Pro Vítkovice je letos nesmírně důležitý. Už ve finále poháru řídil obrat ve prospěch svého celku, teď v sedmém čtvrtfinále fantastické série dvěma góly vyburcoval spoluhráče k triumfu nad Tatranem. Kapitán Vítkovic Marek Matejčík dotáhl svůj tým do semifinále a nyní už vyhlíží bitvu s Mladou Boleslaví.
Marku, chce se říct, že jste neutekli hrobníkovi z lopaty, ale přímo z hrobu. Jaký je to pocit, vyřadit Tatran?
„Neřekl bych, že jsme utíkali z hrobu. Florbal se hraje na 60 minut. Pokaždé, když někoho vyřadíte, je to parádní pocit. A to, že to byl zrovna Tatran, na tom nic nemění.“
Na co jste se vlastně soustředili, když jste v polovině utkání prohrávali 0:3? Jak se v té chvíli hledají síly?
„Soustředili jsme se na obrat. Všichni jsme tomu pořád věřili. Velké díky patří čtvrté formaci, která nás celou dobu podporovala a dodávala nám sílu.“
Po vašem vyrovnání na 3:3 Tatran za necelou minutu odskočil opět do vedení. Byla to nekoncentrovanost?
„Neřekl bych nekoncentrovanost, prostě se ta hra hodně otevřela.“
Radost vítkovických hráčů po výhře nad Tatranem. Foto: Štěpán Černý
Především morálně jste předvedli neuvěřitelný týmový výkon. Jste na svůj celek hrdý?
„Jsem, takový zápas nás zase posune o něco dál. Hlavně jsme si opět dokázali, že společně jsme silnější.“
V samém závěru dostal Tatran dvě minuty za špatné střídání. Byl to klíčový moment závěrečného dění?
„Možná jo. V závěru to byl celkem chaos na obou stranách, až se divím, že my jsme střídali v pořádku.“
Po vyřazení Tatranu vás čeká další velké jméno a skvělá série proti Boleslavi. Najdete v sobě síly po nesmírně těžkém čtvrtfinále?
„Jasně, že ano, máme týden na přípravu. Fyzicky na tom budeme dobře.“
Myslíte si, že Vítkovice ukázaly, že se sice rozjíždějí pomalu, ale nemusí se bát nikoho?
„Kdo se bojí, nesmí do lesa. My strach určitě nemáme. Víme, že Boleslav porazit můžeme. Věříme si.“
Tato série byla skvělou reklamou na florbal a rozproudila debatu o Superfinále. Váš názor na tuto vrcholnou akci je jaký?
„Nemám názor na Superfinále. Jsem hráč, takže o tom ani nijak nerozhodnu. Ale kdo viděl tuto sérii, určitě má obrázek jasný. Jeden zápas je o štěstí…“
Autor: Michal Dannhofer, Gustav Ondrejčík
Vysvětlí mi někdo, jaký je rozdíl mezi 7.zápasem play-off hraným ve střešovické stodole (vešlo se 555 diváků) a Superfinále (minulá návštěvnost přes 11.000 diváků)? Narážím na : „Jeden zápas je o štěstí…“
Rozdíl je v tom, že sedmému zápasu předchází 6 dalšich. V sedmém zápase se tak projeví únava, minipřípehy jednotlivých hráču apod.
Jaký je rozdíl? V superfinále stačí chvilka nekoncentrovanosti a po deseti minutách ,ůže být rozhodnuto. u klasického 7 zápasového finále se jedno zaváhání dá opravit v dalším zápase…
Pane Čépe,prosím přečtěte si pozorně to, na co chcete reagovat..Kdy tedy chcete opravovat chvilkové zaváhání v 7.zápase? V prvním zápase další sezony? Rozdíl je pouze v tom, že o rozhodujícím jednom utkání vím v případě 7.utkání zhruba 3 dny a o superfinále zhruba týden..
