Byla Tour efektivní nebo efektní? Rozhovor s trenérem Janovským

Nedávná reprezentační akce národního týmu žen vyvolala hodně vzrušenou debatu. Mnozí poukazují na to, že trenér Miroslav Janovský neměl k dispozici kompletní tým, jiným se nelíbil termín a podmínky, ve kterých florbalistky žily. Reprezentační trenér poskytl našemu serveru rozsáhlý rozhovor, ve kterém akci podrobně rozebral a nechal se slyšet, že co do ceny a efektivity se jednalo o jednu z nejlepších akcí v historii.

Reprezentace má za sebou tour po Švédsku. Jak netradiční akci hodnotíte?
„Akci jsme si společně s realizačním týmem a hráčkami zhodnotili již při zpáteční cestě trajektem a z naší strany je naprostá spokojenost. A to hned z mnoha pohledů. Tím klíčovým a nejdůležitějším faktorem je sportovní stránka. Ostatně děláme sport, jsme česká reprezentace, a toto by měl být vždy ten nejdůležitější hodnotící faktor. Kvalita zápasů byla nadstandardní, všichni čtyři soupeři k nim přistoupili nesmírně prestižně. Některé zápasy měly navíc i slušnou diváckou návštěvu. S takovýmto stylem hry, na nějž jsme ve Švédsku podle očekávání narazili, jsme schopni se potkat pouze na dvou turnajích série EuroFloorball Tour ročně a následně na mistrovství světa. V domácích podmínkách se pokoušíme takovou hru nasimulovat za pomoci mužských týmů, ale úplně dokonale nahradit ženský top tým nelze.“

Podobný druh přípravy jste absolvovali už s reprezentací juniorek. Můžete oba výjezdy do Švédska porovnat?
„Samozřejmě, podobné jsou, hráli jsme s některými stejnými soupeři i ve stejných halách, ale největším rozdílem je sportovní výkonnost a přístup hráček. Všechny reprezentantky přistoupily k zápasům s naprostou profesionalitou a musím přiznat, že jsem ani na reprezentační úrovni ještě nezažil, že by se úroveň v pěti po sobě jdoucích zápasech dala držet na tak vysoké konstantní úrovni, a to po celou dobu zápasů a u všech hráček!“

Začněme nejprve tím pozitivním. Sám jste se již na webu florbal.cz vyjádřil, že akce byla „perfektní.“ Co vás tak nadchlo?
„Co bylo nejvíc potěšující, to byly naše výkony. Na minulém soustředění jsme se zaměřovali na rychlý přechod do protiútoku a ve všech zápasech jsme ukázali, že to pro mistrovství může být naše nesmírně silná zbraň. Navíc jsme byli i efektivní při zakončení. Nesmírně pozitivní byla také naše hra s míčkem na soupeřově polovině. Dařilo se nám většiny částí zápasů pracovat rychle s míčkem, být kreativní při rozehrávce a přiznám se, že jsem takovýmto stylem český tým ještě hrát neviděl. Navíc jsme byli velice agresivní při tlaku na míček, a to nejenom na naší polovině, ale také při presinku švédské obrany. Soupeřům to dělalo velké problémy, vůbec nebyli na tento styl připraveni. Slova chvály jsme po zápasech slyšeli na naši hru i od našich švédských kolegů, se kterými jsme si zápasy rozebírali. Krátké hodnocení nám zaslali písemně (k nahlédnutí níže, pozn. aut.). A nesmím zapomenout na výkony brankářky Lenky Kubíčkové. Sama před akcí prohlásila, že si jede zvednout před šampionátem sebevědomí, a to, co předváděla, bylo nevídané.“

