Strach z florbalového snu. Řeknu, že si to jdeme užít, ví Petr Novotný

Je výjimečný. A možná už takový hráč v České republice nikdy nebude. Může říct, že svůj tým dovedl z florbalového pralesa až do věhlasné O2 arény. Trvalo to přes 15 let a Petr Novotný se v průběhu té doby stal osobností, která rozdělovala názory fanoušků. Jedni ho nenáviděli, druzí obdivovali jeho genialitu. A on si po dlouhých letech konečně plní sny.

Pravda, když začínal s florbalem, rozhodně na velké zápasy před tisícovkami diváků nemyslel. Bylo mu to jedno, čas dělil mezi fotbal a florbal. „Když jsme hráli nižší soutěže, extraliga mě nezajímala. My si chtěli jen zahrát, vůbec jsme nějaký lidi, jména a týmy v extralize neřešili. To jsme tak nějak poznávali až v první sezoně v elitě,“ vzpomíná mladoboleslavská florbalová ikona.

Ale tehdy to byl hodně odvážný vstup mezi smetánku. Nováček se zabydlel v horních patrech a hned sahal po medailích. „Tehdy stačilo málo. S tím naším agresivním pojetím hry, jsme byli úspěšní. Vzpomínám, že jsme skončili druzí v základní části a v semifinále s Ostravou jsme byli za favority. Nakonec se ukázalo, že na to ještě takticky nemáme. Ale i s tím, co jsme měli, jsme v tom finále s nějakým štěstím třeba i být mohli. Sice bychom tam asi neuspěli, ale byli jsme hodně blízko,“ vypráví Petr Novotný.

Petr Novotný (2007). Foto: Ladislav Káňa

Tehdy florbalová sezona ještě nevrcholila modelem Superfinále a florbal byl živelnější. Daleko méně svázaný taktikou. A to Mladé Boleslavi vyhovovalo. „My jsme vždycky měli problém s taktikou. Hráli jsme často bez trenéra, pak jsme jich zase protočili asi 5 za 6 let. Hledali nejlepší cestu, ale proti tradičním týmů, jako byl Tatran, Vítkovice nebo Ostrava jsme měli vždycky handicap a v play off jsme na to dopláceli,“ myslí si dvaatřicetiletý tahoun z Mladé Boleslavi.

Má pravdu. Středočechům pokaždé postup do finále unikl a zůstávalo jen u snů. A to se tehdy ještě ani nehrálo modelem Superfinále, po jehož výjimečnosti florbalisté touží snad ještě víc. „Změnilo se úplně vše. Za tu dobu, co jsme v extralize, je florbal rychlejší a tvrdší,“ ví Petr Novotný. Také proto ho dnes už zřejmě neuvidíme vzít míček za vlastní bránou, projet hřištěm a dát gól. A přitom to bývala jeho značka. „Ne že bych si na to nechtěl troufnout, ale spíš mě to už ani nenapadne. Ten florbal se změnil a ani já už na to nemám rychlostně. Občas se něco povede, občas na mě někdo blbě vyjede, ale to je něčím jiným,“ usmívá se.

První registrace Petra Novotného. Foto: facebook Florbal MB

Možná škoda, jeho sóla byla pověstná a budila emoce. Hlavně díky svým individuálním kvalitám nasbíral 43 startů za národní tým, se kterým si dvakrát zahrál na světovém šampionátu, ovšem vysněný kov v letech 2006 a především na domácím mistrovství o dva roky později nezískal.

V Mladé Boleslavi měl místo stále. A celých 10 extraligových sezon nastupoval v jedné formaci s Jiřím Bouškou. Dlouhá léta hrál centra Bouška, trenér Zahalka ale nyní posty oporám vyměnil. Právě Novotného formace zůstala jedinou, o které se dá říct „mladoboleslavská“. A to ještě bratry Boušky, Novotného a beka Tomáše Nováka doplňuje českolipský trvďák Radek Gwuźdź. Pryč jsou časy, kdy za Boleslav hráli borci z jednoho města. „Slýcháváme to. Jenže když se podíváte na všechny týmy v extralize, tak snad kromě Vítkovic nikdo nedokáže dát dohromady tým jen ze svých odchovanců. Tatran jich taky moc nemá, když hrál předloni Chodov Superfinále, tak byste kluky z Prahy spočítali na jedné ruce. Já nemám iluze, že by v dnešní době se někomu podařilo sestavit tým z jednoho města, který vyhrají titul. A i v těch Vítkovicích to teď už budou mít těžké,“ říká Petr Novotný.

