Minulé prázdniny se vydal popularizovat florbal do Koreje a hned dostal nabídku trénovat místní národní tým na Mistrovství světa. Ani letos kouč sparťanských juniorů Michael Blažík nezahálel. V létě odjel na tři týdny do Číny, kde pořádal kempy pro mladé florbalisty. Jaký je rozdíl mezi oběma asijskými zeměmi? A stane se podle něj Čína někdy florbalovou velmocí? Nejen to mladý trenér prozradil v rozhovoru pro web Florbal.cz.
Čína zatím nemá ani vlastní plnohodnotný národní florbalový tým. Jak tě vůbec napadlo vycestovat zrovna tam a spojit to s florbalem?
„Jsem stále ještě student, a proto si v létě můžu dopřát luxusu prázdnin. Mé studium už spěje ke konci a to znamená, že jich už moc nebude. Nechtěl jsem jedny z posledních prázdnin promarnit a tak jsem se rozhodl vydat opět do světa. Čína jako země mě vždy lákala, ale až poté, co jsem ji navštívil, jsem zjistil, jak málo toho o ní vím. A při mém loňském angažmá u korejského nároďáku jsem si v Asii trochu vybudoval jméno. Kontaktoval jsem CFD (China Floorball Development Center) a nabídl jim svou pomoc při rozvoji florbalu v Číně. Docela rychle jsme se domluvili a bylo mi dokonce nabídnuto, abych zůstal déle než jen na pár týdnů, třeba i na rok. To jsem ale vzhledem ke svým studijním povinnostem a práci ve Spartě nemohl přijmout.“
Jaké byly hlavní rozdíly mezi Čínou a Koreou, ať už se týkaly běžného života nebo konkrétně florbalu?
„Upřímně řečeno, naivně jsem si myslel, že život v Číně bude tomu v Koreji velice podobný, ale naprosto jsem se mýlil. Korea je sice jedna z technologicky nejvyspělejších zemí světa, ale společnost je tam velice konzervativní, silně lpící na tradicích. To Čína je opakem. Rozvojová země, kde se jde za každou cenu co největšími kroky kupředu a nepřemýšlí se o úskalích, která to může přinášet. Florbal je v Číně v úplně jiné pozici. V Koreji už je zaběhnutý, Korejská florbalová federace funguje přes deset let a florbal si získal své pevné místo na školách. To Číňané jsou úplně na začátku. Nejsou ještě plnohodnotným členem IFF a tak jediná akce, které se zatím jejich národní tým účastnil, bylo Univerzitní mistrovství světa. Většina lidí tam stále netuší, co florbal je, a proto se teď zaměřují zejména na propagaci – hlavně přes učitele tělocviku a kempy pro děti, jejichž příprava byla mou hlavní náplní.“
Čínské děti se na tréninku rozhodně nenudili.
Pociťoval jsi nějak na vlastní kůži přítomnost totalitního režimu v zemi?
„V žádném případě jsem se necítil nějak omezen v tom, co můžu dělat nebo říkat. Spíše to má jinou podobu, například zablokované internetové stránky, jako třeba Facebook či Google, na které se nepřipojíte, nebo všudypřítomné příslušníky bezpečnostních složek. Ať už se jedná o policisty, vojáky, nebo hlídače v metru. Skoro ke všemu jako cizinec potřebujete pas – od výměny peněz, přes vyhlídku na mrakodrap, až po lístky na vlak. Když jsem se bavil s mladými Číňany, překvapila mne jejich otevřenost, ale zároveň to, že mají trochu zatemněnou mysl v otázkách politiky. Ve zkratce se řídí heslem: ,Proč bychom měli chodit k volbám, když vše funguje?‘.“
Jak dlouho myslíš že bude trvat, než se čínský florbal dostane alespoň na úroveň korejského?
