Český tým zanechal na kvalifikačním turnaji ve slovenské Nitře rozpačitý dojem. Potvrdil sice roli favorita, neztratil ani bod a svou skupinu vyhrál, avšak pořádně zabrat mu daly Slovenky a trápil se také s Norskem. K tomu udělal mnoho chyb v obraně. Hlavní trenér Miroslav Janovský prohlásil, že tým zůstal v jedné třetině cesty k hernímu ideálu a prozradil, že se možná podívá po hráčkách ze současné juniorské reprezentace.
Před kvalifikací jste se vyjádřil, že se jedná o krok správným směrem, protože podle vás jde o cestu kupředu. Trváte na tom nyní, když jste si ji s týmem zažil na vlastní kůži?
„Určitě, protože pro týmy jako je Británie, Itálie nebo v současné době také Rusko je to vynikající příležitost k tomu, aby si zahrály s týmy z vrchních pater světového žebříčku a kde jinde by měly sbírat zkušenosti a podněty než na takových akcích? Takže s tímto určitě souhlasím. Také nám tyto zápasy se slabšími celky ukázaly spoustu věcí, tudíž také pro nás jsou tyto zápasy pozitivní.“
Jak těžké bylo připravit tým na to, že hraje jednou proti týmu jako je Itálie, poté proti Slovensku nebo Norsku, kdy se dá očekávat úplně odlišný průběh utkání?
„Je to podobné jako na mistrovství světa, tam vás v základní skupině čeká jeden den Finsko a na to hrajete zápas třeba proti Rusku, tudíž je to podobné, ač třeba posunuto o level výše. Bohužel ale nemáme v sobě to, co Švédky, to znamená odehrát zápas proti slabšímu soupeři ve stejném tempu jako proti tomu silnějšímu a ten slabší tým neustále tlačit a mít chuť vstřelit třeba třicet, čtyřicet branek. Je to způsobeno tím, že jsme výrazně horší po dovednostní stránce než týmy Finska a Švédska, máme problémy na hokejce a s balónkem, nejsme schopni akci prokombinovat a dovést ji do úspěšného konce.“
Když se podíváme na utkání se Slovenskem a Norskem nebo třeba Ruskem, tak to vypadá, že se týmy druhého sledu vyrovnávají nejen mezi sebou, ale také se blíží elitní čtveřici.
„Rozdělil bych to. Jediný tým, který udělal na turnaji velký posun je slovenský, který se podle mého názoru posouvá někde na úroveň 5. – 6. týmu na světě a obvzláště jeho první útočná formace má obrovskou sílu, avšak ostatní hráčky rovněž hrají výborně. Navíc se bavíme o týmu, který má věkový průměr nějakých jedenadvacet let, přičemž nejstarší hráčce je čtyřiadvacet. Ten tým má obrovský potenciál a jsem rád za to, že Slovenky sbírají zkušenosti v české extralize. U týmu Norska vidím spíše lehký posun směrem dolů, prochází nějakou generační obměnou. Fakt, že s námi hrál 3:5 nebyl způsoben kvalitní hrou Norska, ale nepříliš kvalitním výkonem z naší strany.“
Po listopadovém turnaji EuroFloorball Tour v Praze jste řekl, že tým je zhruba v jedné třetině cesty k tomu, čím by se chtěl prezentovat na mistrovství světa. Kde měl být teď?
„Mysleli jsme si, že po tomto turnaji budeme dále, ale jsme stále na jedné třetině, protože jsme chtěli být v Nitře dobří v kombinační hře, chtěli jsme si vytvářet šance a proměňovat je. Když si vezmete, tak jsme měli skoro sto střel v utkání s Británií, skoro 50 střel s těmi slabšími soupeři, ale nejsme efektivní, příležitosti nejsou dobře připraveny nebo nejsou připraveny tak, jak by měly – finální přihrávka je pomalá nebo střela není provedena kvalitně, a to nás sráží. Mysleli jsme si, že si tyto věci na turnaji procvičíme. Čtyři z pěti týmů hrály systém 2 – 1 – 2, všechno to bylo do tohoto systému a ano, kombinovali jsme do toho, avšak chtěli jsme být lepší a na šampionátu musíme být lepší.“
Navíc jste říkal, že v první fázi by se měl vypilovat obranný systém a vypadalo to, že v chyb v obraně je poměrně dost.
„Chyb bylo dost, ale vysvětlil bych to trochu jinak. Na obranu jsme se na turnaji nezaměřovali, ať už při rozborech nebo před turnajem, neměli jsme před kvalifikací žádné kvalitní přípravné utkání k tomu, abychom si naše návyky osvěžili. Je to tak, že pokud jste kolektivní sportovec, který hraje v některých utkáních 98% času na soupeřově útočné polovině a najednou se máte vrátit, tak to uděláte na nějakých padesát, šedesát procent, není to kvalitní a dotažené. Není to omluva, je samozřejmé, že by to mělo vypadat úplně jinak, nicméně obrana na Euro Floorball Tour ukázala, že fungovat umí a fungovat bude. Pokud na šampionátu potkáme soupeře z nižšího levelu, tak našim cílem bude, aby se pozornost v obraně udržela celou dobu utkání. To se nyní nestalo, ale jak říkám, nebyla to priorita.“
Po pražském turnaji jste se vyjádřil také o hráčkách, které na turnaji nebyly a máte je v hledáčku. Tyto florbalistky v Nitře byly, Anet Jarolímová se pro nemoc omluvila, ale Lucie Paulovičová nebyla vůbec nominována. Jak to s ní vypadá?
„Zájem o Lucii trvá, jsme domluveni, že ji poprvé vyzkoušíme na dubnovém turnaji Euro Floorball Tour ve Švýcarsku, tam bychom si měli ukázat, jak by naše spolupráce měla vypadat, jestli na to Lucka bude mít, uvidíme jak na tom bude. Věřím tomu, že ano, protože post pravého křídla nás trochu trápí. Je ale možné, že v reprezentaci ještě zkusíme vyzkoušet také dvě tři hráčky, které na kvalifikaci nebyly, potažmo nebyly s námi ani v dosavadním průběhu tohoto cyklu. Jedná se věkově o mladší hráčky, dvě jsou ze současné juniorské reprezentace. Samozřejmě ale musí být lepší, než hráčky, které jsme zatím v reprezentaci vyzkoušeli.
Autor: Michal Dannhofer
