Překvapily mě nízké silové schopnosti hráček, říká Backman. Proniká do české mentality

Fin Jay Backman prolomil jedno velké tabu. V létě se stal trenérem žen Bohemians a tím pádem vůbec prvním zahraničním trenérem v českých nejvyšších soutěžích. Začátek jeho angažmá nebyl ideální, ale po trenérské změně věří, že jeho tým nastoupil na správnou cestu. Na následujících řádcích najdete exkluzivní a obsáhlý rozhovor, který tento kouč poskytl webu Florbal.cz.

Jayi, máš za sebou první měsíce v Česku. Jak se Ti zatím u nás líbí?
„Společně s přítelkyní jsme přišli minulé léto a zatím se nám ve městě líbí. Samozřejmě, Kuba Doubrava, Barbora Blažková a Martin Musil nám v začátcích hodně pomohli s tím, abychom tady mohli začít žít, za to jim patří velké díky. Zatím tedy můžu o Praze a Češích mluvit jen pozitivně. Rovněž našim přátelům se Praha líbila a moc si ji pochvalovali. Praha je mnohem větší než naše domovské Turku, takže je tady mnohem více věcí k vidění a možností co dělat, na druhou stranu je to podobné město v tom, že zde máte nádherné nábřeží a milé lidi. Našli jsme si tady také pár nových přátel z Finska a poznali také další přistěhovaleckou komunitu.“

Jak jsi vlastně dospěl k tomu, že se Ti zachtělo zkusit zahraniční angažmá?
„Jednalo se o vyústění mnoha důvodů. Největším byla výzva, kterou pro mě takové angažmá představuje jako člověka, stejně jako trenéra. Vždy jsem byl tak trochu mimo, co se týče klasického života ve Finsku, takže to pro mě byl normální další krok v životě. Samozřejmě, že žít v zahraničí a dělat věci, které milujete, vám přinese poznatky, které nezažijete, když se budete válet doma. Je to skvělá zkušenost, o které budu moci ve stáří vyprávět svým vnoučatům.“

Byla Česká republika od začátku jedinou volbou nebo jsi uvažoval třeba i o Švýcarsku?
„Nějaké kontakty se švýcarskými týmy proběhly, mluvil jsem také s pár týmy v Německu a měl jsem několik nabídek z Finska.“

Jsi specialista na kondiční přípravu. Jak jsou na tom české hráčky ve srovnání s finskými?
„Byl jsem docela překvapen nízkou úrovní silových schopností a nedostatkem zkušeností s objemovým tréninkem. V Česku to spíše bylo zaměřeno tak, že se tady v létě jenom běhalo, kdežto ve Finsku se snažíme dělat více všestrannost a funkční trénink s ‚chytrým‘ běháním. Prvním krokem k tomu, aby z vás ve Finsku byl hráč národního týmu nebo kvalitní ligový hráč, je to, že jste dobrým atletem, který chápe podstatu individuálního tréninku k tomu, aby se sám zlepšoval.“

Nakonec jsi se dostal do Bohemians, výsledky ale zatím nejsou ideální. Je nějaký obecný důvod, proč tomu tak je?
„Nesouhlasím. Pokud se dívám na tabulku správně, tak jsme na stejné příčce jako loni. Z tohoto pohledu bych řekl, ať se všichni uklidní. Z mého pohledu tedy jsou výsledky v pořádku, co není v pořádku je to, jak to na hřišti vypadá. Důvody? Pokud změníte úplně všechno: forčekink, bránění, hru na míčku, trenéra, jazyk, trenérský styl, způsob, jak vůbec uvažujete nad hrou, tak bych byl opravdu překvapen, pokud by zde nebyl rozdíl mezi hrou v letošní sezoně a minulé. Přirovnal bych to k tomu, kdyby najednou novinář začal psát novinové články svou slabší rukou. Myslím si, že pak sice dokáže napsat článek, protože ví jak, ale nepůjde mu to dobře do doby, než si zvykne na změny. A v tomto bodě nyní jsme: učíme jak hrát lépe za těchto okolností.“

Jay Backman se už v Praze zabydlel.

