Jaké jsou zatím tvé dojmy z Rychenbergu?
„Je to tu super! Když to porovnám s Finskem, jsem tu spokojenější. Mám lepší podmínky, víc se o mě starají. Třeba když jsem dorazila, měli pro mě už připravený komplet zařízený byt. A smlouvu jsem podepsala během hodiny po příjezdu.“
Přesto: na Czech Open jsi v semifinále začala na střídačce. Jaká je tedy tvoje pozice v brankovišti?
„Ještě není jasná. (usmívá se) Spolu se mnou přišla ještě Švédka, která už minulou sezonu ve Švýcarsku chytala (Linnea Lexe z Zugu – pozn. aut.). V přípravě jsme zatím chytaly půl na půl, takže na sobě budu muset zapracovat.“
Tušila jsi dopředu, že budeš muset o místo jedničky bojovat?
„Byla jsem na to připravená. Věděla jsem, že obě gólmanky, co v Rychenbergu chytaly minulou sezonu, odešly a klub s takovými ambicemi, jaké Red Ants mají, si špatné brankářky dovolit nemůže. (usmívá se) Ale jsem ráda za to, že si svou pozici budu muset vybojovat.“
Je to ovšem pro tebe nová situace. Ve FbŠ i ve finském Porvoo jsi byla jasné číslo 1…
„Určitě, je to něco jiného. Ovšem pro mě zcela pozitivního. Nebude to jednoduché, ale za těchto okolností pojedu v tréninku na sto procent, nic si nemůžu dovolit zanedbat.“
Když ses zmínila o trénincích, jsou ve Švýcarsku jiné než ve Finsku?
„Především se tu klade větší důraz na fyzičku a nácvik jednotlivých situací. V Porvoo jsme na tréninku víc hrály.“
Jak jsi jako gólmanka přežila letní přípravu?
„Přežila. (směje se) Moje fyzička předtím byla hodně špatná, navíc jsme ve Finsku skončila už v březnu, tak se to sečetlo dohromady. Vím o tom, že to byla moje slabá stránka. Ale za ty dva měsíce, co jsem tady, se zlepšila. Když nejsou při tréninku hodinové výběhy na vytrvalost výjimka, jde to samo… (usmívá se) Navíc každý druhý den chodím do posilovny.“
Na Czech Open jste poměrně jasně vypadly v semifinále s Herbadentem. Jak trenéři hodnotili vaše vystoupení v Praze?
„Je fakt, že nám asi nejvíc vyšel přátelák s Tigers před turnajem, pak už se nám tolik nedařilo. Nechci se vymlouvat, ale holky se ve skupině trápily. Hrály jsme všechny zápasy na Děkance na parketách, na což Švýcarky nejsou zvyklé, a míček jím pořád poskakoval. Ale jako herní příprava to bylo dobré. Braly jsme to i jako týmovou akci, seznámit se a v Praze si to užít. Což se povedlo.“ (směje se)
Jak se ti daří zapadnout do týmu po jazykové stránce? Pomáháš si angličtinou?
„Bohužel to byla první věc, kterou v kabině zakázali. Zaplatili mi kurs němčiny, tak se učím. Naštěstí se tu mluví klasickou němčinou, kdyby tu vládl ten švýcarský paskvil, asi bych neměla šanci. (směje se) Němčinu jsem měla rok na základce, jenže jsem se ji tehdy moc neučila. Teď toho docela lituju. Na střední jsem si navíc zvolila španělštinu, což není moc florbalový jazyk. Mohla jsem tehdy uvažovat víc do budoucna…“
Mluvila jsi o tom, že se klub o tebe hezky stará. Nehrozí tedy, že bys jako ve Finsku zůstala bez práce a už ti nějaké zaměstnání sehnali?
„Práce už je připravená, ale ještě mi tu úřady pořád nedaly pracovní povolení. Češi tady nemají dobrou pověst, takže to docela trvá. Asi se nás bojí, že jim tu něco ukradneme. (směje se) Až se to vyřídí, budu mít jako ve Finsku nějaké uklízení. Hodinu, dvě denně, to mi vyhovuje.“
Bude se ti pak chtít uklízet ještě doma?
„No to rozhodně ne! (směje se) Já na to navíc moc nejsem, takže se všichni musejí divit, co jsem si to vybrala za práci. Když to zjistila máma, vykulila oči…“ (směje se)
Stihly jste se už vidět s ostatníma holkama, které ve Švýcarsku hrají?
„Ještě ne, ale nějaké domluvené akce už máme. Je to tu všechno kousek a třeba do Zugu, kde je teď česká kolonie (hrají tam Křížová, Lacková a Párysová – pozn. aut.) je to jen 60 kilometrů. Takže nás holky určitě pozvou. Bohužel u nás (Christianová bydlí ještě s ex-libereckou Piotrowskou a bývalou spoluhráčkou z Porvoo Savolainen – pozn. aut.) česká párty nebude. Nemáme totiž moc přívětivý sousedy.“ (směje se)
Foto: Martin Flousek
Autor: Pavel Křiklan
