Do velkého florbalu ho přivedly Vítkovice. Na Dubině se během pár sezon vypracoval v jednu z ústředních postav a před turnajem EFT v Brně se dočkal možná nečekané, ale zřejmě zasloužené nominace do reprezentace. Jan Šebesta prožil premiéru v duelu s Finy a rozhodně se neztratil. Byl jedním z nejlepších českých hráčů na hřišti.
„Já jsem do toho vstupoval úplně v pohodě. Věděl jsem, že ten start přijde. Byl jsem vyrovnaný a snažil jsem se odvést co nejvíc,“ vyprávěl po utkání.
Ano, jeho pojetí hry se do vítkovické formace opravdu hodilo. Přinesl důraz a bojovnost a ocitl se ve dvou velkých šancích. Právě poté, co jeho hůl zablokoval Jonas Pylsy, mohl Martin Tokoš ukázat své umění při samostatných nájezdech. Už při verdiktu sudích ale Šebesta zaťal pěst a měl radost, jako by sám skóroval.
„Já jsem měl radost. Věděl jsem, že ten Fin mi dal klasickou závoru a byl z toho nájezd. Toky ho dal, takže jsme vybojovali gól. Byl to plusový bod,“ těšilo vítkovického bojovníka.
Vítkovická ekipa v reprezentaci. Foto. Martin Flousek, Český florbal
Ano, bylo snad logické, že křest si odbyl mezi hráči, kteří prošli stejným klubem. I když v kabině na Dubině se se Tomašíkem, Tokošem nebo Suchánkem vlastně nikdy nepotkal. „Ne ne, přišel jsem až sezonu po tom, co odešli do zahraničí. Ani jednoho jsem nezažil. Ani Slaďáka (Tomáš Sladký, pozn. red.). Ale jasně, byl jsem rád, že hraju s nimi. Rozumíme si v šatně, na hotelu, dokážeme si všechno říct, jsme prostě Ostraváci,“ usmíval se novic.
A nejvíce poslouchal právě kapitána týmu Tomáše Sladkého. „U těch kluků je znát, že toho mají hodně odehrané i v repre a zahraničí. Takže jsem se snažil držet pokynů, co mi dával Slaďák,“ říkal Jan Šebesta.
tatu Väänänen a Jan Šebesta. Foto. Martin Flousek, Český florbal
Na reprezentační premiéru bude vzpomínat nejen proto, že vybojoval nájezd a po jeho nebezpečné střele po rychlém kontru vítkovické formace fantastičtí diváci jen zahučeli. „Já si toho obrovsky vážím a bylo mi jedno, jestli nastoupím proti Švédsku nebo Finsku. Přijel jsem získávat zkušenosti, snažím se hrát svoji hru, co nejvíc makat. Myslím, že jsem tam nechal to, co umím. Asi mám na víc, ale jsem nesmírně rád za šanci,“ přiznal.
Dle předvedeného výkonu je pravděpodobné, že šanci dostane i příště. Hráč jeho typu, bojovník s obrovským fyzickým fondem, který nevypustí jediný souboj, totiž týmu chyběl jako sůl.
Autor: Tomáš Rambousek