Akce se zúčastnilo pouze 17 florbalistek, mezi kterými nechyběla například Jana Švecová z Židenic. Včera jste rovněž uvedl, že jste byl spokojen s tím, jak se tyto hráčky, které jsou na hraně reprezentace, prezentovaly. Je to tak, že jste si musel rozšířit svůj seznam?
„Na Janu Švecovou jsme dostali pozitivní reference od jejího trenéra už v průběhu minulé sezony a rozhodli jsme se ji vyzkoušet. Bohužel byla jedinou hráčkou, která se při této akci zranila, a to hned v úvodu prvního zápasu. V týmu ale bylo několik hráček, které využily příležitost ukázat se snad na více než 100%. Můžu tady jmenovat třeba Veroniku Rybičkovou nebo Kamilu Paloncyovou. Ale takto bych se vlastně mohl zastavit u každé z hráček, protože všechny předvedly nadstandardní výkony a ukázaly svým přístupem a kvalitou hry, že chtějí být v týmu pro mistrovství světa a že je pro ně reprezentace důležitá.“

Trenéři soupeřů českou reprezentaci žen chválí

Měl jste čas sledovat také Elišku Krupnovou?
„Eliška hrála jeden zápas za Pixbo a druhý vzájemný duel už za nás. Ale přehlédnout nešla ani v dresu soupeře, a to nejenom proto, že nám vstřelila tři branky. Jsem naprosto přesvědčený o tom, že ve švédské lize bude patřit mezi nejlepší hráčky celé soutěže. Pro její sportovní rozvoj byl tento krok jediným možným. Její hra byla už teď na vysoké úrovni, ale zároveň má v sobě nesmírné rezervy, které by v českém florbalovém prostředí nedokázala plně využít. Je o tom přesvědčený i její současný trenér.“

Do branky byla připravena pouze Lenka Kubíčková, není to škoda? Jak by se řešilo její případné zranění?
„Do Švédska měla odcestovat ještě Hana Ranochová, ale vzhledem ke zdravotním problémům musela svou účast odříct. Lenka Kubíčková je brankářkou, která má nejlepší kondici ze všech českých brankářek. Byli jsme proto přesvědčeni o tom, že zápasy z kondičního pohledu zvládne. Ostatně o všechny hráčky bylo z hlediska suplementů výživy i samotné stravy postaráno nesmírně kvalitně, rozhodně lépe, než na co je většina zvyklá z klubové úrovně. I to je jeden z příspěvků k tomu, aby hráčky mohly předvádět kvalitní výkony. Když se ještě vrátím k Lence – na mistrovství světa bude většina tíhy ležet na jedné brankářce. Veškerý tlak bude navíc neporovnatelný. Lenka předvedla, že je schopná se této výzvě postavit. Pokud by došlo k zranění, byli jsme domluveni na zapůjčení brankářky soupeřem.“

Právě počet florbalistek je jednou z věcí, kterou kritizují vaši oponenti. Proč vlastně do Švédska neodjela klasická sestava, tedy zhruba 20 florbalistek do pole a 2, 3 brankářky?
„V nominaci bylo 24 hráček. Některé se z akce omluvily ze zdravotních, pár z pracovních důvodů. Omluvenky chodily v různém období, některé těsně před akcí. To, zda všechny omluvenky měly relevantní důvod, nechávám na svědomí každého. Každá hráčka má samozřejmě právo nominaci odmítnout, ať je to její rozhodnutí, nebo rozhodnutí učiněné pod tlakem klubu. A samozřejmě je také právem reprezentačního realizačního týmu hráčku nominovat či nenominovat na reprezentační akce včetně mistrovství světa. Musíme přiznat, že tato akce pravděpodobně poznamená připravovanou předběžnou nominaci na mistrovství světa. Ne z pohledu těch, které akci odmítly, ale z pohledu toho, že nominované hráčky dokázaly držet herně pospolu a spoluvytvořit tým, který ani v těžkých podmínkách nefňukal, plnil si své povinnosti na hřišti i mimo něj a bojoval do posledního střídání – tedy choval se přesně tak, jak plánujeme působit na náročném programu MS.“

Ani v bojových podmínkách neušly hráčky taktické přípravě.

