Petr Koutný to dokázal. Bezpečně provedl Slovensko nástrahami domácí kvalifikační skupiny v Nitře a poprvé v kariéře tak povede tamní mužskou reprezentaci na světovém šampionátu jako hlavní trenér. V obsáhlém rozhovoru pro Florbal.cz hovoří především o propojení mezi mužským a juniorským florbalem a přípravě na rozhodující utkání s Ruskem.
Začnu obecnou otázkou. Jak se díváte na současný kvalifikační systém, kdy má jistou účast na šampionátu pouze národní tým pořádající země?
„Současný systém se mi z pozice trenéra slovenského národního týmu velice zamlouvá. Myslím si, že je správné, že do něj třeba poprvé zasáhlo Švédsko a ostatní elitní týmy, tedy Finsko, Česká republika a Švýcarsko. Pro ty slabší týmy je to pak velký motivační prvek a já s ním souhlasím.“
V průběhu turnaje jste si snadno poradili s papírově slabšími týmy. Ukázaly přesto tyto zápasy oblasti, na kterých je třeba před šampionátem zapracovat?
„U reprezentace Slovenska jsem kratší dobu, od doby, kdy jsem se stal hlavním trenérem, tak jsme nesehráli žádné přípravné utkání, neměli jsme na to ani čas, protože jsem dával dohromady kluky, které jsem neznal, cestoval jsem po Slovensku a hledal talenty. Mám ale výhodu v tom, že vedu také juniory, takže jsem dal kluky dohromady a před zápasy se Švédskem a Ruskem bylo strašně důležité odehrát nějaké utkání a z tohoto pohledu mi utkání proti Francii, Islandu a Belgii velmi pomohla, protože jsem se připravoval na každý zápas jednotlivě.“
Před důležitým zápasem s Ruskem čekala Slovensko bitva se Švédskem. Jaké byly taktické pokyny pro souboj s velikánem světového florbalu? Dal se zápas také třeba trochu užít z pohledu vynikající atmosféry, kterou na hale vytvořilo přes dva tisíce přítomných fanoušků?
„Švédsko… Tam nešlo o počet inkasovaných branek. Všech dvacet nominovaných kluků si chtělo zahrát, byla skvělá divácká atmosféra, takže pro kluky to byl obrovský zážitek. Měl jsem v týmu dvanáct nových kluků, ale také všichni ostatní byli prostě unešení. Kdo kdy viděl Švédy na Slovensku? Vždyť oni byli vůbec prvními Švédy, kteří se na Slovensko dostali. Výsledek pro mě nebyl až tak důležitý.“
O všem tedy nakonec rozhodla bitva s Ruskem. Jak probíhala příprava před utkáním? Musel jste nějakým způsobem krotit své svěřence, aby třeba do zápasu nenastoupili přemotivovaní?
„Každopádně pro mě byl zápas s Ruskem nejdůležitější a na něj jsme se připravili. Utkání se Švédskem jsme skončili v pozdních hodinách, poté jsme dorazili do hotelu a po večeři už jsem kluky směrem k utkání se Švédskem nějak nelámal. Nedělní ráno jsem trávil intenzivní přípravou na Rusko, soupeře jsem viděl už na předchozím šampionátu ve Švédsku a měl jsem Rusy přečtené do slova a do písmene, což se mi potvrdilo. Kluci zvládli psychicky prohru se Švédskem velmi dobře, snad také proto, že od nás asi nikdo nemohl nic čekat. Pro mě se jednalo o zápas celé kvalifikace a kluci jej zvládli, byť měli okamžiky, kdy mi připomínali slovenskou ligu. Kluky jsem krotit nemusel, protože jsem vybral takový kolektiv hráčů, kde není ani jedna hvězda a kluci se stmelili v kvalitní kolektiv, což byl pro mě nejdůležitější úkol, když jsem nastoupil k reprezentaci mužů.“
Utkání nakonec hattrickem zlomil Ladislav Gál, zářil ale především ani ne dvacetiletý Martin Kubovič z Tatranu. Co říkáte na jeho výkony?
„Klobouk dolů musím dát před všemi kluky, které jsem nominoval. Vždy někdo vyčnívá, někdo je takový a někdo jiný, ale osobně vždy hodnotím celý kolektiv. Kuboviče dobře znám, byl se mnou na dvou juniorských šampionátech a jednom mužském. Všem klukům, kteří mají zájem hrát českou ligu, zprostředkuji, aby hráli v těch nejlepších klubech. Všichni víme, že mezi českou a slovenskou extraligou je rozdíl, ale rozhodně bych slovenskou soutěž nepodceňoval. Zdá se mi, že některé kluby začínají velmi dobře pracovat a nebude to dlouho trvat a Slovensko bude v TOP 6. To je můj názor. Není to ale jen o Kubovičovi, máme tam mnoho mladých talentů, třeba Dudoviče. Kluci jsou mladí, talentovaní a myslím si, že o nich ještě uslyšíme. A nemusíme se bavit jen o hráčích, kteří byli na kvalifikaci, týká se to také Košča nebo Ujhelyiho ze Sparty, je tam také Klobučník z Ostravy.“
Právě hráči, kteří působí v Česku, jako právě zmíněný Kubovič, Komačka, Gál nebo Řezanina, patří k tahounům. Působí na ostatní reprezentanty také jako určité vzory, kam to lze ve florbale dotáhnout?
„Víte, působí to tak, že jsou motivováni v tom, že můžou jít klidně do světa. Můžu prozradit, že třeba o Dudoviče je zájem ve Švédsku. Pro mě je strašně důležité to, že mohu skloubit juniorskou a mužskou reprezentaci, s tím jsem šel do výběrového řízení a vyhrál jsem. Je pro mě důležité korigovat ten přechod z juniorů do mužů. Výsledkem toho je těch dvanáct nových kluků.“
Kromě mužů vedete na Slovensku také juniory a v létě jste skončil jako trenér mužů FBC Ostrava. Souvisí tyto změny nějak mezi sebou?
„Nechtěl bych se k tomu nějak vyjadřovat. Řeknu vám asi tolik, že za ty roky, co jsem pro FBC udělal, tak to rozloučení bylo pro mou osobu velice bolavé. O důvodech se skutečně nechci bavit, ještě dnes mě z toho bolí u srdíčka, protože jsem pro ten tým udělal strašně moc.“
Jaroslav Marks si po ženském světovém šampionátu stěžoval na nedostatek financí, který ovlivňuje přípravu slovenských národních týmů. Jak bude vypadat finální příprava na mistrovství světa?
„Jmenuji se Petr Koutný a nestěžuji si na finance. Každý trenér si to zařídí podle sebe, do ženské složky se nechci vůbec montovat. Toto se mělo řešit interně, vůbec to nemělo vyjít ven a myslím si, že to trochu ublížilo slovenskému florbalu, protože každá země začínala od nuly, někteří si ještě stále všechno platí a já skutečně nejsem kompetentní hodnotit ženskou složku. Mohu hodnotit mužskou přípravu a s tou jsem spokojený, jsem rád za to, co pro mě svaz udělal. Věřím, že vše spraví a nebude dlouho trvat a budeme na úrovni Čechů. Ti si třeba před rokem také ještě stěžovali na finance.“
Jaký je cíl pro světový šampionát v Lotyšsku?
„Každopádně bychom chtěli uspět a probojovat se mezi silnou osmičku.“
Autor: Michal Dannhofer
