Zase se Herbadentu o notný kus přiblížily. A zase z toho hráčky Bohemians výsledkově nevytřískaly vůbec nic. Ale finále opouštěly se vztyčenou hlavou a hlavně s jasnou vizí, jak se zlepšit znovu.
Bohemians se totiž zatím daleko hůře vyrovnávají s tím, s čím se dlouhodobě potýká Herbadent: jak udržet vysoké nasazení i v zápasech s týmy o několik tříd horšími. A než ve finále najedou na potřebnou rychlost, bývá většinou pozdě. I v letošním boji o titul šel zelenobílý tým postupně herně nahoru duel od duelu. „Tak jako ve finále musíme hrát celou sezonu, abychom si na to zvykly,“ tuší Zuzana Jelínková.
Hráčky Herbadentu si tímhle stádiem už prošly – a vysoce energický projev už mají zažitý. „Říkaly jsme si, že se takhle dá hrát proti Židenicím, ELITE… Kdybychom to takhle dokázaly táhnout pořád, do finále můžeme jít úplně s jinými pocity a urvat to jen tím, na co jsme zvyklé,“ přemítá.
Dalším důležitým faktorem je sebevědomí. To je u mistryň na vysoké hladině, působí, jako kdyby snad ani nebyly zranitelné. „Kolikrát spoléhají na to, že budou mít štěstí a že se před nimi ostatní rozsypou. A tím to uhrají. Nám tohle chybí,“ všímá si útočnice FbŠ.
Názorně to bylo vidět v závěrečné fázi 3. finále. Bohemians stačil jeden gól k tomu, aby odvrátil konec série, ale nedostal se vůbec do hry. „Někdy před polovinou poslední třetiny jsme do nich šly opravdu naostro. Problém byl v tom, že jsme nebyli schopní vybojovat míček ani z presinku,“ podotýká kouč Bohemians Jakub Doubrava.
Kýžená šance, nebo standardní situace nepřicházely. Hru FbŠ mařila netrpělivost. „Herbadent ten konec odehrál fakt dobře, projevily se zkušenosti. Místo toho, aby udělal ten fatál, který jsme si přáli a pustil nás do šance, nebo do toho, abychom si vzali time out,“ oceňuje Doubrava protivníka.
O jeho týmu tak pořád platí, že má v kádru spoustu mistryň v juniorkách, ale jen dvě v seniorkách. A obě si zlato pověsily na krk v jiném dresu: Pavla Theodosisová v Liberci a Zuzana Jelínková ve Vítkovicích. „Tehdy tam byla slavná generace hráček, já dělala jen vodonoše. Byl to můj úplný začátek ve florbalu, už si to snad ani nepamatuju,“ přehání Jelínková.
Spolu s ostatními pořád věří, že se titulu dočká i v Bohemians. Zatím to v posledních čtyřech letech stačilo na tři stříbra a jeden bronz. „Ovšem letos to bylo o hodně lepší než loni a nevidím důvod, proč by to příští rok nemohlo být zase lepší. Půjdeme do toho úplně stejně s pokorou a třeba to klapne,“ doufá.
A zdůraznila i změnu v postoji hráček k finále. „Poprvé jsme nějak otevřeně nevykládaly o tom, že jim něco sebereme, i když nám to bylo pořád předhazováno. Soustředily jsme se čistě na sebe. A jsme docela pyšné na to, co jsme udělaly jako tým,“ uzavírá letošní zápolení o extraligový titul.
Autor: Pavel Křiklan