„Číňané mají obrovskou výhodu v počtu cizinců žijících v jejich zemi. V Šanghaji, kde jsem pobýval, je údajně okolo 2000 švédských rodin a jsou zde třeba jeden ryze švédský a jeden ryze finský florbalový tým. Měl jsem možnost se s nimi setkat a rozhodně jsou to kvalitní hráči. Kapitán švédského týmu hrál v juniorských reprezentačních výběrech společně s Henrikem Quistem nebo Karlem-Johanem Iraeusem (známějším pod dřívějším příjmením Nilsson – poznámka autora). Korejci takovou možnost konfrontace nemají a na úroveň jejich špičkových hráčů to má velký vliv. Netuším za jak dlouho, ale je velice pravděpodobné, že Číňané jednou Korejce ve florbalu předeženou. Jednak díky cizincům, jednak díky neuvěřitelným lidským zdrojům a zvláště pak díky více individuální mentalitě.“
A podaří se někdy Číně podle tebe dohnat (třeba díky bohatým lidským i finančním zdrojům) světovou špičku? Kdy odhaduješ, že bychom vidět například prvního Číňana ve švédské Superlize nebo alespoň v naší extralize?
„Upřímně nevěřím, že by asijské týmy někdy mohly dohnat evropskou špičku. Máme vůči nim úplně jiné podmínky. Ať už lepší fyzické předpoklady, sportovní zázemí nebo mentalitu vhodnější pro tento sport. Samozřejmě, že se objeví výjimky a někteří hráči to budou v Evropě zkoušet. Už dnes vidím v Koreji hráče, kteří by mohli mít na to se stabilně prosazovat v české extralize při její současné úrovni. Švédsko je ale trochu jiný oříšek. Už jen proto, že i nejlepší Češi se tam ne vždy prosadí. Spíše bych to viděl tak, že si florbal v Asii půjde svou cestou a sem tam vyšle pár dobrodruhů na Starý kontinent nabrat zkušenosti.“
Florbalová přednáška pro malé Číňany.
Z tvého pobytu v Koreji vyplynula nabídka trénovat národní tým na MS. Domluvil ses na nějakém pokračování spolupráce i v Číně?
„Číňané o mne opravdu dost stáli a přemlouvají mne, abych se k nim vydal na delší dobu příští rok po svém plánovaném ukončení studia. Zatím to ale vůbec neřeším a soustředím se hlavně na svůj sparťanský juniorský tým, se kterým bychom chtěli letos dojít daleko. Nabídka na trénování národního týmu sice padla, ale bylo to na jednom večírku, takže bych tomu nepřikládal tak velkou váhu. Ale pokud by se Číňané příští rok účastnili Univerziády v Portugalsku, určitě bych jim rád vypomohl alespoň v roli konzultanta.“
Jako jakýsi „florbalový misionář“ jsi navštívil nejdříve Koreu a teď Čínu, s Pavlem Polakovičem ses podílel na tuzemském programu výpravy z Izraele. Chystáš něco dalšího? Můžeš prozradit kde?
„Chystám opravdu hodně věcí. S Čínou spolupracuji i nadále a utvářím pro ně koncept rozvoje mládeže. Někdy v říjnu se chystá i jejich návštěva v Česku. Chtějí se blíže seznámit s tím, jak funguje český florbal a jak se trénuje mládež a elitní týmy ve Spartě. Zároveň po rozlosování kvalifikace na MS 2016 řešíme případnou další spolupráci s Korejským národním týmem. Přispět by tomu mohl fakt, že před necelými dvěma týdny do Česka přiletěl mladý korejský talent, který je zde čistě kvůli florbalu a právě Pavel Polakovič ho teď jako hlavní trenér testuje v divizním týmu Athletics Praha. Co jsem ho měl možnost vidět, tak je to opravdu talentovaný kluk. Mohl by možná skončit i o pár soutěží výše než v divizi. Budu na jeho rozvoji pracovat a uvidíme, jestli se třeba nestane prvním asijským hráčem, který okusí českou extraligu.“
Foto ze zápasu sparťanských starších žáků proti izraelskému výběru.
O prvním korejském hráči v českých florbalových soutěžích se dočtete na našem serveru již brzy!
Foto: Archiv Michaela Blažíka
Autor: Redakce Florbal.cz
