Hana Koníčková je třetí českou florbalistkou ze současného výběru trenéra Miroslava Janovského, která působí ve Finsku a právě probíhající šampionát je tak pro ni fakticky domácí. Univerzálka NST Lappeenranta přiznává, že začátky byly hodně tvrdé, ale jedná se o splněný sen.
Koníčková srší pozitivní energií a bylo to vidět i při setkání s novináři. „Skvělý pocit, nic lepšího jsem si nemohla přát, je to můj splněný sen. Holky mě přijaly mezi sebe a florbalově jsem dokázala, že na to mám,“ usmívala se dlouholetá opora Liberce.
Přiznala ale, že začátky byly ve městě poblíž finsko-ruských hranic krušné. „Bylo to hodně tvrdé. První měsíce byly hodně těžké, mají tady třeba úplně jiný školský systém,“ popisuje Koníčková, nově pomocná učitelka, které už svěřili také hodiny tělesné výchovy.
Její hlavní náplní je ale florbal. „Na prvních trénincích mně holky dávaly najevo, že se musím předvést, ale po pár trénincích zjistily, že nebudu brečet, když mě párkrát hodí za mantinel. Tak to bylo super,“ usměje se při vzpomínkách na finské začátky.
Lappeenranta letos postavila silný tým, který vede kapitánka finské reprezentace Tiia Ukkonen společně s Miou Karjalainen. „Vycházím s nimi velmi dobře, ale moc často spolu nejsme, protože mají práci a školu v Helsinkách, takže přijíždějí až na konci týdne. Spolu trávíme až víkendy,“ popisuje Koníčková.
Ukkonen s Karjalainen jsou vřelým vztahem k Česku známé, vždyť si velmi oblíbily Hanku Lackovou v Churu. „Měli jsme společné večeře a jiné akce. Jsou v pohodě a je na nich vidět, že toho dost s florbalem zažily a jsou moc zkušené,“ pochvaluje si.
Na rozdíl od dua Ratajová – Sládečková cítí Hana Koníčková atmosféru MS žen na každém kroku, byť bydlí nějakých 300 kilometrů od Tampere. „Musím říci, že je to tam cítit, hodně to prožívají. Poznáte to z novin, televize, ale především ve školách,“ prozradila. „Ještě se to násobí tím, že holky jsou v reprezentaci. Hodně lidí mi říkalo, že na ty lepší zápasy určitě přijedou, ač to není úplně blízko,“ připomíná, že kromě zmíněného dua hrají na šampionátu také brankářka Mäkelä a útočnice Lirkki.
Není divu, že šampionát tak byl v kabině tématem. „Je tam cítit zdravá konkurence a soutěživost, ale se všemi mám krásný vztah, takže zatím se podporujeme, píšeme si povzbuzující zprávy a je to příjemné,“ říká Koníčková. „Ale pravda je ta, že dneska už jenom přišly, pozdravily a šly dál, je vidět, že už najely na tvrdý režim,“ usměje se v narážce na to, že oba celky sdílí stejný hotel.
Místní mentalita, to přitom není úplně Koníčkové šálek kávy. „Jsem strašně aktivní člověk a tady je takové pomalejší, pořád je tady nějaký break nebo kávička, úplně jiné,“ směje se.
Což se koneckonců projevuje také ve škole, ve které česká univerzálka pracuje. „Finské děti jsou hodně živé. Po každé hodině je vyháníme ven a zamykáme třídy, aby se prostě vybláznily a na těch dalších 45 minut byly plně koncentrované,“ popisuje s tím, že učí na druhém stupni.
Překvapilo ji, co všechno malí Finové dokážou. „Jsou hodně samostatní. V deváté třídě jsou schopni vyrobit si od základu kytaru, která normálně hraje,“ popsala. „Znají Česko a umí něco česky, takže je to super, ač samozřejmě jejich čeština je legrační,“ hodnotí.
Ve volném čase podniká výlety. „Jsem spíše taková holka do přírody. A příroda je v okolí Lappeenranty hezká. Většinou jdu do lesů, to si moc užívám,“ přiznává. „V Rusku jsem zatím nebyla, protože tam potřebujete vízum a času nebylo ještě tolik. Na větší cestování bude čas po sezoně, moc se těším třeba do Laponska,“ těší se Hana Koníčková.
Autor: Michal Dannhofer
