Na začátku letošního roku vyztužila obranu Chodova zkušená obránkyně Magdalena Žižková, která prošla ve Švýcarsku celky Red Ants, Zugu a Dietlikonu. Svého času byla dokonce nejdéle sloužící legionářkou českého florbalu. Do elitních soutěží se vrátila po dvou a půl letech a říká, že o tak markantní změnu se nejedná.
Rozhovor vznikal po utkání s Vítkovicemi, ve kterém měl Chodov dvě varianty: zkusit vyhrát o šest branek anebo vyhrát a ukázat sílu před play off. Která možnost zvítězila? „Ta druhá možnost. I když by bylo skvělý vyhrát o šest branek a být po základní části první, důležitější bylo ukázat, že máme sílu, že je porazíme dnes podle dané taktiky a také v play off, kdy to bude potřeba,“ říká Žižková. „Určitě jsme s výsledkem spokojeny. Každý tým má v zápase slabší momenty jako my dnes, ale důležitý je vyhrát a dobrý pocit ze hry. Hrály jsme tak, jak Míša Marešová chtěla. A myslím si, že panuje spokojenost,“ hodnotila.
Její návrat na palubovky se rodil postupně. „Dodělala jsem školu, dostavěli jsme dům, takže jsem měla najednou více času a k tomu mi začal chybět pohyb. Proto jsem v létě s holkama začala letní přípravu 2-3x týdně a v sezóně jsem jednou týdně chodila na tréninky,“ popisuje první krůčky.
Nakonec ale pomohla také nešťastná zranění. „Načež se nám zranily dvě obránkyně a Míša Marešová se mě zeptala, jestli nechci od ledna začít naplno hrát,“ přiznala. „Řekla jsem, že to zkusím a uvidím, jak bude držet zdraví. A zatím se to docela daří,“ pochvaluje si.
Daří se jí zatím plnit svá vlastní očekávání? „Myslím si, že docela ano, všechny zápasy jsem hrála od začátku, včetně finále Poháru České pojišťovny. Moc toho už nenaběhám a nejsem nejrychlejší, ale zkušenosti značnou část vynahradí,“ usměje se.
Za dva a půl roku se v extralize prý příliš nezměnilo. „Popravdě, jediná změna je v tom, že když jsem končila, tak byl pro mě Herbadent takový vládce ženského florbalu. Nyní je na špici více týmů,“ porovnává.
Pozici vládce Prahy 11 mezitím převzal aktuální tým Žižkové. „Chodov má hodně dobrou základnu juniorek, Míša je skvělá trenérka s jasným cílem, skvělou přípravou na zápasy a také to má nějaký jasně daný koncept. Jedná se o soustavnou práci ve všech mládežnických týmech od žákyň,“ hledá důvody úspěchu.
Jeden nachází také v samotné přípravě na sezonu. „Letní příprava byla hodně tvrdá. S tím, co jsem do té doby zažila, se nedá srovnávat. Možná vyjma Švýcarska, kde jsme skutečně dřely do úmoru,“ srovnává.
Není ale trochu na škodu, že pro elitní týmy se jedná tak trochu o minisoutěž ve čtyřech utkáních?„Samozřejmě, že je to škoda. Bohužel se s tím u nás asi moc dělat nedá. Mám něco odehráno a takové zápasy s vyrovnanými týmy jsou pro mě o něčem jiném. Člověk se na ně těší, je tam mnohem větší motivace a rivalita na rozdíl od zápasů s jinými týmy. Myslím si, že podobný názor a pocit nemám jenom já, ale také ostatní hráčky těch tří elitních týmů,“ podělila se o názor.
Jaká změna právě oproti Švýcarsku, kde se nyní o čelo bije Zollbrück, pár sezon po postupu mezi elitu. „Myslím si, že v Česku to možné asi není. Jedině, že by se jednalo o tým, který by k sobě nabral několik zkušených reprezentačních hráček, měl by dobrou základnu juniorek, kvalitního trenéra a velkorysé sponzory, ale to asi není reálné. I když teď si vzpomínám, že něco takového se odehrálo, když se zakládala ženská složka na Chodově“ zamyslela se Žižková.
Sama tak ani přesně neví, jak se to škorpionům podařilo. „Popravdě, 2 a půl roku jsem vůbec nesledovala florbal. Vidím, co se sdílí na Facebooku, občas se podívám na švýcarské servery, ale co za tím přesně je, to nevím,“ pokrčí rameny.
Autor: Michal Dannhofer
