Noél Alm Johansson. Pětačtyřicetiletý kouč původem z Filipín se v létě chopil trenérského kormidla v jednom z největších současných klubů ženského florbalu – KAIS Mora. Měl těžkou pozici, z týmu odešlo několik opor, přesto první úkol – získat zlato na Poháru mistryň – zvládl. V rozhovoru přiznal, že si trénování v Moře velmi užívá.
Ve své domovině tento velký sympaťák malé postavy příliš nepobyl. „Když jsem měl 6 týdnů, adoptovala mě má rodina ze švédské Uppsaly a na začátku 90. let minulého století jsem začal hrát s kamarády v menším klubu florbal. Zůstal jsem u něj a teď je to tak, že trénuji nějakých 15 let na nejvyšší úrovni,“ popisuje Johansson. „Byla to cesta,“ směje se.
Filipíny jsou zatím na úplném počátku florbalového vývoje. Podaří se jim jednou mít fungující strukturu a třeba také národní tým? „Doufám v to. Na Filipínách jsou dva, tři kluby. A vím, že tam bylo pár švédských klubů za účelem propagace florbalu,“ doufá kouč Mory. „Věřím, že jednou přijedu na Filipíny a budu tam moci udělat něco pro tamní florbal,“ přeje si.
Zatím se ale věnuje naplno Moře, do které nepřišel ve snadné pozici. Jeho předchůdce Roger Jonsson s týmem vyhrál titul, navíc odešlo několik opor. „Opravdu si to užívám. Mora je aktuálně nejlepší tým na světě a je pocta být součástí této asociace,“ nedělá si ale Johansson těžkou hlavu.
Navíc patří k těm trenérům, kteří ženský florbal preferují. „Trénoval jsem jak muže, tak ženy a strašně si to užívám, dávám do toho hodně energie, ale mnohem víc jí dostávám zpět. Ale trénovat ženy je lepší,“ pochvaluje si.
Jeho svěřenkyní je nově také Tereza Urbánková. „Je to velká hráčka. Užíváme si tu možnost, že přišla do našeho týmu a jsme za to moc rádi. Zatím zapadá velmi dobře a uvidíme, jak si povede v budoucnu,“ uzavírá Noél Alm Johansson.
Autor: Michal Dannhofer