Druhým a zřejmě hlavním bodem kritiky je termín konání akce, na kterou navazuje Czech Open, jenž je pro kluby vrcholem přípravného období a bezprostředně před jeho konáním nemají k dispozici klíčové hráčky. Jaké je podle Vás řešení této kolize do budoucna?
„Kluby si hájí své klubové zájmy, reprezentace si hájí své reprezentační zájmy a je to tak v pořádku.
Jednalo se o reprezentační akci, která byla schválena reprezentační komisí, termínová listina byla schválena výkonným výborem a výkonný výbor navíc této akci udělil mimořádnou finanční dotaci. Kluby a hráčky byly o této akci poprvé informováni v lednu 2014, tedy před rokem a půl. To jsou fakta. Domníváme se, že termín je správný – vždyť je více než pět týdnů před startem extraligy a nějakých sedm měsíců před play-off! Ať se na mě nikdo nezlobí, ale turnaj Czech Open je přípravným, byť prestižním, turnajem na sezonu. Pro řadu týmů je první herní akcí, řada hráčů týmů teprve začíná na hokejce, zkouší se noví hráči, složení pětek, herní systémy. Hrací čas je navíc 2 x 20 minut hrubého času, hraje se víc zápasů denně a tak dále… Přijde mi, že zatímco zahraniční týmy se do Prahy jedou právě připravovat na sezonu, my považujeme akci za mistrovství světa. A pokud bychom se na to podívali ze sportovního pohledu, tak pokud hráčky přicestovaly v pondělí brzo ráno do České republiky a odpočinuly si – dospaly se po cestování, v úterý podstoupily aktivní regeneraci, ve středu měly volno, tak nemám strach o to, že by od čtvrtečního startu Czech Open nepodaly kvalitní výkony. Navíc takto kvalitní přípravu, kterou podstoupily v rámci přípravných zápasů ve Švédsku, teď přece mohou zúročit v dresech svých domácích klubů. Ale kdo chce akci kritizovat, tak si najde vždy nějaký důvod, zvlášť v českém ženském florbalovém prostředí.“

Poslední velkou výtkou jsou pionýrské podmínky, ve kterých hráčky přebývaly, hlavně ve spojení s cestováním. Je to tak, že jste chtěli vidět, jak hráčky zareagují na netypické prostředí, které je vzdálené tomu hotelovému? Dá se zde mluvit o určitém teambouldingu?
„Pokud chcete odehrát kvalitní zápasy, musíte cestovat. A Švédsko je jedinou možnou volbou – kvalitou i vzdáleností. To je prostě fakt. Navíc vzdálenost cestování je značně hypotetická věc. Když zůstaneme ve Švédsku, tak například Dalen, sídlící v Umeå, cestuje na zápasy do Gothenburgu, Varbergu nebo Helsingborgu v rozmezí 1000 – 1200 kilometrů. Z hlediska zajištění stravování můžeme určitě hovořit o kvalitě vyšší, než kterou bychom dostali v některých hotelích. Sami si totiž takto můžeme lépe určit, co hráčky budou jíst, přizpůsobit stravu a čas jídla aktuálním podmínkám. Rozmanitost a pestrost navíc byla na vysoké úrovni. Za jediný diskonfort považuji ubytování ve spacích pytlech a na matračkách, karimatkách. Společné ubytování má oproti hotelovému ale několik pozitiv. Tím největším je to, že je tým stále pohromadě. Na reprezentačních akcích přijedete na hotel, hráčky jsou většinou po dvou na pokojích, sejdou se společně až na jídlo nebo zápas, jinak spolu nejsou v kontaktu. Takto ale spolu musí víc komunikovat, vytváří se neformální vazby, které jsou pro fungování týmu na hřišti často klíčovější než to, jaký systém zrovna hrajete. A jak jsme mohli zpovzdálí sledovat, splnilo to svůj účel. Takto vytvořený a fungující tým na mistrovství světa uspět může. Skupinka hráčů / hráček, která se jenom sejde, vezme na sebe reprezentační dres, je odsouzena k nezdaru. Ale upřímně, vraťme se znovu na začátek rozhovoru – tím nejdůležitějším hlediskem je pro nás sportovní stránka a sportovní přínos akce. A podívejme se na další sporty – mladí hokejisté jezdí na soustředění a zápasy do zahraničí, včetně zámoří, protože vědí, že musí hrát proti lepším hráčům. V úterý například vyšel moc zajímavý článek po MS v plavání, kde čeští reprezentanti neuspěli. Jedním z důvodů je, že nemají kontakt při tréninku se světem. Jeden z hlasů říká: ‚Češi navíc pochopili, že jedině ve světě se naučí plavat jako světová špička.‘ V naší malé české kotlině jsme ve florbale získali pocit, že už jsme nejlepší, ale není to pravda. A právě takovéto akce nás mohou mezi nejlepší posunout. A ještě jedna perlička – v minulém týdnu měla soustředění švédská a švýcarská reprezentace mužů. Takže stejný termín. Domnívám se, že podobnou cestou přípravy v zahraničí bychom měli jít i s dalšími reprezentačními týmy.“

