Ženská reprezentace nenechala v Tampere tři týdny před mistrovstvím světa pozitivní dojem. Druhý turnaj série Euro Floorball Tour odehrála bez bodu, navíc se ukázalo, že má obrovské problémy s rozehrávkou. To přiznává také trenér Miroslav Janovský, který ale svému týmu věří a v obsáhlém rozhovoru se snaží analyzovat situaci.
Pane trenére, reprezentace žen má za sebou poslední turnaj série Euro Floorball Tour před mistrovstvím světa. Jak jej hodnotíte?
„Turnaj nám ukázal aktuální připravenost jednotlivých týmů a hráček přibližně měsíc před MS. Když se podíváme na rozložení sil, tak Švédky v současné době hrají jiný sport než my. My jsme od nich dostali devět branek, Švýcarky dvanáct a Finky sedm. Rozdíl je opravdu obrovský snad ve všech činnostech. Pokud se někomu zdálo, že jejich náskok pomalu stahujeme, tak to není pravda. Jsme schopni s nimi zahrát rovnější zápas pouze ve chvíli, kdy zahrajeme naprostou týmovou hranu v obraně, proměníme tři čtyři rychlé protiútoky, neděláme chyby při rozehrávce, skvěle nám zachytá brankářka a ještě jim v danou chvíli zápas nesmí sednout. To je prostě realita. Zatím musíme v zápasech s nimi spoléhat na všechny tyto atributy, které jsem zmínil. Florbalové hnutí by si mělo říct, co děláme špatně. Je zajímavé, že samotné hráčky dokáží většinu neduhů, i organizačně -systémových, pojmenovat. Finky udělaly před domácím šampionátem obrovský kus práce a stylem hry se snaží přiblížit Švédsku. Obrovský posun udělaly v pohybu, důrazu a tvrdosti, jsou velice dobře organizované v obraně. Oproti severskému rivalovi ovšem zaostávají, pro nás naštěstí, v ještě rychlejší kombinační hře a dovednostní úrovni. Dá se s nimi hrát, ale musíme na ně být opravdu perfektně připraveni. Švýcarky jsou na tom velice podobně jako my – severský vlak prostě ujíždí oběma týmům.“
Po oznámení losu mistrovství světa, který přisoudil Švédsko do základní skupiny, se mluvilo o tom, že cílem je postoupit do finále a udělat pro to maximum. Je tým schopný zahrát zmíněnou „hranu“ právě v semifinále, kde půjde o všechno?
„Tento cíl zůstává stejný a nemůže být od nás ani od hráček jiný. Naším společným cílem je právě předvést nejlepší výkon v klíčovém zápase, ve kterém se bude rozhodovat o medaili. K tomu směřujeme naše společné dvouleté úsilí. Ale samozřejmě se tam nejdříve musíme dostat.“ (usměje se)
Stejně jako v dubnu ze Švýcarska, tak také nyní se reprezentace vrací bez bodu, navíc Finkám nedala branku a připsala si jen sedm střel. V čem byl základní ofenzivní problém?
„Je to náš problém, ale je složitější. Proti Finsku a Švédsku nejsme moc schopni kombinovat na soupeřově polovině, protože tyto týmy na nás vytváří takový tlak, že máme velký problém míčky byť jenom posouvat do volných prostorů. Zkrátka způsob, jakým dříve hrály Švédky v obraně, předvádí nyní i Finky. Bohužel jsme k tomu nebyli dostatečně produktivní ani z rychlých protiútoků, kdy jsme často finální situace řešili nevhodným způsobem. My máme prostě problém v úrovni florbalových dovedností – s technikou, máme problém s pohybem a máme problém s tvrdostí soupeřů, na kterou nejsme připraveni. Co ostatně můžeme čekat, když se podíváme na to, jakým stylem se hraje česká soutěž, v porovnání se severskými? Hráčky samy si stěžují, že pokud se o tento důrazný a tvrdý styl, kterým se současný florbal hraje, pokusí v zápasech, tak jsou okamžitě doma vylučované. Náš trend pískání je přizpůsoben ochraně slabších hráček, které na to fyzicky a silově nemají. Ale my se to naučit musíme a můžeme. Důkazem jsou hráčky, které odešly do zahraničí, a najednou jsou po ‚blbých‘ třech měsících schopné hrát stejným stylem jako jejich soupeřky. A není to jenom v tvrdosti – jsou schopné rychleji pracovat s míčkem, střelecké situace řeší jednodušším a optimálnějším způsobem a tak bychom mohli pokračovat.“
Ještě k utkání s Finskem. Před turnajem jste se vyjádřil, že chcete nasbírat informace. Jenže Finky, potenciální soupeř v semifinále, do utkání nastoupily bez obránkyň Kyppilä, Eskelinen, jen část odehrála Elina Kujala, Karoliina Kujala nebyla v nominaci a Eliisa Alanko je zraněná. Přitom to jsou všechno hráčky, kterým by konečná nominace neměla uniknout. Podařilo se tedy získat nějaké informace?
