se prosadily do základního kádru. Jména jako Šrotová, Kociánová, Enenkelová nebo Hana Hendrychová, jsou společně s dvojčaty Sládečkovými velkými nadějemi pro celý ženský florbal. Jestli nepoleví, ale ještě naopak přitlačí ve svém přístupu, můžeme se těšit. Ale jsou tu i další ty, které zatím spíš jen nasávaly atmosféru velkých zápasů, nastupovaly dle potřeby a za dobrou práci v tréninku, ale taky mají šanci se v budoucnu prosadit. A konkrétně Verča Enenkelová, ta asi dostala z těch mladých nejvíce prostoru a naložila s ním velice dobře. Střílelo ji to, běhalo, ale chtělo by to ještě více kreativity a ustálit výkonost na té vyšší úrovni.“

Na pomyslném vrcholu mezi českými týmy stojí Herbadent. Čím si vysvětlujete, že proti němu Vítkovice napoprvé vyhořely a napodruhé dokázaly hrát, vyjma druhé třetiny, vyrovnanou partii?
„Do prvního zápasu s Herbadentem jsme nastupovali v situaci, kdy se nám velmi dařilo, před zápasem jsme vlastně byli první v tabulce, do té doby jsme neprohráli. Týden před tím přišla reprezentační pauza, a ta nám trošku rozhodila tréninkový rytmus. Ale hlavně – Herbadent v očekávání těžkého zápasu se na něj důkladně připravil. Pak nás jednoduše zadupal do země, neměl slitování. Nám se nedařilo nic, od výkonu brankářek až po přihrávku na dva metry. S odstupem času musím říct, že jsme věci okolo toho zápasu podcenili. Na odvetu jsme se připravili poctivěji, ale ta se hrála za jiných okolností. Herbadentu už o nic nešlo, my ještě bojovali o 2. místo. Byl to spíše taktický boj, my se možná až moc zaměřili na obranu. V té jsme sice celkem obstáli, přesto, když soupeřky zabraly naplno, měli jsme zase problémy. Podtrženo a sečteno – zápasy s Herbadentem byly v letošní sezoně tím asi jediným opravdovým zklamáním.“

Kdo naopak o účast v elitní soutěži bojuje, je Šumperk. Řekněte jako trenér Vítkovic B: má šanci obstát mezi elitou?
„To je těžké, neznám zase tolik jejich hráčskou základnu, ale co mi říkal trenér Marošek, dorůstá mu šikovná mládež kolem ročníku 95. Jestli se jim podaří skloubit to s těmi zkušenějšími holkami, těžko říct. Časem asi ano, ale jestli už třeba příští sezonu? Nevím nevím… Zatím s nimi hraje vyrovnané zápasy naše béčko. Přesto jim v tom úsilí o extraligu fandím a držím palce.“

A poslední otázka. K letnímu kolotoči neodmyslitelně patří turnaje. Kde se Vítkovice představí?
„Zatím přesně nevíme, sezona nám skončila před pár dny, a to ještě ne úplně všem. Určitě se představíme v červnu na ostravském Fatpipu a na Czech Open. O účasti na zářijovém předligovém Women Fatpipe Cupu ještě nejsme rozhodnuti.“

Autor: Michal Dannhofer