KOMENTÁŘ k nominaci na MS: Janovský zariskoval, snaží se najít kreativitu

Miroslav Janovský neměl při sestavování nominace na světový šampionát lehkou úlohu. Musel se vyrovnat se špatnými výsledky posledních dvou turnajů Euro Floorball Tour, v rámci kterých jeho tým zklamal jak v obraně, tak v útoku. Především na listopadovém setkání elitních týmů kupil chyby v rozehrávce, na druhé straně hřiště zase předvedl nejdelší sérii bez vstřelené branky. Přesto Janovský ukázal, že vyvoleným hráčkám věří.

Pokud někde česká reprezentace žen nemá problém, tak je to jednoznačně v brance. Lenka Kubíčková dává pravidelně vzpomenout na to, proč se jí v Ostravě občas přezdívá „zeď ze Svitav“ a spolehlivé výkony dodává také Hana Ranochová, byť si svým letním přesunem na Chodov – z dlouhodobého hlediska – situaci příliš neusnadnila. Místo Kubíčkové teď totiž tvoří klubový pár s Kristýnou Provázkovou, která je o sedm let mladší než Kubíčková

Pokud srovnáme s Finskem, nejpravděpodobnějším soupeřem pro semifinále, tak dvojice Kubíčková – Ranochová je jistě zdatným konkurentem dua Loisa – Mäkelä.

Veliký problém se ukázal při rozehrávce. Naše florbalistky až příliš často chybují a nabízejí soupeřům příležitosti, kterými nepohrdají. Avšak nejhorší na tomto jevu je fakt, že tyto chyby nepřicházejí pod vyloženým tlakem soupeře, ale plynou ze špatného řešení situací, kdy se několikrát stalo, že rozehrávající Češka nastřelila stojící soupeřku. Tenisovou terminologií se dopustila nevynucené chyby, která ale v Tampere může mít cenu finále nebo medaile. Doslova.

Dalo se očekávat, že pokud Janovský po EFT hovořil o třech otaznících v sestavě, budou především v obraně. Výměna Hyršlové za Halfarovou ale ukázala ještě jeden aspekt: Janovský tak trochu obětoval jednoho obránce na úkor kreativity v útočné fázi, která týmu rovněž chybí. Důkazem toho byla desetiminutovka proti Švýcarsku, ve které Češky sice držely míček, ale nebyly schopny dostat se do kloudné příležitosti. A právě Hyršlová by útoku mohla pomoci.

Na druhou stranu, při absenci Bachmaierové, která se o šampionát připravila z velké části sama, a vynechání Halfarové chybí české obraně vyloženě rychlý a ofenzivní bek, který je schopen bleskově podpořit útok. Typově podobná hráčka, jakou mají Finky v Eskelinen s Ukkonen. Určitou alternativou je Ratajová, schopná zahrát na obou postech.

V útoku toho příliš k řešení nebylo. Legionářky měly své místenky jisté, chodovské hráčky patří k tradičnímu itineráři reprezentace. Na šampionát si možná myslela Kiecková, které prospěl přesun mezi ostravskými týmy, ale Janovský nakonec zvolil hráčky, které zná už z juniorské reprezentace: Řepkovou, Paloncyovou a Enenkelovou.

Každopádně nominací hodně zariskoval. Na jednu stranu ukázal charakter, „nezbláznil se“ a neprovedl velké změny, byť by si je někteří možná přáli. Ukázal, že za hráčkami stojí, že jim věří. Nebál se vzít Veroniku Rybičkovou, ačkoliv má minimum mezinárodních zkušeností.

Vsadil na svou dlouhodobě budovanou strategii. Riskuje, že v případě neúspěchu se mu „otluče o hlavu“, že sází na hráčky, které jsou vůči němu loajální a odjezdí mu veškeré reprezentační akce.

Nikdo totiž nezpochybňuje, že Janovský by se pro reprezentaci rozdal. Stále častěji je ale z florbalové obce slyšet názor, že kvantita převyšuje kvalitu. Český trenér má dost možná jedinou šanci ukázat, že to, čemu věří, může přinést kýžené ovoce v podobě medailového úspěchu.

Český tým neodjede na šampionát v dobré pozici. Poslední výsledky nebyly kvalitní a Janovský ví, že kritikům neúspěch na mistrovství dodá další munici. Svým způsobem je to bitva o jeho florbalovou filosofii.

Autor: Michal Dannhofer