Denisa Ratajová s Hanou Sládečkovou opustily před sezonou Vítkovice a vydaly se na zkušenou do finského celku SB-Pro Nurmijärvi. Což také znamená, že právě probíhající světový šampionát je zastihl v novém domově. V rozhovoru před semifinále s Finskem říkají, že se v týmu vůbec necítí jako cizinky.
Úvodní téma bylo jasně dané: propagace mistrovství ve Finsku. „Musím říci, že jsem byla překvapená, když jsem si to třeba srovnala se šampionátem před dvěma lety, že propagace tady není taková,“ hodnotí Hana Sládečková. „Úplně nás to nezasahuje, možná je to tím, že nejsme přímo v Tampere a také, že finská média působí mimo nás,“ připomíná Ratajová s tím, že obě nežijí v Tampere ale na předměstí Helsinek.
Když se třeba nyní projdete po Tampere, tak poutače na šampionát uvidíte, do národních dresů jsou oblečeny sochy na mostu u divadla. „Nějak jsem to zaregistrovala až tak týden před mistrovstvím,“ vzpomíná Sládečková.
Ani v týmu není šampionát velkým tématem, byť v SB-Pro působí řada finských reprezentantek. „Moc jsme to mezi sebou neřešily. Akorát jsme se bavily o tom, jak probíhaly poslední kempy,“ popisuje šikovná útočnice. „Byla by hloupost si říct nějakou zásadní informaci, pouze se podporujeme, bydlíme spolu na hotelu, takže i když se teď potkáme, tak se pozdravíme a je to v přátelském duchu,“ dodává.
V novém působišti si zatím nemohou na nic stěžovat. „Je to úplně v pohodě, všechny holky mluví anglicky, snaží se nám překládat a vysvětlovat,“ usmívá se Sládečková. „Funguje to lépe než u nás, protože nejsme zvyklí na zahraniční hráčky, tady mají více zkušeností. Vůbec nám nepřijde, že jsme nějak mimo tým, necítíme se být cizí,“ prozradila. A má s čím srovnávat, vždyť ve Vítkovicích loni působila Finka Mirva Laitinen.
S angličtinou si obě hráčky bohatě vystačí. „Tak ta u nás asi nehrozí,“ od srdce se zasmějí při otázce na znalost finštiny. „Známe pozdravy, co potřebujeme v práci, víc není potřeba, není na nás tlak,“ říká Ratajová.
Jedna na druhou ale ani tak nedají dopustit. „Bez Hanky by se mi více stýskalo po českých kamarádech. Je super, že si spolu můžeme třeba povídat a když chceme být samy, tak se zavřeme do pokoje a nemusíme si sebe všímat,“ směje se Ratajová. „Jsem ráda, že tady nejsem sama a jsem tady s Dolly a když to na nás přijde, nějaký splín, tak si pomůžeme,“ přitakala Sládečková.
Pomoc může být potřeba zvláště teď v zimě, kdy ve Finsku vychází Slunce jen na pár hodin. Mezi českými novináři se na hotelu staly rychle populární noviny, ve kterých je u některých měst západ a východ Slunce proškrtnutý. „Zatím mně to přišlo podobné jako u nás, ale je pravda, že teď to přichází,“ souhlasí Sládečková. „V Česku jsem přišla ze školy a taky už byla tma, tady je to podobné. Člověk si na to zvykne, když je to pravidelné,“ srovnává.
S nějakou vyloženou zvláštností se ale zatím nesetkaly. „Pořád jsme ve Finsku, nikoliv na druhé straně světa, hodnotí Sládečková. „V práci jsme spokojené, s florbalem také,“ shrnuje Denisa Ratajová.
Autor: Michal Dannhofer
