Určitě si pamatujete. Ještě v roce 2010 byl na mistrovství světa v Helsinkách u slavného vítězství v boji o bronz. Češi tehdy zničili Švýcary 9:3 a Milan Garčar se zkušenostmi ze švédské nejvyšší soutěže patřil k hlavním oporám. Jenže od té chvíle, co národní tým převzal Radim Cepek, se rodák z Liberce už do reprezentace nepodíval…
Byl jedním z prvních pionýrů, kteří odešli za florbalovým snem do Švédska. Milan Garčar začínal ve Falunu a byl u zrodu hvězdné kariéry Rasmuse Enströma. Pak pendloval mezi severskými ligami a střešovickým Tatranem. Stihl vyhrát dvě Superfinále, ale následná angažmá na severu, ať už to bylo v Helsingborgu nebo Nokianu, mu moc nevyšla. Musel se spokojit jen s hrou o záchranu. V létě přišla nabídka ze švýcarského Klotenu. I díky jeho příchodu často podceňovaný tým zase postoupil do play off.
„Já myslím, že to není tak zlé. Jets hrají NLA tuším 6 let a tohle je jejich třetí play off,“ říká však Milan Garčar skromně. Tu ale klidně může hodit stranou. Ve Švýcarsku ho chválí a i díky jeho přítomnosti zaznamenal Kloten v základní části téměř dvojnásobek bodů, než měl v minulé sezoně.
Euforie v Klotenu a Milan Garčar. Foto: facebook/unihockey-photos.ch
A přitom to vypadalo na začátku dost bledě…
„Je pravda, že ten náš start byl děsný. Neměli jsme srovnatelnou kvalitu s našimi soupeři a tím logicky ztráceli sebevědomí. Navíc je tady skoro z poloviny nový tým, i to může mít odezvu. Pak před Vánoci nastal dopad na dno, přišel nový trenér a najednou jsme začali mít ty správné výsledky. Úvod sezony jsme hodili za hlavu a uvidíme, na co bude náš elán stačit.“
Tým se probudil a začalo se vyhrávat. Takže to určitě musí být dobré pocity. A času na hřišti strávíš hodně. Dává ti nový trenér na záda hodně odpovědnosti jako nejzkušenějšímu hráči?
„Tam, kde jsem, chci být vůdčí osobností. Máme hodně mladý tým, já těch zkušeností mám hodně. A tak by bylo hloupé přenechat dobrovolně hrací čas jinému. Spokojit se s průměrem nemá smysl, když musím odevzdat sportu více než mladí, abych stačil. A znovu: jen stačit je málo. Teď jsem spokojený.“
Navíc jsme zaznamenali, že jsi do Klotenu přinesl i nějaký ten rituál z Čech. A zdá se, že oranžová vesta pro dřeváka začala přinášet štěstí i týmu…
„Kluci už tady dříve nájezdovou soutěž měli, jen ta četnost byla menší: jednou za měsíc. ‚Vítěz‘ si musel do dalších nájezdů pěstovat knír. To byl docela extrém! Takže jsem si tady prosadil svoji variantu, což nebyl díky věku žádný problém.“
Už i v Klotenu vědí, co je Dřevák. foto: facebook
Teď jste v play off a po celou sezonu suverénní Köniz dost trápíte. Zápasy končí o gól, vypadá to, že není nic ztracené. S Klotenem se zase musí počítat…
„Play off je přidaná hodnota sportu. Plná hala, nadšení, odvaha. Můžeme jen získat. Ano, rozhodně si vyřazovací část užívám.“
Není od věci zeptat se na reprezentaci. Jak se člověku na národní tým dívá z dáli? Vypadá to jako nedořešené téma… Byla by chuť se vrátit do národního týmu?
„Já mám díky repre neuvěřitelně pestré vzpomínky. Taky spousta příběhů… Jinak se stávajícími trenéry jsme společně po MS 2012 vedli naprosto otevřenou diskusi o spolupráci, nárocích. Ale jak bylo poznamenáno, je to nedořešené téma. A ptát se na chuť reprezentovat? To je snad naprosto zbytečné. Repre, to je něco jako vznášet se.“
Milan Garčar slaví postup do play off Foto: facebook/unihockey-photos.ch
Takže žádné myšlenky na konec kariéry? I když to v posledních sezonách nešlo tak, jak by člověk chtěl?
„Naštěstí jsem nikdy neměl vyloženě nechuť pokračovat, i když to v Nokianu, ani v Jets nebylo na potlesk. Radost mám z florbalu pořád, takže když už se vyhrává a hra nějak vypadá, jsem nadšený. Moc bych si přál udržet tenhle pocit co nejdéle. Tihle kluci kolem mě si zaslouží získat větší respekt od ostatních týmů. A mě zase florbal opravdu baví!“
Autor: Tomáš Rambousek
