Tým nebyl naladěn na to, co a jak chce přesně hrát, říká Miroslav Janovský

Dubnový mezinárodní víkend příliš radosti českému fanouškovi nepřinesl. Muži utrpěli debakl se Švýcarskem, ženy zase ve dvou ze tří utkání nevstřelily branku. Hlavní trenér reprezentace žen Miroslav Janovský říká, že tým nebyl naladěn na to, co a jak má na hřišti hrát. Rovněž prozradil, že realizačnímu týmu turnaj hodně napověděl, co do sestavy pro světový šampionát, který se kvapem blíží.

Pane trenére, po výsledkově podařeném domácím turnaji přišlo nepovedené vystoupení ve Švýcarsku. Čím to vysvětlujete?
„Musíme si uvědomit, že uspět proti těmto třem týmům můžeme pouze ve chvíli, kdy jsme schopni zahrát naprostou hranu své výkonnosti. To se nám tentokrát bohužel nepodařilo, přestože některé věci byly pozitivnější, než při našem úspěšném vystoupení v Praze. Bohužel, naopak na některé věci se nám navázat nepodařilo. Rozhodně byl turnaj pro nás nesmírně přínosnou akcí, a to z řady pohledů. Poskytl nám například řadu cenných poznatků o hře soupeřů, na které se budeme chtít připravit směrem k mistrovství světa a zároveň nám naznačil hodně ohledně složení týmu směrem k šampionátu.“

Už kvalifikace o účast na mistrovství světa nevypadala herně podle představ realizačního týmu. Není problém v tom, že se tým za nějakých pět měsíců viděl pouze jednou, a to ještě před Superfinále, tedy bez hráček Chodova a Herbadentu?
„To je prostě fakt, který je daný termínovou listinou. Bohužel, akce v době Superfinále se nezúčastnila ani většina hráček Vítkovic, takže z týmu pro EFT jsme měli na tréninku pouze šest hráček. Pravdou je, že pokud chceme s týmy ze světové špičky uspět, tak musíme být přesně vyladěni a sladěni, k čemuž je potřeba mít také dostatečnou tréninkovou a zápasovou praxi. Proto se také akce kumulují v době posledního roku před mistrovstvím. Nemůžeme si prostě dovolit to, posbírat hráčky, nasednout do autobusu a uspět. Pouze důsledná společná příprava dokáže eliminovat naše nedostatky.“

Přitom setkání čtyř elitních zemí světového florbalu nezačalo vůbec špatně, jen těsnou prohrou s Finskem.
„Špatně nezačalo, ale porážka nás hodně mrzela, a to říkám ještě slušně. V zápase jsme totiž nejenom mohli, ale především měli uspět. Velkým pozitivem zápasu bylo, že jsme ve druhé a třetí třetině dominovali při hře na míčku, což byl jeden z důležitých cílů zápasu i celého turnaje. Připravili jsme si také řadu velkých šancí z kvalitně připravených rychlých protiútoků, ale bohužel jsme byli velice špatní při zakončení. To nás ostatně provázelo i v dalších zápasech. Bohužel nemám pocit, že je to náhoda, protože kvalita zakončení i ostatních českých reprezentačních týmů – hráčů – je často žalostná. S kolegou Zdeňkem Skružným jsme na toto téma zrovna nedávno diskutovali a přičítáme to malému tlaku na hráče při trénincích i samotných zápasech. Hráči prostě většinou neřeší, proč z deseti pokusů trefí při tréninku nebo zápase branku jenom jednou. Přirovnal bych to třeba ke sportovnímu střelci, který z deseti pokusů trefí devětkrát mimo desítku a jednou mu tam ta desítka padne, tudíž bude spokojený.“

Proti Švédkám měla obrana problém zachytávat křižné přihrávky soupeřek. Je to něco, na co se zaměříte primárně, v rámci přípravy na tohoto soupeře?
„Je to přesně tak, dělalo nám to velké problémy. Mělo to dvě příčiny – malý tlak na hráčky na mantinelu a nepozornost křídel a obránců přes osu, jejichž úkolem je právě zaměřování se na tyto křižné přihrávky. Je to trochu paradox, protože s touto činností jsme byli v Praze na EFT i v prvním zápase s Finskem velice spokojení. Ale spouštěčem byl právě zmiňovaný menší tlak na hráče míčkem u mantinelů. Problémy ale neměli všichni hráči a všechny řady. Po zápase jsme si chyby prošli a věříme, že se nebudou opakovat. I v tomto případě se projevilo, že jsme nebyli dokonale naladěni na to, co a jak chceme přesně hrát.“

