První Lotyšku v české nejvyšší soutěži nečeká snadná práce. Do vedoucích Vítkovic přichází jako náhrada za Lenku Kubíčkovou, která se dočkala životního angažmá v Moře. Účastnice šesti ženských světových šampionátů se ale nové výzvy nebojí a stanovila si jasné cíle: chce zlato a získat si srdce fanoušků, kteří si tolik oblíbili právě Kubíčkovou.
Laumo, tvůj přestup se udál poměrně rychle a bez problémů, což není úplně typické u mezinárodních přesunů. Je to tak, že jsi sama chtěla po několika letech ve Švédsku změnu?
„Je to tak, myšlenky na změnu jsem v hlavě měla, ale nikdy bych si nemyslela, že se to stane tak rychle. Myslela jsem si, že nejprve dodělám vysokou školu a poté udělám něco úplně šíleného. (směje se) Ale nyní mám před sebou tuto možnost a jsem připravena ji využít.“
Prošla jsi organizacemi Endre, Silverstadenu a Mory. Jaké to vůbec bylo pro mladou slečnu z Lotyšska přijít do předních světových oddílů?
„Bylo to výjimečné! Ve svých devatenácti letech jsem se stěhovala do Endre, po pěti letech jsem zamířila do Silverstadenu a před rokem do Mory. Když se zpětně podívám na svou minulost ve Švédsku, tak jsem se tam nikdy nestala takovou brankářkou, jakou sama v sobě vidím. Jsem opravdu vděčná každému klubu za příjemně strávený čas a za hodnotné lekce, kterých se mi dostalo. Bylo to náročné a velmi jsem dospěla v obou směrech, jak brankářsky, tak lidsky.“
Nyní míříš do Vítkovic. S jakými pocity přicházíš?
„Cítím se skvěle a vzrušeně. Nemůžu se dočkat, až uvidím svůj nový tým a začnu s ním trénovat. Jsem novou brankářkou Vítkovic a cítím se připravena na to, abych zahájila rok 2016 v české extralize a s Vítkovicemi vyhrála zlato!“
Přicházíš jako náhrada za Lenku Kubíčkovou, jednu z nejlepších českých brankářek a bezpochyby legendu Vítkovic. Cítíš z tohoto pohledu určitý závazek vůči klubu a fanouškům?
„Já jsem já a jsem jedinečná. Lenka je také taková. Plně respektuji fanoušky, jejich obrovskou vděčnost a lásku k Lence za to, co pro Vítkovice udělala za dobu svého působení v klubu. Respektuji také organizaci, do které přicházím. Přišla jsem, abych tady odevzdala to nejlepší, co ve mně je, a posunula se jak jako brankář, tak jako člověk. Doufám, že si ‚ukradnu‘ srdce fanoušků mého nového týmu. Doufám, že budu akceptována a budu cítit důvěru, protože to mi pomůže zlepšit můj výkon v týmu a zapadnout do společnosti. Jsem tady, abych hrála vítkovickým srdcem.“
Na druhou stranu, nemůže být tvoje výhoda právě v tom, že jako cizinka, která zná Lenku pouze z mezinárodních akcí, nepřicházíš s určitým stigmatem, ale čistou hlavou?
„Brankářkou jsem už patnáct let. Osm z nich jsem odchytala ve Švédsku, takže tuším, že jsem takovou lotyšsko-švédskou florbalistkou. Cítím sama na sobě menší nervozitu, když pomyslím na to, že budu hrát českou nejvyšší soutěž, protože je to pro mě a můj brankářský vývoj něco úplně nového. Vím, čeho jsem schopná, už jsem toho ve florbale hodně zažila. To by mohla být moje výhoda, alespoň to předpokládám. Bude zábavné sledovat, co české florbalistky ‚ukrývají v hlavách‘, když na mě a mou obranu útočí.“
Tvůj přestup se dohodl před několika dny. Zjišťovala už sis nějaké podrobnosti o Vítkovicích, české nejvyšší soutěži nebo o Česku obecně?
„Moc ne, snažím se na to příliš nemyslet. Z mé vlastní zkušenosti vím, že cokoliv jsem si vždy představovala, tak se v reálu ukázalo úplně jinak. (směje se) Proto si myslím, že je dobré brát věci prostě tak, jak přijdou.“
Přicházíš vyloženě do konce této sezony anebo se můžeme dočkat delšího angažmá Laumy Visnevske ve Vítkovicích?
„Právě teď plánuji zůstat jen do konce této sezony, ale jeden nikdy neví.“
Na závěr trochu odlehčíme. Kapitánkou Vítkovic je Denisa Ferenčíková a v klubu působí početná slovenská enkláva, které jsi na šampionátu ukončila sen o pátém místě. Nebojíš se trochu?
„Doufám, že Denisa, potažmo všechny ostatní Slovenky už to nechaly plavat, protože už na tom stejně nezáleží. Myslím si ale, že slovenský sen stále žije. Mají opravdu dobrý tým a jejich výkonem v Tampere jsem byla opravdu ohromena. Věřím, že šampionát už je pro všechny minulostí a všichni jsme připraveni bojovat v roce 2016 bok po boku za Vítkovice.“
Autor: Michal Dannhofer
