Česká reprezentace prožila nepříjemné utkání o bronz. Dalo by se říci, že dostala během dvou dnů druhý bolestivý knockout. V utkání se Švýcarskem vedla, ale ve druhé třetině jej ztratila a ani zoufalá stíhací jízda ke kýženému vyrovnání nevedla. Florbal.cz oslovil Radomíra Malečka a Vladimíra Ježka, aby se podělili o názor na utkání o třetí místo.
Radomír Maleček: „Nechali jsme se uspat prvním gólem, kdy druhá třetina rozhodla o utkání. Švýcarky začaly napadat a tím pádem jsme vytvářeli chyby v rozehrávce místo toho, abychom hráli jednoduše a ne inženýrsky, tak přišly právě ty chyby, které nás stály 3 – 5 gólů.
Ve druhé třetině jsme prostě jen koukali na Švýcarky, jak si hrají florbal a myslím si, že jsme pozdě reagovali. Jestli někdo říká, že hráčky byly unavené, tak to tak není, je to jen o hlavě. Byl to poslední zápas, kdy se nemůže nikdo vymlouvat na síly.
Švýcarky hrály vyrovnané utkání dvě třetiny se Švédkami a měly v nohách dvě třetiny odehrané jen na dvě lajny. Myslím si, že po delší dobu zápasu jsme nechtěli hrát a báli jsme se jít dopředu. Chybí nám v týmu osobnost, která to by to vzala na sebe a strhla ten tým k lepšímu výkonu.
Na druhou stranu máme dobrý tým do dalších let a pokud budeme tvrdě pracovat, tak ten úspěch přijde. Hlavně nevěšet hlavu a jít dál dopředu. Věřím tomu, že český florbal roste do lepších úspěchů, nikoliv jen na klubové scéně, ale i na té reprezentační.“
Vladimír Ježek: „V zápase o bronz naše hráčky ukázaly obě stránky českého florbalu. V první třetině vládla aktivita a agresivita. Ve druhé třetině chaos, nepřesnosti ve všech herních dovednostech, odevzdanost. Třetí část, to byla bojovnost a trpělivost.
Tragická druhá třetina mohla byt ještě horší, kdyby Kubíčková v brance nepředvedla několik famózních zákroků. Myslím si, že týmu chybělo na hřišti víc zkušených hraček.
Když tým dostane za minutu 3 branky, tak to zamává i se zkušenějším týmem…
Víc Kubíčkových, Billých nebo Vratných by týmu jen prospělo. V celém turnaji jsme předvedli solidní výkon. Především v utkání s Finskem holky ukázaly, co dovedou. Až načerpají více zkušeností, tak se můžeme těšit na finálovou účast.“
Autor: Michal Dannhofer
co hlavně florbal v poslední době ukazuje dle mého to, že nemáme trenéry,kouče…dovolím si to tvrdit nejen u ženské, ale i mužské repre. nevím , co dělal skružný na tribuně jako pozorovatel, ale myslím,, že se mnou budou mnozí souhlasit s tím, že tam nejspíš chrápal a byla to pro něj dovolená. janovský nemá rozměr, který by měl mít – prokaučovat jeden zápas lze vždy, ale odevzdat dva za sebou je na mě moc. a ještě jeden postřeh – proboha, proč tam cpete billou ? ta holka toho více sprasí než zahraje na úrovni, a po tom zranění tam cupitá jak malá holka, nestačí rychlostně a její dopředu signalizované přihrávky mě přiváděly k šílenství…
Její problém je ten, že je to hráčka staršího typu – nejde o věk, ale o herní myšlení. Začínala v době, kdy byl na vše čas – přijmout přihrávku v klidu bez stresu, počkat a v klidu bez napadání rozehrát. Je na tento styl zvyklá, proto neumí dát přihrávku okamžitě z první, vždy zlomek času počká a pak napálí první napadající či blokující protihráčku, protože je předem rozhodnutá dát přihrávku na dané místo, bez ohledu na okamžitou změnu situace v herním rozestavení soupeře. Prostě má své herní myšlení neadaptované na současný trend mužského stylu, tedy větší rychlost a důraz.
Prosím, ať to není bráno jako její osobní kritika či osobní útok. Rozhodně v tom není sama, takto čistě ženským způsobem hry hraje hodně hráček. Bohužel se tak ukazuje, že do reprezentace je nutno vybírat hráčky, které hrají, nebo se alespoň snaží více hrát mužským stylem hry a mají vrozený smysl pro rychlé rozhodování v herních situacích. Kolik takových jich ale opravdu máme?
