S Mladou Boleslaví se konečně dostal do vysněného Superfinále, po něm byl však smutný nejen kvůli prohře svého týmu. Tadeáš Chroust dokonce po velkolepém sólu vstřelil gól. Na konci úvodního dějství ale odkulhal na střídačku a ve hře už se neukázal.
Odchovanec SSK Future si v říjnu během prvního střídání televizního zápasu s Chodovem zlomil zánartní kůstku a přišel o Mistrovství světa ve Švédsku. Po uzdravení se vrátil na hřiště a výrazně pomohl týmu trenéra Zahálky v cestě do O2 Arény, právě v průběhu nejdůležitějšího zápasu roku se mu však zranění znovu ozvalo.
„Při jednom rychlejším pohybu, kdy jsem se otáčel pro balón, mi v té noze křuplo. A prostě to dál nešlo,“ smutnil těsně po zápase mladý útočník. Technologové tak přišli o dalšího útočníka. Už během série s Brnem si ošklivě zranil koleno Martin Rožnovják.
Nakonec však Chroust měl patrně štěstí v neštěstí. „Martin to určitě odnesl hůř než já. Musím zaklepat, je to jiná bolest než když jsem si to zlomil, můžu relativně normálně chodit,“ oddechl si. „Ale domlouvali jsme se s doktorem, že půjdu na rentgen,“ dodává.
Až do smolného momentu byl přitom jedním z nejvýraznějších hráčů na hřišti, na povedené první třetině svého týmu měl lví podíl. Jeho gól na 4:2 byl asi nejhezčím momentem celého nádherného zápasu.
Mladší z bratrské dvojice Chroustů proběhl po mantinelu skrz nejlepší extraligovou defenzivu z vlastního obranného rohu až k bráně soupeře a parádně umístěnou střelou překonal Michala Rebra. Ale jak už to při podobných krásných akcích bývá, měl samozřejmě i kopec štěstí.
„V rohu se ke mě odrazil míček, tak jsem prostě běžel dopředu,“ usmívá se při vzpomínce na svůj hvězdný moment. „Viděl jsem, že na půlce Honza Řehoř trochu zamrzl a tak jsem šel do brány. Ani jsem nevěděl, jestli před ní je někdo od nás. Měl jsem klapky na očích, zkusil jsem vystřelit a byl z toho gól,“ popisuje bývalý kapitán juniorské reprezentace.
Mnoho fanoušků určitě napadlo, že Chroustovo zranění je velkým oslabením i pro rozhodující samostatné nájezdy. Do těch by ale pravděpodobně tak jako tak nezasáhl. „Asi bych nejel ani kdybych byl zdravý, na to jsou u nás v týmu jiní,“ říká český reprezentant. „Spíš si myslím, že bych třeba ještě dal nějaký gól ze hry. V zápase jsem se cítil dobře a hodně jsem si věřil,“ přemýtá.
Na titul si tak bude muset ještě nějakou tu sezonu počkat. A pro fanoušky Boleslavi je jistě potěšující, že se o něj si se svým bratrem Tomášem bude nadále snažit právě v týmu z města automobilů. „Neplánujeme nikam odcházet, líbí se nám tu. Ostatní týmy nás ani nezkoušejí přetáhnout, protože asi ví, že by neuspěli. Lidi jsou tu skvělí a vedení nás podporuje jak může,“ pochvaluje si i přes nešťastnou prohru v Superfinále Tadeáš Chroust.
Autor: Redakce Florbal.cz
když tak čtu ty články, skoro nabývám dojmu, že je skoro lepší vítězství střešovic, oproti tomu, co by se tak spustilo po vítězství jejich soupeře…prohráli ve finále, prohrálo krutě po trestných, ale prohráli… je zbytečné čestnou porážku kazit zbytečným kdyby…
Přesně, tak to na mně působí taky. Proboha MB se poprvé dostali do finále, získali stříbro a všichni jejich hráči se na fotce tváří ublíženě. Chtělo by to trochu pokory, velké týmy se poznají i podle toho jak umí přijmout prohru.
Souhlasím….říkat byli jsme tři minuty od vítězství mi přijde trochu namyšlené…..lze taky klidně říct byli jsme pár vteřin od prohry v základní hrací době, můžem být rádi, že jsme měli možnost nájezdů….