Florbalovým prostředím prolétla informace o tom, že tato akce stála zhruba čtvrt milionu. Mnozí říkají, že je to málo muziky za hodně peněz a navrhují, ať reprezentace hraje přátelská utkání proti elitním českým juniorským a dorosteneckým týmům.
„Znovu opakuji – jednalo se o reprezentační akci, která byla schválena reprezentační komisí, termínová listina byla schválena výkonným výborem a výkonný výbor navíc na tuto akci udělil mimořádnou finanční dotaci. Tedy byla schválena vedením florbalové unie, které si florbalové prostředí volí. Pokud si mohu dovolit jeden názor – tak toto jsou možná nejefektivněji vynaložené finanční prostředky z pohledu přínosu, tedy kvality v poměru s cenou. Pokud se někdo zmiňuje o tom, že „málo muziky za hodně peněz“, tak je zcela mimo finanční a sportovní realitu.“

Hlavní trenér si pochvaloval, že hráčky byly spolu nejen při jídle.

V rozhovoru po turnaji série EFT ve Švýcarsku jste uvedl, že podobnou akci plánujete na září, kdy se reprezentace nebude účastnit Polish Open. Je to tak, že jste se snažil obohatit hráčky o další novou zkušenost a razíte cestu kombinace obou způsobů přípravy?
„Na turnaj Polish Open nepojedeme z důvodu nízké kvality soupeřů. Týden před začátkem extraligy jsme se navíc rozhodli s hráčkami necestovat do zahraničí. V domácích podmínkách se proto utkáme se slovenskou reprezentací žen, dvěma mužskými týmy a jedním juniorským. Chceme tak simulovat různou úroveň soupeřů. Bohužel, s kvalitním ženským týmem se utkáme až bezprostředně před MS, tedy na turnaji EFT.“

Na závěr trochu odbočíme od výjezdu do Švédska. Veřejně jste se ještě nevyjádřil k přestupům, které v letní přestávce absolvovaly hráčky reprezentačního kádru. Pomohou reprezentaci odchody Urbánkové, Krupnové, Ratajové, Sládečkové a Koníčkové do Skandinávie?
„Osobně jsem z těchto odchodů nadšený. Z hlediska lidského i sportovního pohledu by to měl být přínos pro všechny uvedené hráčky. Všechny navíc byly osloveny špičkovými týmy. České klubové prostředí už pochopitelně bylo těmto hráčkám malé a pro jejich další sportovní rozvoj bylo nezbytné, aby do zahraničí odešly. Bude samozřejmě důležité, jak se zvládnou adaptovat na atypické severské prostředí, ale všechny mají potenciál k tomu, aby patřily mezi nejlepší hráčky v soutěžích. Moc se těším, jak získané zkušenosti dokáží následně prodat v reprezentačním dresu. Rozhodně ale mají jejich kroky mou plnou důvěru a držím jim palce.“

A ještě jeden zajímavý přestup. V minulosti jste se vyjádřil, že Vás zajímá, jak Vítkovice vyřeší otázku souboje Hany Ranochové a Lenky Kubíčkové, dvou reprezentačních brankářek, o místo jedničky, přičemž to podle Vás byla situace, která musí být řešena. Jenže, vyřešil ji odchod Ranochové na Chodov? Nestalo se spíše to, že tentýž problém, tedy dvě nadprůměrné brankářky na jedno místo v brance, budou muset řešit na Chodově?
„Z pohledu Hany Ranochové to problém nevyřešilo. Z pohledu Lenky Kubíčkové ano.“

Autor: Michal Dannhofer