Souhlas. Zatímco Čapková příjemně překvapila, tak kolem Billé bylo nejvíc průšvihů, co se nám ve hře dělo. Doufám, že si jí nikdo z mladších holek nebude brát jako vzor.
Za mně úplný opak – méně Billé, nebo raději žádná.
Co ako trener dokázal jezek? Kdyz je to analýza experta? Proč to nehodnotí napr.šteglova?
A Co má Šteglová společného s trenérkou? Arogantní namyšlená bába která zprasila český ženský florbal. Že tě huba nebolí
Cim presne?
Nevím co měl diskutující kolega přesně na mysli. Nicméně na předchozím mistrovství herní taktiku určoval Bedla jako druhý asistent.
Ovšem to, co hraje Herbadent v současnosti, nepřipravuje jeho hráčky pro jejich případnou reprezentační kariéru. Kolik jich tam nyní také je? Styl, kdy levý obránce vyjíždí do útoku, aniž by byl nahrazen bránícím levým křídlem a tým tak prakticky útočí ve čtyřech a brání s jedinou hráčkou, stačí na slabší část české ženské ligy. Tým spoléhá na to, že nastřílí víc branek, než jich dostane. Stačí se podívat, kolik ale dostal tým branek při praktikování tohoto herního stylu na Poháru mistryň od Churu a nedávno od Chodova (i když zde vyhrál), protože se prostě druhá obránkyně nestačila vrátit a došlo k přečíslení čí přímo k brejku do exkluzivně volného prostoru. Nejde o to takto hrát, v určité fázi zápasu je to účelné a účinné, jenže tým hraje takto pořád, bez ohledu na vývoj zápasu. Prostě ten herní styl nemění, jako by chyběla kreativita a umění reakce na vývoj zápasu. Ze hry je často patrný chaos, neorganizovanost, nedržení postů, všechny za balonem, nevědomost udělat něco s nepříznivě se vyvíjejícím zápasem. To by se u elitního ženského týmu ale vyskytovat nemělo. Možná se pletu, jsem jen laik, ale na mne to takto působí při sledování hry Herbadentu. Š+Š zpět do hry o případně nové reprezentační trenéry by byl prostě krok zpět. Ženská reprezentace potřebuje na hlavním trenérském postu muže a mužský herní přístup.
Asi opravdu nejlepší řešení by byl zahraniční trenér, který by byl odtržen od různých osobních zájmu a kontaktů, které měly vliv i na letošní nominaci. Přece jen je české florbalové prostředí malý rybník, kde se každý zná s každým a pak to hraje mnohdy i podvědomě roli při spoustě rozhodnutí trenéra. Troufám si říct, že i kdyby to trénoval kdokoliv od náš, tak se tomuto nevyhne. Pan Janovský může být sympaťák a jistě je i slušný člověk, ale těmto vnějším vlivům také podlehl.
Dokud by nepoznal domácí ligu a její aktérky a nevytvořil si vlastní názor a plnou rozhodovací pravomoc, tak by byl stejně závislý na dobrozdáních domácích trenérů. Vyžadovalo by to alespoň jednoletou trpělivost, hledání a netlačení na výsledky.
S čím by se dalo ale začít hned, by byl styl přípravy ligových celků, pilování hráčských dovedností a mentální příprava.
Jsou to ode mne jen teorie. Takto uvažuje bezpochyby mnoho zasvědcených lidí. Vždy je otázka, co je ovšem v praxi realizovatelné.