Před časem došlo ke trenérské změně. Jak se těšíš na spolupráci s Michalem Vojáčkem a hlavně Janem Kratochvílem, který umí finsky?
„Probírali jsme problémy v našem trenérském štábu a udělali jsme změny, které pomohou skloubit finský a český styl dohromady. Také komunikace v angličtině občas vedla k nečekanému nedorozumění, které následně hodně ovlivnilo naši hru. Po všech těch změnách jsem více než šťastný, že už nebudu sám a budu mít kolem sebe opravdový trenérský štáb. Michal ‚florbalový profesor‘ Vojáček je muž, který má absolutní znalost o českém ženském florbale, má obrovské know-how o hráčkách a detailech hry, které nám absolutně chybělo. S Michalem máme ohromný komunikační soulad a jeden pro druhého jsme výzvou, co se týče florbalových záležitostí. Jan Kratochvíl bude pomáhat mně a hráčkám více po mentální stránce. Právě on bude mít velkou roli v tom, smíchat finský a český styl a naučit mě věci ohledně české mentality. Rovněž mi pomůže s češtinou. Náš nový trenérský štáb už nyní vidí pokroky v trénincích, panuje uvolněnější atmosféra, interakce mezi hráčkami a trenéry je mnohem větší než kdy byla. Největší výhodou spolupráce s Michalem a Janem je fakt, že nyní máme dobře rozdělené povinnosti, opravdu se s nimi mohu podělit o zodpovědnost a v důsledku mně to dává čas k tomu, abych se individuálně věnoval hráčkám.

Myslím si, že stejně to nyní vnímají také hráčky. Nyní máme více očí, které vidí více věcí a máme více hlav k přemýšlení. Co je ale nejdůležitější, že nyní se otevírá více úst k tomu, abychom měli nějakou zpětnou vazbu. Na druhou stranu, musíme si přiznat, že tady neděláme žádná kouzla, kde výměna dvou lidí za jiné obrátí věci vzhůru nohama. Musíme začít pracovat tvrději, dělat věcí lépe a především – to je nejdůležitější – musíme společně sdílet myšlenky. Naše cíle zůstávají stejné, nyní to jen předvedeme ostatním a dosáhneme jich.“

Komunikace pro Tebe asi bude nejtěžší věcí. Překvapilo Tě, že některé hráčky neumí anglicky, a tak je s nimi těžší mluvit?
„Nejtěžší je to správné slovo, ale nejsem z toho překvapený. Spíše jsem byl překvapený z toho, že hráčkám chybí ‚small talk‘ a jak tento fakt následně ovlivňuje koučink. Teď už víme, jak opravdu velkou částí koučinku je základní interakce. Ale není nikdo, koho bychom mohli vinit, je to něco, na čem musíme zapracovat a vyrovnat se s tím. Rovněž je pravdou, že jazyková bariéra nepřenáší určité detaily koučinku, což můžeme vidět na hřišti.“

Jak zatím hodnotíš úroveň extraligy? Bylo by třeba elitní trio schopno konkurovat elitním týmům ve Finsku?
„Řekl bych střední třída nebo vyšší střední třída. V extralize jsou velké rozdíly mezi prvními pěti a posledními pěti týmy. Myslím si, že je to něco, na co by se vaše florbalová unie měla podívat. Deset týmů, každý s každým by hrál třikrát. Více náročnějších utkání, navíc častějších. Myslím si, že my všichni děláme florbal proto, protože nás baví hrát právě takové zápasy.“

Jay Backman věří, že jeho tým je na správné cestě.