„Informací o hře soupeřů jsme určitě získali dost. Finky některé hráčky pošetřily, to si samozřejmě uvědomujeme. Styl hry ale nezmění. Podobné je to i u ostatních soupeřů. Máme navíc materiály z celého cyklu, takže při přípravě na zápasy nepracujeme pouze s údaji z posledních zápasů.“
Společným jmenovatelem porážek byla špatná rozehrávka a individuální chyby na vlastní polovině, které například zapříčinily dvě rozdílové branky v utkání se Švýcarskem. Vím, že původně jste se chtěl na podzim zaměřit na útočnou fázi, přesto, změní se kvůli tomu nějak program závěrečného soustředění?
„Rozehrávka nám v současné době dělá skutečně velké starosti. Máme problém s úrovní dovednostní připravenosti, v kombinaci i s tím, že prostě nejsme zvyklí rozehrávat do zatažené obrany. Zkrátka klasický český ženský ‚Stiga‘ florbal, který delším rozehrávkám nevoní a neučí je.“
Eliška Krupnová toho na turnaji příliš nenahrála, přitom by měla patřit k oporám reprezentace. Přijela do Tampere zraněná nebo se jednalo o taktický tah?
„Eliška si dva dny před odletem lehce zranila kotník, vypadalo to, že by minimálně do jednoho zápasu nastoupit mohla, ale nakonec jsme se rozhodli kotník pošetřit. Takže si to některé týmy mohly vykládat i jako taktický tah, protože na mistrovství od Elišky očekáváme, že bude patřit mezi hlavní lídry našeho týmu.“
V reportáži České Televize zaznělo, že dvacítka hráček, která nyní byla v Tampere, je současně vyvolenou dvacítkou pro světový šampionát. Je tomu skutečně tak? Před turnajem šlo přímo od vás trochu odlišné vyjádření.
„Hráčkám jsme přímo ve Finsku řekli, že si na EFT jedou ‚pouze‘ potvrdit nominaci na mistrovství, že s touto dvacítkou pro mistrovství počítáme. Jely ukázat, v jaké jsou aktuální formě. Naprostá většina potvrdila, že v nominaci na šampionát je oprávněně. Musíme ale přiznat, že ještě nějaký otazník ve finální sestavě řešíme.“
Ve čtvrtek byl rovněž zveřejněn „First list“, 30 jmen, ze kterých musí vzejít finální nominace. Podle jakého klíče jste hráčky vybírali?
„Na First listu jsou náhradnice na jednotlivé posty a zároveň jsme se tam po dohodě s reprezentačními trenéry juniorek rozhodli zařadit juniorské hráčky, pro které by to měla být především motivace do další práce v juniorském týmu. V jejich případě se totiž bavíme o pozici v nominaci 28, 29 a 30.“
Autor: Michal Dannhofer
Proč mi přijde, že z 99,9% podle trenérů různých reprezentací se objevuje názor „hráči/hráčky nemají individuální kvalitu“ tím to končí. Jediný argument který za poslední 4 roky slyším. Měli naši hokejisti v naganu nebo v kolíně větší individuální kvality než Gretzky, Sakic, Bure, Ovechkin, Kovalčuk a spol?…..
Protože ji v porovnání se Seveřany nemají. Repre trenér je to už nenaučí, to si měli přinést z klubů.
to Radamel: je to tak! Na co se taky vymluvit, když dvouletý cyklus přípravy nestačil ani k natrénování rozehrávky??? Ostudný, že tohle trenér vypusti do světa. Dovednosti si mohou hráčky do repre přinést, pak je to o výběru a nominaci, ale za systém hry je odpovědný realizační tým! A ten si zjevně měsíc dopředu už chystá alibi…
Je to tak – můžeme očekávat, že v případě neúspěchu na MS shodí všechnu vinu na přípravu hráček v klubech – a bude tlačit na to, aby měla unie větší vliv a slovo v rámci klubů a klubových trenérů (např. přes systém grantů atd. ve stylu „buď to budete dělat po našem, nebo jedostanete peníze z unie“).
A opět napoleonský komplex a dokazování si vlastní kvality trenéra převáží reálné problémy reprezentace – že se s hráčkami špatně pracuje po taktické i kondiční stránce, že ženská reprezentace je především o trenérech a pak až o hráčkách, stejně jako u mužů a u Cepka.
Držím holkám palce, ať uspějí – jinak začne být dusno. Přitom u reprezentace juniorek je vidět, že existuje i jiná cesta než přístup Janovského a Barešové. Minulý cyklis dostaly juniorky ve stejné fázi na EFT v Goteborgu od Finek kolem 14 branek, letos je porazily. To není náhoda.