Petr Novotný. Foto: Štěpán Tomš

Možná ho tak mrzí, že vysněný postup do florbalového chrámu v pražské Libni nemůže oslavit se starými kamarády, se kterými začínal. Ale zůstává realistou. „Vlastně už to tak nějak necítím. Spíš jsem rád, že to dělám s lidma, který to dělají na 100 procent, což v těch dobách 3-4 roky zpátky nebylo. Byli tam kluci, kteří sice byli rádi, že extraligu hrajou, ale nebyli ochotní tomu cokoli navíc. Teď tu máme 20 lidí, pro které je to život. Neřeším, odkud ten kluk je, ale že tomu chce dát všechno.“

V Mladé Boleslavi tak ani nebyl problém přijmout hráče z kdysi nenáviděných Vítkovic. Jan Jelínek a Petr Kološ zapadli. „Jasně, po těch příchodech kabina trochu znejistí. Každý hledá nějakou svou úlohu, ale je to otázka 3 až 4 měsíců, aby si to sedlo. A my jsme si vybrali hráče, u kterých se vůbec nemusíme bát, že by to nefungovalo. Za nějakou dobu, co jsme dělali posily, jsme se párkrát spálili a poučili,“ říká kapitán Mladé Boleslavi.

Jan Jelínek. Foto: Štěpán Tomš

O tom, že to funguje, svědčí i statistika návštěvnosti na domácí zápasy. Tým, který během let přestal být čistě mladoboleslavský, lidé nezanevřeli. Ba naopak, letos se rapidně zvýšil počet diváků a Mladé Boleslavi ostatní týmy závidí. A problémy tak měli Středočeši i se sháněním vstupenek pro své fanoušky. „Měli jsme trochu problém s tím, že ty dva sektory, co nám byly vyhrazené, se během pár dní prodaly. Bojujeme o další místa a mě tak těší, že v Bolelsavi je o florbal zájem. Lidé, u kterých bych dřív nečekal, že by šli na náš zápas, tak se najednou vypraví do Prahy. To nás fakt těší. My jsme je naučili chodit na florbal a oni si teď udělají sobotu a přijedou fandit,“ těší Novotného.

Petr Novotný a fanoušci Mladé Boleslavi. Foto: Štěpán Tomš

Během 11 sezon v extralize se Petr Novotný stal 4. nejproduktivnějším hráčem historie a možná chtěl útočit i na třetí pozici Juraje Šádka. Kvůli zranění ale k měnění pořadí nedošlo. A sám Novotný dokonce už i chvílemi přemýšlel, zda nenastal čas florbalovou scénu opustit. „Konec? To je těžké. Za sebe musím říct, že ten florbal mám strašně rád, pořád mám chuť mu ten čas věnovat. Bez velkých výmluv a řečí kolem toho… takovouhle sezonu opakovat nechci,“ přiznává. Ale vzápětí dodá, že by ho to hodně mrzelo. „Ne, prostě nechci končit, když budu zdravý,“ říká odhodlaně.

Po dlouhých florbalových sezonách ho čeká zápas, na který čekal. Je ale zřejmé, že ze Superfinále mají v Mladé Boleslavi větší respekt, než ostřílený Tatran. „Můžeme si teď namlouvat, co chceme, ale pak přijdeme na palubovku a stejně myslím, že to na každého dolehne. Diváci dělají své, každý tam bude mít celou svou rodinu a zapůsobí to. Je to věc, které se trochu obávám. Když to budeme v prvních pěti minutách řešit víc než hru, může nás to stát celé utkání. Víme, že to bude zápas, který jsme v životě nehráli, ale naplánovat to nejde.“ přemýšlí Petr Novotný.

Jako kapitán si tak před zápasem vezme i slovo: „Řeknu, že si jdeme zápis užít. Budu se snažit všechny uklidnit. I sám sebe.“

Petr Novotný. Foto: Štěpán Tomš

Autor: Tomáš Rambousek