Holky udělaly obrovský posun v psychice, říká kouč juniorek Nesměrák

Ženská reprezentace na turnaji série Euro Floorball Tour ve finském Tampere nepřesvědčila, ta juniorská naopak potěšila. Svěřenkyně Lukáše Nesměráka a Karin Vavrečkové skončily na druhém místě, když dokázaly porazit jak Švýcarky, tak po nájezdech také Finky. A to přitom podle slov trenéra hrají teprve na 60% toho, co by mohly předvést.

Pane trenére, druhé místo na turnaji série Euro Floorball Tour je velký úspěch. Jak akci hodnotíte?
„Hodnotím ji samozřejmě pozitivně. Výsledkově dopadl turnaj trošku podle mého očekávání, i když se to může zdát příliš optimistické. Předpokládali jsme, že jsme nyní schopni s těmito soupeři hrát lepší zápasy. Důvodem je to, že s holkami už druhý rok pracujeme a své práci věříme. Potkali jsme konečně Finky a Švédky, které jsou stejně staré jako naše děvčata. Na minulém EFT v Praze jsme se totiž potkali se severskými hráčkami z minulého cyklu. Navíc Finky hrály před domácím publikem a proto byly nervózní stejně jako naše holky.

Na druhé straně je nutné oddělit herní stránku od stránky výsledkové. Jsme tak na 60% toho, co bychom mohli hrát. Dělá nám problémy přechodová fáze, souboje 1 na 1 a především rychlost. Všechny týmy se do šampionátu v Kanadě ještě hodně zlepší. Totéž máme ale v plánu i my. Je důležité, že nejsme na vrcholu našich schopností, ale máme ještě skryté rezervy. Už nyní se na soupeře připravujeme tak, abychom byli schopni je na mistrovství překvapit. Výsledky a umístění tedy nepřeceňujeme. I samy holky při závěrečném hodnocení připustily, že to nebylo zdaleka ideální. Na druhé straně jsme například zápas se Švýcarkami vyhráli, přestože se nám nic nedařilo. To ukazuje naši velkou sílu.“

Ve všech utkáních jste byli vyrovnaným soupeřem, včetně utkání se Švédskem. Kde udělaly hráčky největší posun vpřed?
„U holek je velkou součástí jejich hry psychika. Dobrý trenér pro ženský tým musí být velký psycholog. A právě psychika je místo, kde se holky hodně posunuly. Do všech zápasů jsme šli s tím, že je jdeme vyhrát. Učíme holky, že zápas začíná už na rozcvičce. Soupeř vás vnímá i když jste na druhé straně hřiště a zápas ještě nezačal. Na rozcvičce jsme o 100% více slyšet než před rokem. Když šly holky na zápas, bylo je slyšet už z chodby. Celou cestu do haly, a že byla dlouhá, zpívaly a tím ukazovaly Švédkám, Finkám i Švýcarkám, že se jich nebojí. V posledním zápase pak zpívaly jako jeden tým i hymnu. To jsem nikdy u žádného reprezentačního týmu nezažil. Výsledkem pak je, že jsme ve všech třech zápasech vstřelili první gól, protože jsme byli připravení. Další činností, ve které se posunuly, je hra na malém prostoru, které se věnujeme už od Czech Open. Byli jsme schopni napadat i Švédky za jejich brankou a odebírat jim zde míčky.“

Při hodnocení turnaje zaznívá ze všech stran jako největší klad týmu to, že prakticky celý již nastupuje v nejvyšší ženské soutěži. Je to skutečně ta největší přednost?
„Napočítal jsem 12 holek z 20, které nepravidelně nastupují v ženské extralize. Určitě to není málo, ale je to způsobeno především systémem soutěže. Ten extrémně vyčerpává starší hráčky, které takový nápor nezvládnou. Tím se pak nepřirozeně uvolní místo pro juniorky. Pro nás je to možná výhoda, ale nemyslím si, že by to bylo správně. Problémem pak je, že jsou juniorky přetížené a nestíhají regenerovat. Je začátek soutěže a už jsou strašně unavené. Osobně bych největší předností nazval týmovou soudržnost, cílevědomost a podporu jedna druhé. Pro holky existuje jen výhra týmu. Navíc jsou schopné opravdu bojovat a jít hlavou proti zdi.“

Je to klišé, ale co ještě chybí týmu k tomu, aby se vyrovnal Švédkám?
„Chybí nám určitě větší rychlost s míčkem i bez něj. Musíme sprintovat ihned po změně herní situace. Naše holky první tři kroky ‚zkoumají terén‘ a pak teprve sprintují. Jenže Švédky už v tu chvíli mají tři kroky náskok. V zápase s nimi jsme výborně bránili. Ony pak prostě dostaly příkaz naše hráčky přeběhat v soubojích 1 na 1, protože si s námi nevěděly rady. Dělalo nám to velké problémy.

Dalším nedostatkem je předržování míčků při brejkových situacích. Holky jsou zvyklé si míček pomazlit, srovnat na čepel a v tu chvíli už jej nemají. Neumíme posouvat míček dopředu v jeho neideálním postavení na holi. Když nám skáče nebo jej máme na dlouhou hůl, na bekhendu apod. Ale už na to máme s Karin Vavrečkovou něco připraveno, takže věřím, že to zlepšíme.“

Jednalo se o poslední vzájemné měření sil mezi Švédskem, Finskem, Švýcarskem a Českou republikou. Kde a jak budete nyní hledat kvalitní soupeře?
„Do mistrovství světa potkáme možná pouze Švýcarky na únorovém Polish Cupu. I proto jsme chtěli hrát například se Švédskem až do konce aktivně a ne na ‚přijatelný výsledek.‘ Potřebovali jsme materiál, který použijeme na přípravu na tyto soupeře.

Cítíme spíše potřebu hrát teď se slabšími soupeři, abychom se na ně byli schopni připravit pro MS. I proto vítáme naši účast na Polish Cupu, kde se utkáme třeba s Polskem, které máme na mistrovství ve skupině. Nechceme se soustředit na silné soupeře a pak být překvapeni z utrápeného prvního zápasu s Polskem. I tam se dá prohrát váš sen na šampionátu.

Jako silnější soupeře tedy nejpravděpodobněji zvolíme ženskou reprezentaci, jejíž nabídku ‚sparingpartnera‘ velmi vítáme. Možná oslovíme i nějaké chlapecké týmy.“

Autor: Michal Dannhofer