Vrcholný podnik ženského florbalu se do Tampere vrátí po jedenácti letech. Tehdy se v dnešní Tampere Areeně – dějišti zápasů druhé výkonnostní skupiny – odehrálo vůbec první mistrovství světa juniorek, které vyhrály Švédky. Byla u toho také dvojčata Elina a Karoliina Kujala, které nyní stojí v čele domácího týmu, lačnícího po zlatu. V rozhovoru před startem světového šampionátu říkají, že teď přišla jejich „seniorská“ chvíle.
Je přirozené, že domácí šampionát vítají. „Bylo to příjemné a milé. Šampionát v naší domácí zemi, to bude vzrušující,“ popisovaly své první pocity poté, co se dozvěděly, že Finsko bude hostit právě začínající šampionát.
Šampionát, pro obě dvojčata již čtvrtý seniorský, navíc bude zřejmě tím jediným, který odehrají na domácí půdě stejně jako generace okolo sester Eliisy a Elly Alanko, Ukkonen nebo třeba Suomalainen s brankářkou Mäkelä. „Nemyslím si, že je na nás kvůli tomu zvýšený tlak. Samozřejmě, v této chvíli je to na nás a pracovaly jsme opravdu tvrdě, abychom vyhrály,“ pevně věří Elina.
Pomoci má také mentální specialista.„Samozřejmě, že tlak jako takový na nás bude, ale je na nás, abychom se s tím vyrovnaly, pracujeme s mentálním koučem a myslím si, že dělá dobrou práci,“ pochvaluje si Karoliina.
S domácím mistrovstvím je spojený také velký kolotoč různých propagačních povinností. „Ale je to zábavné,“ usmívají se.
Atmosféru mistrovství světa už si přímo v Tampere zažily, v roce 2004 hrály na vůbec prvním světovém šampionátu juniorek. „Máme na to opravdu hodně dobrých vzpomínek, akorát ve finále jsme podlehly Švédkám. Ale jinak, když se nad tím zamyslím jako nad turnajem, tak to bylo skvělé,“ vzpomínala Karoliina.
Pravda, ve zmiňovaném finále měly Finky smůlu, prohrály jej 5:6 a nevyužily pětiminutovou početní převahu. „Jo, ten zápas si pamatujeme, byť je to už dlouhá doba,“ kývají obě dvojčata hlavou.
Obě už zažily atmosféru domácího šampionátu.
Foto: floorball.fi
Od té doby uběhlo hodně vody, obě si vyzkoušely angažmá v Churu, získaly double s SB-Pro a navíc – střelkyně vítězné švédské branky Jakobsson se na hřišti v Tampere také objeví. Jednoho by tak napadlo, že ženský florbal uzavře určitý kruh. „Asi ano, je to zajímavá úvaha, těžko říci… Pro nás je ale podstatné soustředit se na vlastní výkon a nestarat se o to, kdo stojí proti nám,“ burcují obě dvojčata.
Zároveň bude zajímavé sledovat, kam se ženský florbal posunul. Finálové utkání před jedenácti lety sledovalo 1333 diváků, letos chtějí pořadatelé vyprodat hokejovou arénu, kde se vejde hned 6 tisíc diváků. „Samozřejmě, je to super, skvělá příležitost zahrát si v takové aréně. Doufám, že přijde hodně diváků, určitě se pak můžeme bavit o tom, že to bude jeden z našich splněných snů: hrát před plnou halou za národní tým,“ zasní se obě. A třeba se jim sen splní už v pátek…
To se totiž rozběhne světový šampionát a Finky by v semifinále mohly narazit na Češky. „Uvidíme….,“ nechtějí spekulovat. Mohlo by Finkám uškodit, že ve většině ještě nemají zkušenost se Superfinále – jedním utkáním, ve kterém jde o všechno? „Nevím, neumím to posoudit,“ pokrčí Elina rameny.
Obě dvojčata se rovněž ještě nerozhodla, jaké budou jejich další florbalové kroky. „Ne, o tom jsme se mezi sebou ještě nebavily. Teď je před námi cíl v podobě domácího šampionátu a co se stane poté, to se uvidí,“ odpověděly na závěr otevřeně.
Autor: Michal Dannhofer