V čem vidíš největší rozdíl ve hře?
„Je těžké říct nějakou konkrétní věc. Různé týmy hrají velmi odlišně. Největším rozdílem je ale mentalita a to, jak česká děvčata přemýšlejí o hře. Co se týče individuálních rozdílů, tak si myslím, že střelba je podobná jako ve Finsku, ale v Česku se jinak přihrává, jinak drží míček a prostě se nad hrou jinak přemýšlí. Dám příklad z Bohemians: u nás byly holky zvyklé na pasivní hru, bránění a následné rychlé protiútoky s dlouhými míčky dopředu. Já se snažím zavést herní styl postavený na držení míčku, větší aktivitě, která povede ke kontrolování celého hřiště a to jak v případě kdy máme, tak v případě kdy nemáme míček. Podobné rozdíly byly k vidění také na světovém šampionátu ve vzájemných utkáních čtyř elitních týmů.“

A na závěr. Jaké máš v současné chvíli ambice s Bohemians? Plánuješ zůstat i déle než jednu sezonu?
„S Bohemians mám podepsanou tříletou smlouvu a máme určité klauzule o tom, že si promluvíme předtím, než potvrdíme spolupráci pro další ročník. Samozřejmě, že chci nejprve mluvit s Bohemians o své budoucnosti, ale loni jsem právě v tuto dobu začal hledat příležitosti pro příští ročník. Trénování je byznys ve kterém platí ‚nikdy neříkej nikdy‘, takže naslouchám nabídkám z Česka a zahraničí, ale můžu slíbit jednu věc: moje srdce a duše patří mým hráčkám, které dnes trénuji a bude tomu tak až do konce naší společné éry.

Při výběru svého dalšího působení musím myslet také na svou přítelkyni, jestli to bude tady, ve Finsku nebo ve Švýcarsku, pořád zde musí být také něco pro její život.

Chci se neustále zlepšovat, každým dnem a rokem. Smlouvu podepíšu tam, kde se mohu rozvíjet, ale musím také myslet na to, co můžu nabídnout svým hráčkám příští rok. Chci jim nabídnout ten nejlepší možný koučink, pokud toho nebudu schopen, tak nemá smysl podepisovat. Zatím jsem více než šťastný z toho, že jsem učinil krok z Finska do České republiky, zatím jsem se mnohé naučil o českém florbalu a jeho stylu.

Ale nyní – jak už jsem uvedl – mé soustředění a zájem je namířen na ženy Bohemians a jsem za to více než šťastný. Jsou to skvělé ženy a jsem obklopen dobrými trenéry, takže si myslím, že se nám ve druhém roce naší spolupráce může dařit a stále považuji za reálné, aby náš společný projekt skončil za tři roky účastí v Superfinále.“

Jay Backman závěrem:
„Na závěr tohoto rozhovoru bych chtěl smeknout klobouk a vyjádřit velké díky především svému týmu, sponzorům, všem fanouškům Bohemians, fanouškům ostatních týmů při venkovních utkáních, všem lidem, kteří se podílejí na chodu české extraligy, lidem z našeho sportbaru na Děkance, mé přítelkyni Helmiině, za to, že se mnou zde tráví čas a činí mě šťastným. Dále Jussimu Rantamaovi za to, že je mně zde opravdovým přítelem a bratrem, Juhovi Tervalovi za to, že mně naslouchá a sdílí se mnou myšlenky, rodině Liitsola, Hurje, rodině Varjanne, tedy, Mikkovi a Tuike. Dále pak týmové kanceláři a sousedům na Budějovické.

Z týmu pak Tomáši Grigarovi za jeho neustálé výzvy, Tereze Blažkové za její podporu, Adéle Kašparové za její hokejky a mamince Elišky Nové za to, že pro tým peče. Nemůžu zapomenout ani na brankáře, kteří během tréninků chytají má trestná střílení.

Doufám, že všichni budeme společně tvrdě pracovat a uděláme rok 2016 ještě lepším než byl ten předchozí. Cítím, že jsme nyní na správné cestě, takže se k nám prosím přidejte a pojďte s námi psát historii na této neskutečné cestě do play off. Zároveň vyzývám naše fanoušky a klubové činovníky, aby si od teď až do konce sezony nechali narůst vousy!“

Autor: Michal Dannhofer