Málokdo to věděl, mnozí to spíš tušili. Martin Richter hrál v sobotu odpoledne v O2 areně zřejmě svůj poslední florbalový zápas. Rozloučil se stylově, vítězně a s pohárem.
Richter byl navíc jednoznačně nejlepším mužem zápasu. Nejen proto, že gólem a asistencí pomohl dohnat ztrátu a dotáhl svůj tým do prodloužení. V Tatranu byl nejvytíženějším hráčem sestavy. A když došlo na závěrečnou loterii nájezdů, ani jednou se nemýlil. A kdyby to šlo, možná by sám i rozhodl, však se také hrnul k pokusu v sedmé sérii. Rozhodčí však upozornili na to, že tentokrát musí jít jiný hráč.
„Bylo by to pěkný, dát hattrick v nájezdech,“ usmíval se. Ale je prý dobře, že na jeho další pokus nedošlo. „Ještě, že mě odvolali včas, aby z toho nebyla nějaká ostuda, aby někdo neříkal, že je to proti pravidlům. Naštěstí to dopadlo, byly to nervy,“ přiznal.
Martin Richter. Foto: Ondřej Deml
Těžkou úlohu na sebe vzal Milan Fridrich a dal gól, další nájezd pak Michal Rebro chytil Petrovi Novotnému. A tak mohly přijít oslavy, v kotli 11 tisíci diváky, tak výjimečné.
„Jestli bylo víc lidí, než minule, to už asi rozdíl není. Ta atmosféra byla skvělá po všechny tři roky, ale teď jsem to vnímal samozřejmě trochu jinak. Věděl, že je to moje poslední superfinále, tak jsem si to snažil užít. Ale zároveň jsem chtěl strašně moc vyhrát,“ vyznal se Martin Richter.
„Jasně, loni jsme si to šel taky užít a tak mě tak extrémně nevadilo, že jsme prohráli. Ale teď jsme všichni tak nějak cítili, že to potřebujeme vyhrát, aby ten pocit byl na konci skvělej,“ dodal.
Poslední zápas si tak Martin Richter zřejmě zahrál v O2 areně. „Jo, byla to rozlučka. Možná někdy v nějaké lehčí formě se někdy na florbale objevím, ale tenhle zápřah už prostě nedávám,“ říká.
A tak ho prý klubové vedení nezlomí ani na říjnový Pohár mistrů. „Ne, asi ne,“ odmítá Martin Richter. I když se florbaloví fanoušci i experti shodnou, že by na to pořád měl.
Martin Richter. Foto: Ondřej Deml
Autor: Tomáš Rambousek