Rozdíl je především v tom, že na sedm utkání týmy prokáží kvalitu, výkonnost, odhodlání a veškeré své schopnosti. A dojde-li série opravdu do sedmého utkání, jedná se o maximálně vyrovnanou bitvu vyrovnaných kolektivů, kde pak ať tedy rozhodne to co píšete. V superfinále se kvalita soupeřů nijak reálně neporovná…porovná se to, kdo se lépe vypořádal např. s prostředím, tlakem, kdo měl zrovna štěstí a kdo třeba dostal před zápasem sračku a nemohl nastoupit….nic, co by mohlo skutečně porovnat herní kvality soupeřů a nic co by diváci mohli vypozorovat…a to se nebavím o příbězích, které během série vznikají, o taktikách, reakcích, prostě všem co dělá play-off play-offem.
souhlas
..a štěstí…
každopádně play off ve střešovické stodole je OSTUDA!!!
Jen tak pro zajímavost, když už se porovnávají 7. zápasy a finále na jeden zápas. Kromě toho, co psal Emirates, s čím lze jen souhlasit, lze uvést zajímavý příměr. Poslední dvě finále Stanley cupu,které se hrály na 7 zápasů – rozhodovalo se tedy v tom 7., což bylo v roce 2009 a 2011 vždy první zápas série vyhrál tým, který nakonec v 7. zápase prohrál. V roce 2009 to byl Detroit, který sice první zápas vyhrál, ale Stanley cup slavil Pittsburgh. No a v roce 2011 vyhrál Stanley cup Boston, přestože první zápas s Vancouverem prohrál 1:0. Ten zápas si velice dobře pamatuji. Boston byl v zápase mnohem lepší, nedal několik jasných příležitostí a prohrál gólem 20s před koncem třetí třetiny. Dostal však možnost reparátu. Kdyby se finále Stanley cupu hrálo na jedno superfinále, což by asi fanoušci nerozdýchali, tak slavil Stanley cup Vancouver. Mimochodem, pokud si to dobře pamatuji, tak Vancouver i v roce 1994 vyhrál první zápas finálové série, ale Stanley cup získala parta kolem Marka Messiera vedená šíleným Mikem Keenanem.
Tahat sem jiné sporty je blbost, nicméně úvaha to je zajímavá, když to otočíme na florbal. Poslední dva ročníky extraligy kdy se ještě superfinále nehrálo, tzn. 2009/2010 a 2010/2011 a hrálo se na tři vítězné zápasy, tak první zápasy vždy rovněž vyhrál tým, který se z titulu nakonec neradoval.
Blbost to není. Věřím, že podobné situaci byli i v házené, basketu apod. Jen to tolik nesleduji a nemám takový přehled. Šlo mi o to ukázat, že jedno vyhrání ještě nic neznamená. Několikrát se i stalo, že klíčový hráč nemohl v prvních zápasech finále nastoupit. Pak naskočil a byl to ten rozdíl, který rozhodl o titulu.
Toto jsem opět nepsal já, ale nějaký vtipálek. Prosím pana Rambouska, aby příspěvky s tímto jménem rovnou mazal.
Prosím, přestaňte sem už ten hokej tahat. Florbal není hokej a doufám, že ani nikdy nebude. Pro mne osobně je florbal balzám na duši poté, co jsem hokej z důvodu hloupé a nesmyslné brutality přestal sledovat. Na šerm, box, americký fotbal a zápas si mohu zajít jinam.
Florbal sice není hokej a většina z nás se tu shodne, že máme florbal rádi z velké části proto, že v něm převažuje technika nad tvrdosí(i když se to bohužel trochu mění, jak se tu někdy řeší). Myslím ale, že příklady, které uvádí pan Čépe nemají nic společného s podobností nebo nepodobností sportů jako takových, ale jedná se o ukázku zážitku pro diváka, který poskytuje série play-off a ten může být podobný, ať už se jedná o fanouška florbalu, hokeje, basketu, či jiného sportu. Proto je podle mě v tomto případě srovnání s hokejem na místě – nejedná se o porovnání stylu hry, ale ukázku příběhů, které může nabídnout jen série.
Pane Bareši, dost často jsem diskutoval s panem Krásným nebo s jeho klonem (čert se v tom vyznej) a dost často byl z jeho strany použit příměr k hokeji a často neadekvátně. To, že jde náhodou o věc neutrální, na mém pohledu na věc nic nemění. Jindy totiž byla snaha v rámci zvýšení atraktivity florbalu navrhnout přejmutí některých praktik z hokeje. Co v hokeji zvýšení atraktivnosti pro diváky nakonec přineslo, víme.
