Před zápasem s Pixbem sledoval, jak ke stropu Solnahallen stoupá za ovací stojících fanoušků dres legendy stockholmského AIK Patrika Edgrena s číslem 10. Karla-Johana Iraeuse tahle ceremonie zřejmě čeká brzy také. Dlouholetá opora žlutomodrých totiž po prohře v závěrečném duelu základní části, která rozmetala naděje jeho týmu na postup do play off, ukončila kariéru. Pro mistra světa z let 2006, 2012 a 2014 to byl poněkud trpký konec.
Jeho AIK podlehlo Pixbu 5:8, 33letý útočník si sbalil věci… I takhle se loučí velcí hráči… Nosil kapitánskou pásku v národním týmu i v AIK, v jehož dresu strávil 8 sezon. Hned v té první dobyl švédský titul i Pohár mistrů, přičemž ve finále proti Wileru vsítil vítězný gól.
Jenže na tyhle časy zbyly v AIK jen vzpomínky, klub skončil s 37 body z 26 utkání až na 9. místě tabulky. A jeden z nejlepších hráčů historie švédského florbalu, jenž je s 89 starty za národní tým 3. nejvytrvalejším Švédem vůbec, tak musel pro zářnější momenty své mimořádně úspěšné dráhy zapátrat v paměti. „Speciální pro mě byl titul s AIK,“ vrátil se do roku 2009. „A s národním týmem si nejvíc cením zlata v roce 2012, kdy jsme jej museli vzít Finům,“ připomněl konec krátké nadvlády Suomi.
Se spoluhráčem z AIK Joelem Kanebjörkem (vlevo) a s pohárem pro mistry světa v ruce se raduje z triumfu na MS 2014.
Mimořádný pro něj byl i ten následující šampionát v Göteborgu. „Dostali jsme šanci obhajovat titul na domácí půdě. To bylo jedinečné. Dostalo se nám fantastické podpory, kterou jsem u národního týmu nikdy předtím necítil,“ vyznal se Iraeus v rozhovoru pro deník Sport Express.
Učitele tělocviku na gymnáziu teď čeká rodinný život. Však také svou manželku Lilly-Annu, jejíž příjmení od svatby v roce 2013 vyměnil za své rodné Nilsson (tradovalo se, že tak učinil, aby se odlišil od Kima Nilssona, s nímž hrál v AIK i v národním týmu v jednom útoku), společně s dcerkou hned po zápase objal. „Bylo dojemné se s nimi v tu chvíli vidět a sdílet s nimi poslední moment mé kariéry,“ dodal Iraeus.
Autor: Pavel Křiklan
