Slovensko na světovém šampionátu nenaplnilo pozici černého koně a nedošlo si pro vytoužené páté místo. Skončilo „až“ osmé, což znamená, že si na příštím domácím šampionátu nezahraje ve dvou elitních základních skupinách. Jaroslav Marks z neúspěchu vyvodil osobní odpovědnost a po návratu domů rezignoval. Jeho odpovědi ale stojí za přečtení.
Pane trenére, začněme tím, jak obecně hodnotíte světový šampionát žen v Tampere?
„Pokud mám začít obecně, tak organizačně nic moc. Diváků byl minimální počet, kromě utkání domácího týmu. Z tohoto pohledu mě organizace mistrovství zklamala. Pokud budu hodnotit naše herní vystoupení, tak za cíl jsme měli skončit do pátého místa tak, abychom na příštím domácím šampionátu hráli v elitní osmičce, což se nám nepodařilo a znamená to, že hlavní cíl jsme nesplnili. Mrzí nás to, jsme zklamaní, ale na druhou stranu mám radost z herního projevu, mám radost z toho, jak jsme v Tampere působili. Nezakládá se to jen na pocitu realizačního týmu, ale jde také o hodnocení a ohlasy jiných trenérů, které jsou takové, že naše hra je velmi dobrá, že jsme se zlepšili a máme perspektivu. Zájem byl opravdu velký, co se týká medií na Slovensku, tak byla opravdu bomba. Když jsme do Finska odjížděli, tak se predikovalo, že se na zápasy bude dívat pár diváků, ale co máme informace, tak nejvyšší sledovanost byla 110 tisíc diváků. To je skvělé, mediální dozvuk toho šampionátu je úžasný.“
Věříte tomu, že byť se turnaj nepovedl výsledkově, tak se florbal díky tomu obrovskému zájmu v televizi a ohlasům na sociálních sítích povedlo na Slovensku zpopularizovat, z čehož v konečném důsledku bude profitovat ženský florbal tím, že jej začnou hrát mladá děvčata a rozšíří se tolik potřebná členská základna?
„Slibuji si to. Bude záležet na práci slovenského svazu, jak se mu povede tento boom zachytit, jak se mu podaří zvládnout celý ten nápor organizačně. Bylo by dobré spolupracovat s médii tak, aby se občas ukázal v televizi nějaký extraligový zápas. Obecně nejde jen o práci svazu, ale celého florbalového hnutí, musí reagovat také oddíly a využít toho. Je třeba ten kolotoč ukočírovat a vést si jej ve svůj prospěch.“
Základní skupinu jste poměrně bez problémů vyhráli, porazili jste v klíčovém utkání také Norsko, ale s Lotyšskem se zápas nepovedl. Kde přišel ten zlom?
„Už před mistrovstvím jsem říkal, že rozdělení florbalového světa v ženském podání je takové, že v první čtveřici jsou týmy, které utekly a jsou trochu výše. Za nimi, od pátého do desátého místa, jsou vyrovnané týmy a jejich vzájemné zápasy mohou dopadnout jakkoliv. Výsledky, které v Tampere nastaly, mě v tom utvrzují. Byla to utkání o jeden, dva góly. Norsko tady propadlo, skončilo až deváté, my třeba postoupili o kousíček na 8. místo, s Polskem jsme prohráli o dva góly, předtím na nájezdy. V těchto duelech už je to možná o štěstí. Obecně jsme zklamali střelecky a naše střelecké trápení vyvrcholilo v utkání s Polskem.“
Co slovenské přesilovky? V utkáních s Lotyšskem a Polskem jste měli množství přesilových her, s Lotyšskem třeba na konci třetí třetiny a v průběhu prodloužení, ale nedokázali jste skórovat.
„Pramení to z toho, že jsme se naposledy v plné sestavě sešli na únorové kvalifikaci v Nitře. Od té doby byla řada akcí, ale nikdy jsme nebyli kompletní. Úplně nevím, jak to správně charakterizovat, ale na soustředěních se bohužel nemůžeme věnovat těmto záležitostem, protože na ně nemáme čas. O to více musíme dublovat trenéry extraligových týmů, kteří hráčky pro reprezentaci nepřipraví. My to pak na soustředěních musíme dohánět a nemáme čas. Teď jsme třeba měli pouze jeden trénink během našich zápasů ve skupině. A hodinový trénink prostě nemůže nahradit možnosti, které mají jiné týmy. Spoléhali jsme na to, že pokud hráčky dostanou nějaké pokyny, tak je splní, snažily se, ale třeba nám hrozně chyběla střela z první.“
Autor: Michal Dannhofer