Netvrdím, že florbal = hokej. Já jsem skutečně jen dával příměr k hokeji z důvodu opodstatnění série na 4 vítězné zápasy. Má to prostě svůj sportovní smysl. Hokej jsem použil, jelikož je to u nás z těch dvou nejpopulárnějších sportu ten sport, kdy se hraje play off a hraje se finálová série. Pan Petr mít hokej nemusí rád, to mu neberu, ale že je to v rámci sportů v ČR fenomén, o tom nebudeme diskutovat. Já mám hokej rád, mám v něm spoustu přátel a nedívám se na něj přes prsty :-).
Pane Petře, pokud ta reakce byla vyslovena v dlouhodobějším kontextu Vaší diskuse s panem Krásným a jeho klony, pak ano, mě to jen zarazilo čistě v souvislosti s tímto případem, tam jsem totiž nic nekalého neviděl:-)
Pánové, abych to upřesnil. Nejsem pokrytec, na hokej se občas kouknu, jsem ale znechucen, když se to každou chvíli nesmyslně pere a oplácí za jakýkoliv kontakt protihráče. Stejně tak v rozplácnutí soupeře o mantinel nevidím nic sportovně pozitivního, pouze jen snahu protihráči hru znechutit nebo ho skrytě zranit. Rád jsem hokej sledoval v dobách dominance sovětských hokejistů, kdy i naši hráči se snažili kombinovat a na akce byla radost koukat. Tak se hrálo ještě v devadesátých letech. S nástupem preference NHL došlo ke změnám. Dnes je to spíš boj a často nezajímavá podívaná. Proto mi florbal připadá mnohdy akčnější a přitom výrazně slušnější, i když i tam je tvrdost znát a uplatňuje se. Zásadní rozdíl je v pravidlech a náhledu rozhodčích, kteří ve florbalu jakýkoliv pokus o oplácení nebo kontakt nad rámec vyplývající ze hry zastavují a trestají. Potud na vysvětlenou.
U pana Krásného mne před nějakou dobou, když jsme diskutovali (už přesně nevím k jakému tématu), překvapilo to, že jako šéf klubu chtěl zvýšit atraktivitu ve florbalu tím, že do něj chtěl přejmout i prvky, které se nyní uplatňují v hokeji. Nevím již teď, o co přesně šlo a nechce se mi to v historii diskuzí hledat. Já v tom nespatřuji pro florbal pozitivum a nejde o to, že jsem na aktuální hokej poněkud zanevřel. Florbal by si měl zachovat svou dosavadní tvář, i když i tam se můžeme dočkat změn, které se Švédska budou přicházet a budou měnit dosavadní ustálené zvyklosti.
V žádném případě to, že v něčem nesouhlasím s panem Krásným, neznamená, že bych si ho nevážil. Dokázal s Vítkovicemi hodně, v mužské i ženské kategorii i při výchově mládeže a za to má můj respekt. Tím bych diskuzi ze své strany uzavřel, už bych se jen opakoval. Pánové, užijte si Velikonoce.
Takhle nějak jsem to už chápal po tom prvním vysvětlení, takže ok:-) Já hokej sleduji rád a velmi často (jakožto fanoušek Kladna jsem už ale letos opět víceméně dosledoval) a beru to zkrátka jako něco jiného, na florbale (který už dlouhá léta hraji a též samozřejmě sleduji) se mi líbí zase jiné věci-například techničnost, kterou jsme zde popisovali a s hokejem bych to také moc nemíchal, líbí se nám to právě pro ty vlastnosti které to má a druhý hokej nepotřebujeme – ten už tu je
Pane Petře. Navrhoval jsem tehdy benevolentnější posuzování hry vysokou holí 🙂 Jinak děkuji za uznání. Florbal mám stejně rád, tak jako hokej. Florbal je pro mě možná více srdeční záležitost.
Tak pojďme k florbalu. Tatran jednou prošel Play-off bez poskvrny. Jenže už první zápas proti Otrokovicím ukázal jak je to nevýhodné, protože tehdy nerozehraný se protrápil k výhře 2:1. A ve finále narazil na Vítkovice a myslím si že by je v klidu přejel, ale ten první zápas to od nich nebylo ono a prohráli. Vlastně né první ale jediný.