Kouč Miroslav Janovský v debatě s rozhodčí. Foto: Otakar Prášek

Negativem je jednoznačně krutá porážka 0:6 od Švýcarek, které nastoupily agresivně, od první minuty hrály úplně jinak, než v Praze. Překvapilo vás to?
„Švýcarky odehrály velice dobrý zápas. Byly na nás skvěle připraveny. V první třetině nás přehrávaly nacvičenou herní kombinací, na kterou jsme špatně reagovali. Od druhé třetiny už jsme dané situace zvládali. Rozhodně ale musíme reflektovat to, že jejich hra šla nahoru a byly po pohybové stránce na špičkové úrovni. Zároveň se ale i v tomto zápase nesmírně negativně projevila naše kvalita v zakončení. Celkový poměr střel byl v zápase 44:40 v náš prospěch, ale kvalita zakončení se diametrálně lišila.“

Domácí prostředí vždy pomůže, nyní se navíc hrálo po ukončení klubové sezony. Bylo na Švýcarsku vidět, že chce odčinit pražskou prohru?
„Bylo vidět, že chtějí v domácím prostředí uspět, ostatně bylo vidět, že i po organizační stránce byl turnaj nadstandardně uspořádán a byla mu věnována velká pozornost. Pokud si po domácím EFT někdo myslel, že se Švýcarskem budeme už jenom vyhrávat, tak si rychle sedl na zadek. Ostatně pokud se nepletu, tak do současné doby jsme Švýcarky porazili pouze třikrát v historii z 28 zápasů a bude nás stát maximální úsilí, abychom tuto bilanci přece jenom trochu vylepšili.“

Dvě utkání v řadě bez vstřelené branky. Co bylo největším problémem v útoku?
„Kromě výše uvedených problémů při kvalitě zakončení nás také trápí schopnost připravit si kvalitnější gólové příležitosti z postupného útoku. Už delší dobu nás trápí rozehrávka – nejsme schopni technicky, ani „systémově“ zvládnout kvalitnější rozehrávku. Chybí nám vyšší míra anticipace toho, kam se máme pohnout ještě dříve, než tam jde přihrávka. Chybí nám zkrátka návyky, které získáváme z různých kolektivních sportů už od dětství. Je to možné pozorovat nejenom o holek, ale také u kluků, kteří se „specializují“ pouze na florbal od mala. Prostě se nám potvrzuje, že raná specializace u sportu není zrovna to nejlepší.

Debut v reprezentaci žen si odbyla Lucie Pilíková. Když odhlédneme od výsledků, jak hodnotíte její vystoupení?
„Její výhodou, stejně tak, jako její sestry Terezy, která si odbyla stejnou premiéru, je to, že z reprezentačního týmu juniorek, kde jsme s nimi pracovali, přesně ví, co od nich chceme. Už v juniorském týmu patřily mezi hráčky, které naše pokyny dokázaly velice dobře plnit. To jim samozřejmě napomáhá i v seniorském týmu. Obě navíc těží se svého dobrého pohybového projevu. A jsem rád, že se v případě Lucky potvrdilo, že nastavení věkových kategorií v českém prostředí by si zasloužilo revizi, nebo alespoň otevřenou debatu.“

Turnaj skončil výsledkově velmi špatně. Přesto, lze si z něj vzít něco pozitivního?
„Pozitivní je, že jsme načerpali řadu poznatků o hře soupeřů a samozřejmě i naší hře. Pozitivní byl zlepšený, a často už zcela automatický, přechod do rychlého protiútoku. Pozitivní bylo také to, že jsme se snažili výrazně více času trávit při hře s míčkem. Ale negativa rozhodně převažují.“

Jaký bude následující program národního týmu? Všeobecně se ví, že mezi ostatními zeměmi není valný zájem odjet na Polish Open, kterého se reprezentace pravidelně v září účastnila.
„Je to tak, naši účast v Polsku příliš dobře nevidím. Pravděpodobně v tuto dobu odehrajeme v domácím prostředí zápasy proti kvalitnějším soupeřům. Tedy pochopitelně z té mužské provenience.“

Autor: Michal Dannhofer