Hokejový brankář Sasu Hovi patřil svého času k nejvýraznějším tvářím české a slovenské nejvyšší hokejové soutěže. Fanoušci showmana v masce milovali, ať už působil ve Vsetíně, Kometě Brno, Slovanu Bratislava nebo naposledy ve Znojmě. Odchovanec Tappary Tampere a velký florbalový fanoušek nechyběl v hledišti při utkání světového šampionátu mezi Slovenskem a Norskem a hrdě hlásil, že na život v obou zemích doteď moc rád vzpomíná.
Mezi příznivci týmů byl oblíbený také proto, že se naučil plynně mluvit směsicí obou jazyků. „Česky, slovensky, to je jedno, rozumím obojímu,“ ukazuje při žádosti o rozhovor, že ani zdaleka nezapomněl řeč. „Florbal hraju celý život,“ usmívá se.
A sport s děrovaným míčkem patří k jeho oblíbeným. „Mám florbal strašně rád a myslím si, že mé tělo lépe fungovalo na florbale než na hokeji,“ říká Hovi, který vlohy pro florbal sám na sobě pozoroval. „Vždy jsem byl rychlý, mohl jsem rychle běhat, což bylo pro florbal dobré,“ popisuje.
Největšího úspěchu ale dosáhl loni v in-line hokeji, ve kterém získal loni zlato na mistrovství světa. Pro něj na dost příhodném místě: v Pardubicích. „Není to moc podobné, florbal je jiný sport, ale myslím si, že je to velmi zajímavý sport. A pořád ho hraju,“ porovnává Sasu Hovi.
Působení v Česku a na Slovensku popisuje s nostalgií v hlase. „Byly to krásné časy, když jsem začal ve Vsetíně, tak jsem o českém hokeji nic nevěděl, pak jsem působil v Bratislavě a znovu v Česku a myslím si, že každý rok to bylo krásné, ať už v Česku nebo na Slovensku,“ usmívá se neustále pozitivně naladěný Fin.
Sasu Hovi vzpomíná na život v Česku a na Slovensku moc rád.
Je mu sice jen třiatřicet, přesto už aktivně druhou sezonu nechytá. „Mám svoji firmu, prodáváme sportovní oblečení a taky mám internetovou stránku, kde se můžou registrovat hráči nebo kluby a třeba si takto hráč může najít nový klub,“ prozrazuje, co jej aktuálně živí. „Prostě něco jako LinkedIn, akorát pro sportovce,“ dodává.
Svět hokejových arén ale úplně neopustil. „V létě mám svůj brankářský kemp, tam vždycky chvilku trénuji,“ popisuje. Na plný úvazek se ale trenérskému řemeslu věnovat nechce. „Neláká mě to, občas chodím na led, když mi zavolá třeba nějaký kamarád, abych se mu podíval na brankáře,“ přidává další hokejovou aktivitu.
Světový šampionát ve florbale navštívil s radostí. „Kousek od haly bydlím, takže jsem měl od začátku v plánu přijít a podívat se na utkání,“ říká. Jako správný Fin věří domácímu týmu okolo kapitánky Ukkonen. „Je to mistrovství světa, jeden zápas tady můžete vyhrát a stejně tak prohrát. I pro největší favority je to těžké. Švédsko je silné, ale musí mít také štěstí,“ hodnotí Sasu Hovi.
Jeho rodina je teď pohlcena florbalovou horečkou: táta působí ve vedení hlavní turnajové arény, maminka zase jako dobrovolnice třeba prodává lístky.
Hoviho účast v hledišti utkání Slovenska s Norskem byla pro svěřenkyně Jaroslava Markse od začátku obrovskou motivací, těšily se, až se s bývalou oporou bratislavského Slovanu vyfotí a prohodí pár slov. „Krásný zápas, myslím si, že Slovenky začaly poměrně chytře,“ usmíval se Hovi. „Je to mladý tým a pro něj je lepší začínat pomaleji, nikdy nevíte, co se v utkání stane a pokud je to 0:0 nebo 1:1, tak je to pro ten tým vždy lepší než třeba vést 3:0. Pak totiž začnete vymýšlet, co se stane, když dostanete jednu branku,“ popisuje svou filosofii Sasu Hovi. „Pro mladý tým je totiž lepší, když hraje vyrovnaný zápas a ten nakonec vyhraje,“ doplňuje.
Fandí více Česku nebo Slovensku? „Jsem na obou stranách. Česko a Slovensko jsou pro mě na stejné lodi. Krásně se mně žilo jak v Česku, tak na Slovensku, mám to vyrovnané,“ uzavírá Sasu Hovi.
Autor: Michal Dannhofer
Byl to borec!