Střešovický Tatran už si pár dnů užívá opjných oslav mistrovského titulu. Kapitán týmu Marek Deutsch prohlásil, že budou trvat 16 dnů, na počest 16. triumfu. Jenže než mohl reprezentační zadák zvednout pohár nad hlavu, hodně to bolelo. Už při pohledu na jeho úsměv, který připomínal drsné chvilky.
Marek Deutsch dvě noci trpěl bolestmi, ve středu před Superfinále totiž na tréninku přišel k nepříjemnému zranění, kterého se děsí každý hokejista, o florbalistech ani nemluvě. Ústa kapitána Tatranu v utkání zdobil černý chránič zubů. Málokdo tušil, že pod ním se skrývá nepěkná stopa po ráně loktem od spoluhráče Jana Řehoře.
„Byl to klasický souboj u mantinelu, přiběhl jsem Honzu klasicky zdvojit a on se nás rozhodl prohodit. Jenže jak rozhodil rukama, tak mi dal loktem do pusy. Takovou ránu jsem v životě nezažil, i když občas dostávám. Zatmělo se mi před očima a už jen koukám do země, plivu krev a sbírám zuby,“ líčil Deutsch pár dnů starou mrzutost.
Tím to ale jen začalo. Sehnat po Praze zubaře, který by tři dny před veledůležitým zápasem vyřešil starosti, bylo docela těžké. „Jezdili jsme po pohotovostech. Zjistili jsme, že ve Střešovicích není stomatologie, pak nás poslali na Karlák, kde mi to chtěli vyrvat. Jeden zub byl vylomený, dva další vpáčené dozadu,“ vypráví Marek Deutsch. Obrázek pak ukazuje, jak děsivě to vypadalo.
„Trhání jsem odmítl, šel jsem domů a spal jsem s tím celou noc. Druhý den mi to pak na chirurgii rovnali. To taky nebylo moc příjemný,“ dodává.
Marek Deutsch a Jan Řehoř. Foto: selfie Marka Deutsce a Martin Flousek.
Problémy ale měl i Jan Řehoř, do jehož kůže se zaryly Deutschovy zuby. Pokud jste si všimli, jeho pravý loket zdobila pořádná náplast s fixací. „On se mi hned omlouval, ale pak jsem se omlouval i já jemu, když jsem zjistil, že má na ruce stehy a infekci. Dostal do toho zánět,“ říká Marek Deutsch.
Střešovický zadák přežil dvě noci bolesti a vyspal se až v té poslední před velkým finále. Ani prášky na bolest si radši brát nechtěl. „Já jsem chtěl hrát a nechtěl jsem nic brát, žádné oblbováky. Měl jsem jenom chránič na zuby, který jsem si koupil u sebe v práci. To bylo celé,“ usmál se poněkud křečovitě. Zadrátovaná ústa víc nedovolovala.
Marek Deutsch a Ondřej Riebauer. Foto: Kryštof Antůšek Photographer
Nejdřív adrenalin finálového zápasu a pak i radost z vítězství přebila bolestivé zranění. A Deutsch mohl být ještě vetším hrdinou. Necelé tři minuty před koncem poprvé dostal svůj tým do vedení. Přesná rána kapitána ale nakonec vítězná nebyla.
„Mě to bylo jedno, kdo to rozhodne. Hlavně jsem chtěl, abychom ten zápas vyhráli. Já jsem poprvé v sezoně asi zamířil,“ přiznal. Trefil perfektně, míček se zatřepetal v protější šibenici. „Všechny góly hrály roli. Kdyby byl rozhodující, asi by to bylo hezký, ale vůbec to tak nějak neberu,“ říkal spokojeně.
V hospodě U Buldoka ještě téhož večera začaly oslavy, které podle slov kapitána skončí až 3. května: „Je to 16. titul, takže to bude trvat 16 dnů.“
Marek Deutsch a vítězný Tatran. Foto: Kryštof Antůšek Photographer
A ještě jeden vtípek ve střešovické šatně zazněl. Mladíky Marka Beneše a Jana Řehoře, kteří slavili své první extraligové zlato, si ti starší dobírali. „Oni strašně fandí Slavii. Tak jsme jim říkali, že mají aspoň za odměnu to, že jsou poslední slávisti, co si zahráli v téhle hale,“ vtipkoval Deutsch. Nálada v kabině Tatranu prostě byla výborná…
Kapitán florbalových mistrů se pak nakonec dočká i záchrany svých zubů: „Obvoďačka mi to začala léčit, ve středu jdu na kontrolu. Snad ty dva zachrání a za ten jeden vylomený dostanu nový…“
Foto: Kryštof Antůšek Photography
Autor: Tomáš Rambousek
