Florbal v Čechách opravdu už definitivně a oficiálně přestoupil do doby druhé generace. V národním týmu mužů totiž vůbec poprvé nastoupil syn bývalého reprezentanta. Marek Beneš si odbyl křest v duelu se Švédskem a ve svých osmnácti letech naznačil, že mládí má potenciál.
Ano, Češi prohráli 1:9, ale mladý univerzál ze střešovického Tatranu nezklamal. Chválili ho trenéři i experti a diváky potěšil hlavně nebojácností. Na to, že hrál první utkání, tak si toho dovoloval opravdu dost a byl jednoznačně nejkreativnějším obráncem na české straně.
V juniorském týmu si Marek Beneš zahrál na mistrovství světa a přivezl si domů bronz. Když dnes ale porovnává rozdíly mezi pojetím hry mezi 19letými a dospělými, přiznává, že jde o velkou změnu.
„V tu dobu, co jsem hrál juniorskou reprezentaci, tak mi to přišlo stejné. Ale kdybych se teď vrátil do juniorů, tak je to obrovský rozdíl. Nejsem na to tempo zvyklý, není to žádná sranda. Ale myslím, že se tomu dá přizpůsobit. Navíc to bylo proti nejlepšímu týmu, proti kterému se dá hrát,“ vyprávěl po svém reprezentačním křestu.
Nerozhodilo ho tak ani to, že ho hala vítala jako člena elitní formace. A premiéra to nebyla malá. Vždyť společně s Matějem Jendrišákem a Jiřím Curneyem byli v první pětce hned tři nováčci. „Ani mě to nepřekvapilo. Ty lajny tady v nároďáku nejsou udělané podle toho, která je první a která třetí. Jsou všechny vyrovnané. Takže na tom nezáleží. Trénovali jsme spolu a myslím, že jsme si sedli. Nebylo to snad špatný,“ soudí Marek Beneš.
Na tribuně haly na Vodově ulici nemohl chybět ani jeho táta. Luděk Beneš byl v roce 1998 dokonce kapitánem reprezentace na mistrovství světa. A hrálo se paradoxně na vedlejší hale. Že by ale synovi nějak radil, to mladý florbalista odmítá: „Táta co mi říkal? Ne, nic. Vůbec. Já se s ním o florbale ani moc nebavím. Ale samozřejmě, že jsme se tady potkali. Pozdravil jsem se s ním a šlo se hrát.“
MS 1998: Jaroslav Marks, Luděk Beneš, Martin Eriksson, Martin Sedláček, Karel Pekař, Petr Harapát, Radek Jonáš, Michal Rohel, Mats Johansson, Daniel Folta, Ctibor Pechlát. Foto: Český florbal
Ale aniž by mu táta radil, odehrál zápas velmi sympaticky, i když si může vyčítat jeden inkasovaný gól, kdy se až příliš odvážně pustil na zteč. Ale nominace na post obránce byla pro Marka Beneše trochu změnou. „Já v obraně teď tak často nehraju a musím říct, že na to nejsem moc zvyklý. Občas z toho pramení i nějaká chyba. Na druhou stranu mě baví chodit do protiútoků a brejků, takže když je balón na hokejkách a útočí se, tak mě to baví mnohem víc. Třeba druhá třetina byla v tomhle ohledu špatná…“
Prohra o osm gólů pak samozřejmě mrzela. „Šlo určitě líp zakončovat a celé to tak nějak odehrát. I když myslím, že jsme hráli fakt docela dobře. Jenže ti Švédové jsou v zakončení někde jinde. Byla to škola produktivity,“ myslí si Marek Beneš.
Autor: Tomáš Rambousek