moc dobrý napsal:
3.12.2015 (15:48)
Příběh Mirka je typickým příkladem vystřízlivění z prvotního nadšení. V době, kdy byl trenérem repre juniorek, tak v prvním cyklu měl silné individuality, které mu ale neskutečně shodili dolů semifinálový zápas. A vytoužená medaile byla fuč. V dalším cyklu byl opatrnější, znovu věřil svým postupům a šablonám a se zdánlivě bezejmenným týmem uspěl – bronz po superkolektivním výkonu. Míra se u juniorek naučil, že ho děvčata poslechnou, bezmezně mu věří a hlavně – chtějí na sobě pracovat a pracují. S vidinou tohoto potenciálu šel logicky o kategorii výše. V prvotním nadšení z funkce chtěl perspektivně postoupit do finále MS a vyhrát ho v horizontu 2-6 let. Ale již v prvním cyklu narazil na stěnu. Stěnu tvoří mizerná dívčí základna, strašný systém tělesné výchovy ve školách, šílený systém dívčích soutěží (nikdo to nechce reorganizovat a Mlčoušek to celé zkazil a kazí, protože on to nastavuje)a morálka hráček. Když se podíváte na složení repre a promítnete si fyzickou, fyziognomickou, mentální, inteligenční a hlavně herní připravenost hráček, tak repre by mohla být tvořena maximálně 5ti hráčkami, z toho možná dvěma golmankami,ostatní jsou tam jen do počtu, protože lepší nejsou. Proto nemůžeme na mistrovství nikdy pravidelněji porážet špičku, můžeme jen občas porazit někoho ze špičky po absolutně kolektivním nadpozemském výkonu… Míra tohle během dvou let asi pochopil a možná trochu rezignoval na to, že uzoučká ženská základna mu nebude pracovat (bude jenom dělat, že dělá), občas mu hodí klacek pod nohy atd. Možná, kdyby si do realizačního týmu vybral vedle své dominantní osoby někoho se silnou povahou, který by měl sílu mu konstruktivně oponovat, třeba by se mu více otevřely oči nejen dovnitř repre, ale i směrem do soutěží (neudělal směrem do nich vůbec nic) a směrem do vedení asociace (asi tam jsou větrné mlýny, kterým je ta základna, která je živí úplně jedno).
Míro, nemáš to vůbec jednoduché, ideály jsou krásné, ale realita krutá, přeji ti i celému týmu neskutečné štěstí, aby vrchnost byla spokojená a najedená, ty a holky nadšené z úspěchu…
Výše uvedené jsem napsal před MS. Štěstí se bohužel nedostavilo, protože „přeje připraveným“, což je smůla hlavně pro Mirka, protože škarohlídové se do něj škodolibě opřou, většina hráček zítra „zapomene“, co se stalo, a těch 5, které na sobě skutečně dělají a chtějí dále dělat, budou se zbytečným traumatem ještě dlouho žít. Přesně se ale potvrdila slova uvedená výše ještě před MS.
Nechci zbytečně vyzdvihovat, nebo kritizovat hráčky, ale skutečně připravené na MS byly na 100% jen Kubíčková, Koníčková a hlavně Krupnová – evidentně tomu daly všechno i mimo své povinnosti navíc. Ostatní se možná snažily tzv. něco dělat, ale 100% tomu určitě nedaly, Míra to určitě věděl, proto najednou před mistrovstvím ta zvláštní až alibistická prohlášení. Škoda, že Míra opravdu nepohlédne za svůj mantinel ke konstruktivním oponentům a poslouchá jen to, co chce slyšet. Jinak by určitě poznal, že např. Urbánková o své švédské anabázi zatím jen ambiciozně mluví, ale její technická, a hlavně fyzická připravenost je hodně bídná. Urbánková v každém utkání, před kterým není alespoň jednodenní pauza, tahá nohy a tím nestíhá dopředu, ani dozadu, musí za ní makat ostatní, ty ostatní pak o to více ztrácejí síly atd. a atd. Tím o to víc trpí mimořádná hráčka Krupnová, které to pak nemá kdo dát, když Urbánková je vysílená u půlky na manťáku a ostatní jsou propadlé… Dále by si třeba všiml, že třeba Mlejnková dá branky jen proti slabším soupeřům vždy jen zpočátku turnaje, ale proti silným nedává.. jde o herní inteligenci. To mnohem lépe jsou na tom třeba Vrátná a hlavně Sládečková, ale ty nebyly v rozhodujících chvílích vytěžované a to jsou zrovna hráčky, které potřebují být v zápase průběžně….
I přes negativa je ale vidět posun, repre není už tolik o kamarádíčkování, jako za předchozích trenérek Šatalíkové, Šteglové st. a Šteglové ml. Největší problémy jsou vyjmenovány výše, ale nevěřím, že našim extraligovým ženám se podaří dostat do hlavy, že to, co tam hrají, vůbec nestačí… Jestli někomu z trenérů se to může alespoň trochu zdařit, je to asi opravdu nyní jen M.Janovský, doufám že nerezignuje na své cíle…
Malec na lavicu!!